S madam Angelou v parku (exkluzivní interview)

V předchozím článku jsem vás poprosila o pomoc při pátrání po madam Angele, inspektorce výuky ve výslužbě, která opustila svůj přepychový dům v Godrikově Dole a odešla neznámo kam. Musím ovšem říci, že co si člověk neudělá sám…

Bývalou profesorku jsem zastihla na lavičce v městském parku Godrikova Dolu, jak krmí holuby. Rozverná rybička v igeliťáku vypadala už dost „jetá“, ale dosud zřejmě nelekla, protože sebou občas zoufale mrskla. Já se zato skoro lekla, protože zmíněná rybka byla téměř tím jediným, podle čeho jsem druhdy vybraně elegantní madam poznala…

Sophia Glis Glisová (dále SGG): Ach! Zdravím vás, madam! Vy a zde v parku, jaké setkání! Co se to stalo, že nedávno tak draze zakoupená nemovitost již vás přestala těšit? Snad se nehodláte odstěhovat do úplně jiné destinace???

Angela Grey-Slytherin (dále AGS): Mno… o té destinaci tak nějak už delší dobu uvažuju…

SGG: Ach, to je tedy pro mě znepokojujícím signálem, jako byste již svou hogwartskou éru zcela uzavírala. Jaká škoda pro všechny! Zrovna před pár dny jsme hovořili s jedním mladším spolužákem, jak ho mrzí, že nebude moci studovat Chov dinosaurů… Na jednu stranu můžu hovořit opravdu o štěstí, že jsem mohla prožít všechny vaše úžasné předměty i vaše skvělé aféry a akce, Z.L.O. asi na prvním místě, což mnohým dopřáno nebylo – na straně druhé, kdo vás tolik nepoznal, ani neví, o co vše přišel.

AGS: Vaše slova jsou hřející. Opravdu. Děkuji. (tváří se dojatě)

SGG: (usoudí, že by mohla madam být přístupna poskytnutí interview a rozhodne se hned takříkajíc kout železo) Nu, tedy, tehdy na jaře mě s rozhovorem předběhla slečna Mystifikace, leč jak zjišťuji… (listuje rychle pro kontrolu posledním ročníkem Denního věštce, svázaným ve škrkní kůži) …byl to poslední článek, který publikovala! Neprovedla vy jste s ní něco nakonec? Anebo čím by její odmlčení mohlo být způsobeno… ?

AGS: Slečna Mystifikace vás nepředběhla, rozhovor jsem si přála vysloveně s ní, takže o předbíhání tu nešlo. O jejím odmlčení vím, přestala psát kvůli panu Dolohovovi. Copak to nebylo jasné?

SGG: Eh, tak tedy slečna Mystifikace, jak ona u toho posledního článku má fotku s miminem a píše, že má jiné starosti – takže ona to má s Dolohovem? Chuděrka! A on se tady na snímku tváří, jako by se ho to netýkalo!

AGS: Pokud jsem dobře informovaná, žádné dítě čerstvě narozené nemá. Tím méně s Dolohovem. Mohla jste si už všimnout, že slečna byla s pravdou trochu na štíru. Ostatně proč by to byla chudinka? Co máte proti Dolohovovi? Pokud si vzpomínám, i vy jste po něm, Sofčo, jela. Jako každá baba. (se škodolibým úsměvem ukazuje starší číslo Denního věštce: https://dennivestec.hogwarts.cz/2485/nambr-van) Tady jsem to našla!

SGG: (zrudne a snaží se to rychle zamluvit) Položila bych vám tedy s dovolením pár otázeček. První je nasnadě: Proč jste se rozhodla svého nádherného sídla zbavit?

AGS: Víte, je to daleko, až na konci Godrikova Dolu, autobus tam nejezdí a já stejně zůstávám raději ve svém kamrdlíku na hradě. Tady je teplo. V sídélku mi nepřidělili ani skřítka na úklid. Věřila byste tomu? Byla tam zima, bordel a bylo to pro jednoho tak velké, že jsem tam bloudila. Prostě jsem se té nemovitůstky rozhodla zbavit, stejně jsem tam nechodila.

SGG: Plánujete snad život poustevnice oproštěné od majetku?

AGS: Nemajetná poustevnice? To zní zajímavě! Já měla peníze pořád. Chudoba by byla opravdu změna.

SGG: Jaké jsou tedy Vaše další plány do budoucna?

