Koleje Havraspár a Mrzimor se 5. ledna utkaly o letošní 3. místo. Že zápas netrval obvyklou věčnost a že skončil vítězstvím Havraspáru, to již všichni víte z reportáže mého redakčního kolegy Nebelbracha Mechachy. Že to byl mač napínavý jak guma od trenýrek, to sice není zrovna vzletně řečeno, ale jednak je to svatá pravda a jednak na trenýrky také ještě dojde, a dokonce právě na Nebovy.
Začátek zápasu, tedy první hodina, kdy ještě po hřišti nelétá zlatonka, bývá do určité míry rozhodující. V této době jde o to získat rozhodující gólový náskok. Týmy se rozehrávají a na tribunách se objevují první transparenty. Nejprve zůstává u konvenčních sloganů, ovšem pak si Havraspárští povolávají na pomoc kromě havranů i kachny. Kachní sílu vzývají během celého zápasu – svět však pravděpodobně neovládnou kachny, ale žáby. Aspoň to tvrdí vrchní bradavická žába Barbara A. Lecter.
Sportovní reportér Nebelbrach Mechacha kromě bleskového zaznamenávání průběhu zápasu stihl i poradit Davidu Lopezovi, k čemu že je camrál: patří do obruče, ne pod paži. Než David stihl zdvořile poděkovat za radu, sebral mu camrál žlutý útočník Peter a pohotovou střelou střelil gól a zvýšil na 50 : 30 pro Mrzimor. To bylo v šestnácté minutě.
Střílelo se střídavě na obě branky a po další půlhodině to bylo 100 : 100. Když v 39. minutě proměnila Susan dva góly za sebou a vzápětí přidala třetí, ačkoli Lilien vyzývala svůj tým „Jedeme, modří, jedeme!“, usoudila havraspárská chytačka, že jsou žlutí hluší. Pak ale vyšlo najevo, že Susan není hluchá, ale barvoslepá! Poté, co si spletla žlutou a modrou, přihrála omylem soupeřce a Nicolette obratem prohodila camrál prostřední mrzimorskou obručí… Za zmínku stojí půlka zlatonky, kterou se mi podařilo zachytit na tomto snímku – přitom v té době ještě vůbec neměla být vypuštěna… Havraspárští okamžitě Susanin barvocitný handicap využili a nastříleli pěkných pár gólů. Stav tak byl stále vyrovnaný.
Zlatonka se měla objevit až za pár minut, v té době však došlo k zajímavému úkazu, o němž se zmínil v reportáži již Neb: poté, co oba modří odrážeči zavařili košťata a neměl je kdo střídat, odvolala kapitánka Eliah Tailesová ze hřiště celý tým. „Mrzimor v té době vedl 180 : 170, tento stav zůstal překvapivě zachován i za pět minut, když se Havraspár na hřiště vrátil.“ Tak shrnul situaci reportér Neb. Jak bylo možné, že ačkoli žlutí stříleli jako diví na dočista prázdné branky, nepadl za celých pět minut ani jediný gól? Brankářka Madidess po návratu tvrdila, že je to tím, že si bránu dobře vychovala. Jak ale vzápětí Havraspárští drze přiznali, vzali komentátora s sebou na pivko, aby Mrzimoru nepískal góly! No co byste tomu řekli?
Tohle nakonec pravděpodobně rozhodlo, že se Mrzimoru nepodařilo získat tak velký bodový náskok, aby si zajistil vítězství… Odpočatí hráči Havraspáru nastoupili zase do hry a i když Mrzimor pomaličku zvyšoval své vedení, v případě chycení zlatonky si modří stále udržovali naději na výhru. Vše tedy záviselo především na výkonu chytačky Lilien, pasované proto na havraspárskou modlu.
Nakonec žlutým za stavu 550 : 420 chyběly tři góly – když Lilien polapila zlatonku, otočila tím rázem skóre na konečných 570 : 550. Modrý tým měl tentokrát prostě na své straně nejen nachmeleného komentátora, ale i Štěstěnu. Bylo to strhující utkání, žlutí i modří se za poslední roky neuvěřitelně zlepšili ve výkonnosti i taktice a do příští sezóny se tak můžeme těšit na ještě daleko vyrovnanější turnaj, v němž zdaleka nemusí platit, že o první místo hrají jen Nebelvír se Zmijozelem.
A že byste ještě rádi věděli, co to bylo s Nebelbrachovými trenýrkami v úvodu článku? Nu, za to, že jste dočetli až sem, vám to prozradím: Neb dorazil na tribunu dočista bez spodního prádla! Že taková podívaná rozptylovala především hrající děvčata, o tom určitě nikdo nepochybuje. S ohledem zejména na mladší čtenářky přinášíme fotografii s patřičným cenzurním zásahem – ale když zapojíte fantazii…
Kdybyste si chtěli některý snímek zvětšit, použijte kouzlo *klik pravým tlačítkem myši* a *otevřít obrázek na nové kartě*.
Utkání celkově bylo atraktivní pro slečny a paní na hřišti i v hledišti, v obou týmech se představili náramně vyvinutí a svalnatí chlapci. Kteří vypadali „krásnějš“ a „mužnějš“, to ponechám na posouzení čtenářek. Na kouzlosnímku se mi ale podařilo zachytit pouze žluté střelecké trio.
Ať už byli krásnější modří či žlutí, šťastnější byli nakonec přece jen ti první. Ale napínavý a kvalitní zápas si užili úplně všichni!
Že jsem se soustředila pouze na zachycení mužné krásy, to mi nemějte za zlé – ono je čtenářek DV beztak víc než čtenářů. A to je pro letošek o famfrpálu asi vše. Dlouho se nám po něm ale stýskat nebude, vždyť nový školní rok začne už v únoru – a na jaře nás čeká nová famfrsezóna.
(Pokud by se někdo chtěl připojit k Nebovi a mně do sportovní redakce, určitě bude vítán. Ozvěte se!)