Jeden by neřekl, co prázdniny a hlavně Kolodějova pouť s jindy vcelku rozumnými lidmi udělají. Všechno to začala Eineann Mag Lasair, které zdatně sekundovala zmijozelská primuska Cerridwen Lowra Antares. Pak jsem se přidala já a Samantha McRoses. Spolu s námi se do toho zapojili žlutí (Tímto se omlouvám, že je neuvádím jmenovitě, ale mě se tam tak míhali, že mi z toho šla hlava kolem. Nebo to možná způsobil ten prášek…) a sem tam nějaký nováček.
O čem mluvím? O výbuchu nadšení a radosti ze života, kterého jsem byla ve Velké síni po strašně dlouhé době svědkem. Pravda, člověk mohl snadno přijít k úhoně. Nestačili jsme stírat z tváří palačinky, naše uši se hýbaly v divokých rytmech a sliz z nás kapal ve velkém. Já osobně vytáhla pavučiny, které se také okamžitě zalíbily. Zvlášť v kombinaci se slizem působily skutečně apartně.
V poslední době jsem měla často pocit, jako by to ve Velké síni umřelo. Sem tam se někdo objevil, případně pár lidí vedlo jakýsi věcný rozhovor. Ale dnes tam bylo opravdu živo. Sice jsme se účastnili jen ze dvou kolejí, ale i tak to bylo moc hezké. Člověk se odreagoval, pobavil, přišel na jiné myšlenky.
Zajímalo by mě, co se vlastně stalo. Že by na nás Kolodějův prášek měl nějaký uvolňující vliv? Nějaké drogy způsobující lepší kynutí těsta? Či snad kouzelná přísada do slizu? Nevím. Každopádně tak dobře jsem se nepobavila už dlouho.
Děkuji všem zeleným a žlutým, kteří mi umožnili něco tak příjemného prožít.
Keša z Borové