Úvaha o Hogwarts od Yola

Jak to vlastně vše začalo? Rád píši. Píši povídky, básně, texty písní. Je to druh relaxace a když mě něco trápí, tak píšu. Neumím o svých problémech moc mluvit. V tu chvíli jsem uzavřený a dávám kus sebe do textů. O sobě bych mohl povídat dlouho, ale to by vás, čtenáře, moc nebavilo. Hledal jsem projekt, který se zaměřuje na textové RPG, či stačí jen RPG. Hledal jsem komunitu lidí, kde se hraje hra. Kde se tvoří děj, nejlépe v oblasti fantasy. Samozřejmě že působím na takových projektech jako psanci.cz, piste-povidky.cz a tak dále, ale přestalo mě to naplňovat. Bylo to o tom donutit se něco sepsat, vyvěsit to na webu a čekat, jestli někdo ohodnotí dílo komentářem. A tady začíná můj, váš, náš příběh.

Přísahám bohu, že když jsem podal registraci, neměl jsem přečtenou jedinou knihu Harryho Pottera a z filmů jsem měl shlédnutý jen Kámen mudrců. Nevěděl jsem co očekávat, ovšem než jsem si podal přihlášku, snažil jsem se o Hogwarts.cz něco dozvědět. Nevadilo mi, že je to se zaměřením na HP, poněvadž jsem se dočítal, že je žádané na Hog psát, ať vlastní tvorba nebo podle osnov. Tak jsem to riskl.

Když mi přišel na e-mail dopis o mém přijetí, přihlásil jsem se. Během jednoho dne jsem zjistil, že projekt nesplnil má očekávání a že se nejedná o to, co jsem hledal. Dodnes vzpomínám na ty problémy, co jsem měl ve Velké síni, když jsem si stěžoval na to, proč ty soutěže jsou tak děsně omezené a za malé odměny. Proč nemohu upustit uzdu své vlastní fantazie, že jsem očekával, že budu moci psát povídky. Byl jsem veřejně zlynčován, že to není pravda a jestliže chci psát, mám psát do Sub Salixu nebo Denního věštce. Vše vyústilo v hádku, ze které jsem vyšel jako blbec, protože jsem nedokázal vyřešit jeden hlavolam. Jelikož jsem vznětlivý člověk a nemám rád, když se do mne někdo naváží, začal jsem vše oplácet stejnou mincí. To nebylo dobré.

A tady má aktivita upadla. Přihlašoval jsem se jednou týdně, když jednoho dne jsem dostal dopis od mé patronky, kamarádky, ochránkyně, bohyně, Kim Sarah Reevesové. Začali jsme si vyměňovat sovy a poznávat se. Když Kim vycítila, že je ta pravá chvíle, začala mne seznamovat s hradem a tím, jak to na něm chodí. Podržela mne a zastala se mne v mnohých situacích. Asi po dvou měsících od prvního přihlášení jsem se zapsal na první předmět. OPČM a následně PP. A tady mne to chytlo. Bavilo mne číst něčí jiné dílo, které čte několik dalších desítek lidí a hodnotí na konci školního roku, zda-li mu předmět něco dal, či nikoliv. A nejen to. Výklad není jen o tom přečíst si ho, ale nutí vás napsat reakci formou domácích úkolů, na základě toho, co jste se v něm dověděli. Domácí úkoly bychom mohli přirovnat ke komentářům nějaké povídky, zkráceně řečeno, vidím v tom smysl a ohromný potenciál.

Když jsem dostal pochvalu od koleje, že jsem konečně začal něco dělat – smích –, nakoplo mne to a já se po jaké době odvážil opět přijít do Velké síně a zkusit to znova, tentokrát už poučen od Kim. Seznámil jsem se s pár lidmi, a to dokonce i osobně s jedním z nich. Byla to úplná náhoda. Ale to je jiný příběh.

Musím uznat, že jsem zanevřel na psaní povídek, bude to tím, že mě začalo bavit psát domácí úkoly, ano, i když je to podle osnov, ale pan profesor Filius Orionis vás často nechává, dokonce to vyžaduje, abyste upustili uzdu vlastní fantazie. A to se mi líbilo. Začal jsem číst knihy HP (momentálně dočítám Vězně z Azkabanu) a filmy mám shlédnuty všechny.

Než jsem se nadál, přehoupl se rok a s ním přichází ten náš konec školního roku Zima 2012. A dnes, když jsem se probudil, mne napadlo, že bych chtěl dát světu vědět, co si myslím o Hogwarts jako takovém.

Je to fantastický. Neuvěřitelný, jak takový projekt může spojit tak velkou komunitu lidí. A nyní mluvím hlavně o reálu, o výjezdních seminářích. Hogwarts je svět lidí sám o sobě. Po nějaké době jsem zjistil, že nejsem sám, kdo na Hog není čistě kvůli HP, ale kvůli lidem, relaxaci a zábavě. Dnešní internet nám nabízí mnoho druhů zábavy. Jsou to hry, ať online nebo na PC, nabízí nám facebook, nabízí nám výdělky, filmy, videa a jiné. Ale to, co mi dal Hogwarts, mi nedalo nic jiného. Poznal jsem tu spousty nových lidí, vyslechl si zpětné vazby na svá díla, po dlouhé době začal opět malovat. Když mi zemřel kamarád Martin Vácha, hudebník, spisovatel, rebel, Hogwarts byla jedna z více činností, při které jsem na kamaráda nemusel myslet. Rozvinul a rozšířil jsem si tu vlastní fantazii. Vážně, mnozí z těch, co chodí na Hog, si ani neuvědomují, co vše jim to může přinést a odrazit se ve skutečném životě.

Já bych Hogwarts vytkl jednu věc. Nebo je to spíše rada ostatním čtenářům? Dejte si pozor na lidi. I když se spousta lidí mezi sebou na Hog zná a raubíř se hned pozná, pořád je to neverbální spojení a je důležité klást na mysl, že na internetu dnes není bezpečno. Potkal jsem se s falešným člověkem na Hog a není to příjemný poct, když se posléze dovíte, kdo je ve skutečnosti zač. Ale aby se neřeklo, uvědomuji si, že to není jen problém Hogu, ale celého internetu. Takže de facto mi na Hog nic nevadí.

Na závěr to shrnu. Nelituji toho, že jsem na Hog narazil. Těším se z toho, že postoupím do vyššího ročníku a že zde budu působit i nadále. Těším se z toho, že se v únoru přestěhuju do Prahy a budu mít tu možnost se s vámi potkat. Těším se z toho, že Hog existuje a nabízí spousty možností. Těším se z toho, že si lidé na Hog mezi sebou pomáhají, například dokonce i s úkoly do mudlovských škol. Že si vyměňují názory. A těší mne to, že je to jedno z mála míst, kde se neřeší politika, česká legislativa či úřednická byrokracie. Je to vážně odpočinkové místo.

Za uplynulý školní rok bych chtěl poděkovat: Kim Sarah Reevesové, mé patronce, která o mne pečovala a pomohla mi procitnout v této komunitě. Přísahám bohu, že ji miluji, jako Yol, a že si ji stejně jednou vezmu. – smích – Dále chci poděkovat panu Filiusi Orionisovi a jeho sestře Mintace za báječné předměty a mnoho poučných rad do Hog světa. Dále kamarádkám a kamarádovi Annie, Elizabeth a Andrewovi, se kterými si vždy báječně pokecám a zasměji se. A ve finále celé mé koleji, která při mně stála a pomáhala mi i v dobách, které pro mě nebyly jednoduché.

Všem přeji jen to nejlepší v novém roce a samozřejmě i v našem novém školním roce Léto 2013.