AGS: Tak, asi sednout si do svého houpacího křesílka ke krbu a hřát si klouby. (mohutně zavrže neidentifikovatelnými klouby)

SGG: A proč jste si za obdarovaného zvolila právě pana ředitele?

AGS: Původně jsem dům chtěla věnovat Zmijozelu. Ale bylo mi sděleno, že klíč může mít jenom jeden majitel. Škoda.

SGG: Kde vlastně nyní bydlíte? Není-li to tedy příliš osobní… (s pochybnostmi si prohlíží lavičku a několik ranečků, které má okolo sebe madam rozloženy)

AGS: Mám svůj maličký kamrdlíček na hradě. Na mou žádost není na mapě zachycen, aby mi tam nikdo nelez.

SGG: Skutečně vás již ani trochu neláká společenský život na hradě?

AGS: Už jsem stará, vopotřebovaná, nemocná, hluchá, chromá a vůbec… (nejspíše na důkaz svého tvrzení opět zavrže několika klouby)

SGG: Existuje něco, co by vám mohlo vrátit chuť k němu?

AGS: Já kdysi dávno už ze školy odejít chtěla. Tenkrát, a ona to asi ani neví, mi chuť vrátila kolegyně Anseiola. Už ani nevím, co mi řekla, ale vrátilo mi to chuť do zdejšího života. Čímž jí dodatečně děkuji. Těch pár let navíc bylo moc fajn..

SGG: Je něco konkrétního, co vám tu chuť bere nyní?

AGS: Opotřebování materiálu. Mého materiálu. A taky mi velmi chybí kolega Nekro. Jeho odchod byl pro mě největší ránou. Ale i tak, logicky to jednou muselo přijít, jsem tu od roku 2004 a nikoho nemůže práce donekonečna bavit pořád stejně. Avšak zatím nemám odvahu vytratit se úplně, přece jenom mě to sem stále tak nějak táhne… možná i kvůli lidem jako vy a vašim slovům, která škádlí mou ješitnost…

SGG: (nostalgicky pokýve hlavou, ale pak si vzpomene ještě na jednu věc, která jí vrtá hlavou) A co jste vlastně udělala se všemi těmi hady, které jste chovala na svém pozemku? Snad se neplazí nyní jen tak volně po Godrikově Dole?

AGS: A proč ne? (odtuší suše) Jsou mezi nimi i jedovatí.

SGG: Jakou inteligentní otázku, na kterou byste zároveň byla ochotna odpovědět, byste si přála dostat a dosud se tak nestalo? Snad byste si ji nejlépe vymyslela vy sama…

AGS: Drahá, nenuťte mě zase dělat rozhovor sama se sebou…

————

PS: Tento rozhovor měl ještě jednu překvapivou dohru. O pár dnů později se ráno probudím nějakým klepáním – a hele: na okénko klepe sova s balíčkem v zeleném papíře a dokonce druhá, s balíčkem dokonce o maličko větším. A je u toho pergamen popsaný charakteristickým rukopisem madam Angely Grey-Slytherin.

Kdysi jsem si toto nechala udělat individuálně. Byly to moje první individuální šaty, to ještě v dobách, kdy tu nic moc hogo-fogo nebylo. Kdyby vám to udělalo radost…

A to je sukně k tomu hořejšku… tenkrát mi John naštval, když mi pak sdělil, že z toho udělá kolejní verze… no nezabila byste ho???

Och, jak vzácný a velkorysý dárek! Opravdu ohromně cenná věcička, a navíc velice sexy! Ještě jednou děkuji! A co že jsem to vlastně dostala? To se brzy dozvíte na stránkách Žlutého Trimela, jeden ten kousek bych totiž možná mohla věnovat jako první cenu v letní trimelesí fotosoutěži, kdyby si to někdo zasloužil, byť je tedy natolik šikézní, že mě to láká si jej ponechat a být za dámu.

PS2: A pokud jde o slečnu, ne-li již mladou paní Mystifikaci – podařilo se mi od zdroje, který si nepřeje být jmenován, získat následující snímek. Sporé odění pana Dolohova i důvěrná póza napovídá mnohé… ještě štěstí, že já dávám vždy přednost studiu a žurnalistické práci! Vždyť jsem mohla klidně dopadnout podobně… ale ne! Nic jsem neřekla! A kromě toho, když Norberta vidím takto v negližé, je patrné, že je to pěkný střízlík, a mně se přece líbí pořádně urostlí kouzelníci.