Pokračování příběhu studentky prvního ročníku z mrzimorské koleje.V dnešní kapitole se dočtete o dalších chvílích strávených na hradě, konkrétně o prvních vyučovacích hodinách a milém překvapení, jež na studentku čeká. Jen jeden den, a přece se nestačíte divit! Dobrodružství pokračuje!
Ráno se probouzím úžasně odpočinutá a natěšená na první opravdový školní den. Po bohaté snídani začíná vyučování.
Má první hodina je lékouzelnictví. Jsem natěšená, schody beru po třech. Madam Oresta vypadá opravdu hodně přísně, ale umí velmi dobře vysvětlovat, je hodně trpělivá a, jak později zjistím, i velmi přátelská a milá. Přesně takhle si představuji lékouzelnici.
S nadšením vcházím do učebny. Je krásná a veliká. Po stranách visí poličky s flakónky a lektvary, ale vidím i truhlíky s bylinkami a nejrůznějšími rostlinami. Všechno tady voní a vypadá úžasně. V první hodině nám madam vypráví, co nás bude učit a na co se můžeme těšit, dokonce budeme mít i exkurzi! Následuje velmi poučná přednáška o tom, jak se má lékouzelník chovat a jak má správně přistupovat k pacientům. Všechno si pečlivě zaznamenávám a dychtivě naslouchám, co se bude dít v další hodině. Nadšeně si zapisuji svůj první domácí úkol. Ani jsem se nenadála a má první hodina skončila.
Nyní mne čeká hodina přeměňování. Když se spolužáky vstoupíme do učebny, nevidíme až na pergamen na stole nic zvláštního. Po chvíli přemýšlení vyřešíme hádanku a ocitáme se v nejúžasnější komnatě na světě. Komnata nejvyšší potřeby je fantastická! Napětím ani pořádně nedýchám. Madam Brendi nadšeně hovoří o přeměňování, objasňuje nám, co to vlastně je, mluví o zajímavé transfigurační magii, vysvětluje nám dělení přeměňování. Je to trochu složité, a tak si pečlivě dělám poznámky a zapisuji druhý domácí úkol.
Ani se neotočím a je čas oběda. Velká síň je protkaná štěbetáním studentů a cinkáním příborů. I samy zdi vibrují nadšením studentů, skřítci ochotně všem přidávají. Ani nevím, že se zase šťastně usmívám. Jídlo je naprosto vynikající. Polévka hrášková s krutónky, maso lahodné, bramborová kaše nadýchaná, ovoce a zeleniny co hrdlo ráčí. Zákusek! No jistě, třešňový koláč s čokoládovou pěnou. S ještě větší chutí se zakousávám a vychutnávám si atmosféru.
Jako poslední hodinu máme dnes lektvary. Mám strach. Vím, že tato věda je velmi složitá a z nějakého důvodu mám k lektvarům obrovský respekt. Madam Lecter vypadá opravdu přísně, já ale myslím, že je to opravdu nutné, protože budeme pracovat s nebezpečnými surovinami. Nejprve dostaneme bezpečnostní instruktáž. Bedlivě a mírně vystrašeně naslouchám, zběsile do bloku píšu vše, co madam řekne. Pod vousy si opakuju: okna otevřít, rukavice, čistota, okna otevřít, rukavice, čistota! Dnes ještě lektvary nevaříme, nikdo z nás nemá rukavice, ale příští hodinu snad…
Je krásné odpoledne, a proto se svými kamarády vyrážím na nákup nutných pomůcek do Příčné ulice. Nakoupila jsem kotlík, brky, ochranné rukavice a nějaké dobrůtky. Cestou se zastavíme na zmrzlinu a potkávám svou kamarádku Mary z vyššího ročníku. Nadšeně mi mává, usmívá se a podává mi balíček. Mohu jej rozbalit až na pokoji, to je mi ale záhada!
Sluníčko pomalu zapadá a já se vracím do svého pokoje, po náročném dni příjemně unavená. Na večeři už mi v břiše opravdu nezbývá místo. Jsem plná zmrzliny a dobrot.
Když vejdu do pokoje, čeká mne obrovské překvapení. Na stole stojí klec s úchvatnou sovou! Je kaštanově hnědá, její peří se nádherně leskne ve svitu zapadajícího slunce. Na lístku, jenž leží vedle na stole, je napsáno: „Pro Péťu od kamarádky Mary :)“
Sova houká a já radostí málem pláču. Dostala jsem sovu! Nádhernou, živou sovu! Vtom si vzpomenu a rychle rozbaluji sáček, co mi před tím Mary dala. Je plný mlsání pro sovy. Mary zkrátka myslí na vše. Ihned sovičku pojmenuji Zvonilka a pošlu ji s děkovným dopisem k milé přítelkyni.
Na domácí úkoly ani nepomyslím.
Usínám s pocitem naprostého štěstí. Okno nechám pootevřené, aby se Zvonilka mohla vrátit ke mně, domů… domů? Ano, Hog je skutečně mým novým domovem.
Pro Denní věštec
Petromila Nivalis