Pár žlutočervených perliček

| Vydáno:
Tým Nebelvíru nastoupil k zápasu s obvyklým sebevědomím a s přesvědčením, že zvítězí, přesto se ale nedá říci, že by červení nebrali utkání s Mrzimorem vážně. Hráči ve žlutých hábitech sice svou výkonností za Nebelvírem celkově zaostávali, ale přece jen ne zase o tolik, aby favorizovaní červení měli výhru „v kapse“, a tak byl výsledek do poslední chvíle otevřený. Hodnocením čistě sportovních kvalit utkání se však ujme můj kolega Nebelbrach (zajisté s patřičnou nestranností a objektivitou). Tento článek si naopak klade za úkol – spíše než fakta a statistiky – zachytit nějaké ty drby a nejvypečenější momenty.

Že červení mají sice nabobtnalé svaly, ale jejich slogany nejsou příliš objevné, toho si již mohl každý povšimnout. Naopak Mrzimor opět projevil značnou dávku originality. Co je to „chu“, s tím si lámal hlavu nejeden Nebel.

Jak prozradila mrzimorská dušice Magrápa, „chu“ je mrzimorské bojové umění. A tak tedy na rozkaz kapitánky „tři-dva-jedna-doping“ se celý tým posilnil příslušnými lektvary nebo aspoň máslovým ležákem… A přece jen přidal zase pár gólů do nebelvírských obručí.

Ale i když žlutí létali po hřišti jako diví, takže komentátor hovořil o jejich převaze, červení měli stále poněkud navrch.

Protože červení odrážeči v čele s Kate Reseou si počínali opravdu brutálně, nabídla žlutá prefektka Elizabeth Gibsonová prémii tomu, kdo Kate shodí z koštěte. Namísto toho ale Kate vzápětí srazila mrzimorskou kapitánku Ywu od Roztodivných. A ještě zkritizovala, že nabízená zelená kartička je za ni málo.

Esperanza Milagrosa na postu střelce řádila jako drak, nebo možná jako gryf. To ať posoudí laskavý čtenář sám…

To Jane Mooren si to nejméně dvakrát místo na branky namířila na střídačku – úplně jako by byla pod vlivem matoucí kletby… Nebo matoucího lektvaru? Možná o tom něco ví Teo Valdorius.

Protože hrozilo, že se Oliver McColin podle vlastních slov „opupínkuje“, usiloval nebelvírský chytač Nebelbrach Mechacha o co nejrychlejší chycení zlatonky. Dokonce i těmi nejpodivnějšími metodami. Nová sofistikovaná taktika s použitím zvratků se mu ale neosvědčila.

Na druhé straně zkoušela svou šanci Ywa od Roztodivných, ale i jí zlatonka v nejlepším případě na poslední chvíli unikala. Za stavu, který by stále stačil na těsné vítězství Mrzimoru, pokud by Ywa uspěla, byl zápas stále napínavý.

A tak fanoušci a hráči, kteří zrovna seděli na střídačce, mohutně povzbuzovali. Někteří ty, jiní zase ony. Že červeným fandili někteří zelení, to by se dalo ještě pochopit, ale žlutí? Co to mělo znamenat, Helčo?

Naopak Esperanza Milagrosa se o hře Mrzimoru vyjádřila s uznáním, což potěšilo žlutou kapitánku natolik, že začala shánět rámeček, aby si za něj památný výrok vložila.

Avšak vzápětí vrátil žluté „na zem“ nebelvírský chytač Nebelbrach Mechacha. Inu, těch 100 % nemá jen tak pro nic za nic. Bývalo by ale stačilo málo, a mohlo to skončit ne 450 : 180, ale 300 : 330. Jenomže na „kdyby“ se famfrpál nehraje.

V tuto chvíli tedy Nebelvír a Zmijozel mají po dvou vítězstvích a utkají se o 1. místo, na druhé straně Mrzimor i Havraspár zatím dvakrát prohráli a jejich vzájemné utkání rozhodne o místě třetím. Obě tato utkání tedy budou náramně napínavá, já však doufám, že v nich bude místo i na nějaké ty legrácky.

P. S.: Vidíte, málem bych zapomněla na největší drb zápasu. Věděli jste, že havraspárský David Lopez má za ženu nebelvírskou prefektku Emily Smith? Sice ji přesvědčuje, že jen ona je pro něj ta jediná, ale zároveň se holedbá, že on „může mít žen kolik chce“. Snad jsem teď neprozradila něco, co jsem neměla, vzhledem k nedávnému pojednání v havraspárském časopise Corvinus Declaratio. Podle něj „Není nic horšího, než dvě žárlivé a galeonchtivé havraspárkyně na krku“. No, ale to už je holt věc Davida, jak to s těmi ženskými vlastně má, a jestli má čisté svědomí – nebo spíš vůbec žádné svědomí nemá, jak sám prohlašuje?

Komentáře

  1. ehm, „rámečkování“ – Já tím samozřejmě neříkám, že je některá z kolejí horší či lepší. Ale sama vidím, jaká je to atmosféra – o tu mi v tom „výroku“ šlo – když hrajeme proti havranům, kde je to naprosto pohodové a ne tak vypjaté, tam si i onen zápas opravdu užiju, protože je prostě zábava. Když hrajeme proti morčatům, tak je to taky jinačí atmosféra, tam už je to prostě tak nějak bojovnější a síly jsou vyrovnané. A osobně můžu říct, že si při zápase raději poklábosím a zaházím hnojůvky, než abych se jen úporně snažila vyhrát. No, a když hrajem proti hadům, tak to tam skoro žádná příjemná atmosféra není (neříkám, že vůbec, ale jsou prostě mezi těmi třemi kolejemi rozdíly v tom, jaká je při zápase atmosféra) – tam jsou prostě dvě favorizované koleje, které chtějí vyhrát stůj, co stůj a mají hodně bojovné hráče, takže si nedovedu představit, že bychom proti hadům házeli hnojůvky a naopak a to jen proto, abychom si splnili magíky 🙂 A píšu to sem jen proto, že nechápu, proč si lidi chtějí ten můj výrok rámečkovat 😀 když to bylo při zápase, tak to chápu, ale narazila jsem na to znova i ve VS, tak jsem se rozhodla, že to trošku vysvětlím, přeci jen, při hraní na to nebyl takový čas, zejména, když se vám obnoví sama stránka a vy ani nestihnete napsat příspěvek 😀

    P.S.: omylem jsem to hodila k jinému článku O:-), tak pro jistotu znova k tomu správnému 😀

  2. no – No, to jsem sice mohla, ale když jsem zahlédla ve VS, že si to někdo jiný vyložil naprosto špatně, tak jsem se rozhodla to pro jistotu uvést na správnou míru 🙂 Ne vždy to jde psaním do chatu vyjádřit tak, jak to člověk doopravdy myslí a jak by to řekl nahlas 🙂

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *