Je chladný říjen, zima už pomalu klepe na dveře. Mudlové již šílí s Mikulášem a Vánoci… Přesto mám skoro pokaždé, když vlezu do Velké síně, pocit, že místo října je zamilovaný květen. Ano, ten máj, lásky čas.
Posledních několik týdnů už skoro nedokážu být ve Velké síni. Dobře, když máte patnáct předmětů a prefektské povinnosti k tomu na krku, tak je toho času o poznání méně než před rokem, kdy jsem síň jako zvídavá novačka ráda okupovala a seznamovala se s novými lidmi. Jenže teď je to jinak. Obyvatelé hradu se přece až tak moc nezměnili a mně už stačí jenom pouhé nakouknutí a už radši prchám. A ptáte se před čím? No přece před všudypřítomnou láskou!
Ano, zní do podivně a nesmyslně, ale vy jste byli snad ve třeťáku jiní? Odmyslete si svoji idealizaci tohoto ročníku z knih o tom slavném Nebelvírovi a vraťte se do minulosti, kdy jste u nás na škole studovali třeťák vy sami…
Ve vašem ročníku je zase o něco méně lidí, zjistíte, že vám před nedávnem skřítci vyměnili uniformu za větší a ke svému zděšení při pohledu do toho ušmudlaného zrcadla na dívčích toaletách také objevíte, že se vám objevil první pupínek. Ano, puberta je děsivá i u kouzelníků. A když pak jenom nakouknete do síně a uvidíte jednu prvačku, která přímo flirtuje s druhákem, doléhá na vás ještě víc fakt, že stárnete. Že již nejste tím bezstarostným prvákem, pro kterého bylo připraveno tolik soutěží. Že každý dnem se blíží další závěrečné zkoušky a pátý ročník s těmi obávanými NKÚ. Už chápete?
Ale to není zdaleka všechno. Dobře, flirtování studentů mladších ročníků přejdete pouze s obavami ze stárnutí a tím, že si pak paranoidně najdete další červený pupínek. Nejhorší je ale, když se zamiluje někdo z vašeho okolí. Někdo. koho moc dobře znáte. Dotyčný si pak do čarostavu napíše něco na způsob „zamilovaná do nejmenovaného…“ a ten druhý udělá totéž. Jako kdyby to někdo nepochopil, že ano.
Nikdy jsem neměla nic proti zamilovaným lidem, ani proti lásce. Jenže pak jdete s oním zamilovaným ven a chcete se něčím pochlubit, třeba novým rekordem na Letové ploše… ale po celou dobu se k tomu vůbec nedostanete, protože jediné, co slyšíte, je on, on, on a kupodivu ještě jednou on. (Dobře případně ona.) A ani radši nic neřeknete, protože to přece dotyčné/mu přejete.
Jenže, lidi, puberta je děsná věc. To ví snad každý člověk na naší škole, kterému se již otevřely dveře do Soubojnického klubu. A tak pro nás mějte prosím pochopení. K flirtování nemusí sloužit výhradně Velká síň, víte, kolik je na hradě nejrůznějších koutů, komůrek a nepoužívaných učeben? Jednou jsem byla svědkem toho, kdy dva flirtující prváci vyhnali ze síně veškeré ostatní osazenstvo. Po chvíli na ně začaly padat cihly. A uznejte – přece si nevinnou láskou v nesprávném použití nezboříme hrad, ne?
– Pobavilo 😀 Ať žijou třeťáci! 😀