První otázka bude dost na tělo. Koukám, že máte pleť barvy čokolády. Pocházejí snad vaši rodiče z Afriky?
Ano, ano, otec… Můj původ je vlastně tak trošku tajemstvím i pro mě samou. Se mnou v břiše se tehdy máma vrátila po misi s nějakou mudlovskou organizací, když byla půl roku v Africe. Jezdila na mise ráda, často tam lidem pomáhala kouzly. Samozřejmě v rámci mezí, aby se nedalo nic rozpoznat. I mé druhé jméno je z Afriky, je to kmen mého pravděpodobného otce… – usměje se – Ále, bůh ví, co je na tom pravdy. – zasměje se vesele –
Skoro jsem myslela, že jste tu na výměnném pobytu. Jak se vám vlastně daří ve škole? Jste svědomitý student?
No… Snažím se, občas mi tedy některé úkoly moc nesednou, ale i to se dá překonat. Celkově mě to zatím baví, žádné větší mračno na obzoru. Ono to ze začátku musí bavit snad každého, ne? Je to něco nového, vzrušujícího… – bude se muset spokojit s dalším čajem, stále se totiž snaží rozmrznout, venku je táááková zima a ona z hradu přiběhla jen ve vestičce z ovcí –
Co vlastně děláte ve svém volném čase? Pokud tedy zrovna nepíšete pro Denního věštce.
Jednoho koníčka jsem si od mudlů donesla na hrad, to je pravda. Strašně ráda totiž běhám. A rozlehlé bradavické pozemky jsou k tomu jako dělané. Navíc jsem si díky tomu už prohlédla hrad ze všech stran a musím uznat, že je to opravdu skvostné dílo!
Takže tedy sport? To jistě hrajete i famfrpál, ne?
Famfrpál… Pokouším se, ale nějak to zatím nezvládám. Prvním problémem je čas. Soboty mám vyhrazené pro mámu, máme velmi pevné pouto a ona je beze mě sama. A další problém, pravidla. Zjistila jsem, že famfrpál má tolik pravidel, z nichž jsou některá naprosto nepochopitelná, takže nevím, jestli má smysl kvůli tomu vstávat… – zasměje se – A v neposlední řadě je to má technika. Myslím, že je ještě hodně co pilovat. Všem ale slibuju, že až budu plně připravena, nastoupím!
Jak jste se vlastně k Dennímu věštci dostala?
Náhodou, na začátku roku jsem dělala většinu soutěží za body, přišlo mi líto vydělávat si jimi peníze. Jako taková alternativa mi přišly brigády, kde se mi nejvíce zamlouvala právě ta v Denním věštci. A tady celé to kolečko osudu jaksi přeskočilo a já jím začala doslova žít…
To ráda slyším. Dělám si čárku za každého spokojeného redaktora. – směje se – Máte nějaký svůj spisovatelský vzor?
Tak určitě zbožňuju články kolegy Zena. Ty jsou naprosto úžasné a mají hloubku. Jinak se ale ke vzorům nijak neupínám, mojí ideou je, že svou cestu si musíme každý prošlapat sám. O to sladší totiž bude chuť vítězství. – usměje se –
Řekněte mi prosím pět slov, která vás první napadnou, když se řekne mudla.
Pět? Tolik?! Takžé… to budu asi muset přemýšlet. Matematika, bombičkové pero, Times, prezident. Jé, a to je vlastně pět, bombičkové pero jsou slova dvě. Tak to ani tak těžké nebylo…
Věříte na mimozemšťany?
Divná otázka. Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlela… A ani nehodlám. Pro mě je důležitý můj současný život, to, co se děje na zemi, a jestli jsou někde nějací mimozemšťani? Co já s tím? K čemu mi to je? Až se nás rozhodnou ovládnout, tak prosím, zařadím je mezi ostatní myšlenky, ale do té doby tohle nehodlám řešit.
Jak byste se chtěla zapojit do naší kouzelnické společnosti, až dostudujete?
Jé, tak v tom mám jasno, budu novinářka. Celý den budu někde lítat a shánět nejčerstvější drby a sepisovat je. A pokud to nevyjde, nastěhuju se do kuchyně ke skřítkům a budu jim dělat ochutnavačku. Beztak už nějakou potřebují celé roky!
Hodně štěstí s tou novinařinou. To je ode mě vše, děkuji za rozhovor.
Vzory – Krátce a výstižně: to potěší, takový veřejný obdiv 🙂