První otázka: jak jste se cítily? Čekaly jste to? – upije čaje, usměje se a připravuje brk na rychlé zapisování –
Oresta Vianueva: Jak se to vezme. Ano i ne. Ale rozhodně už od večera, kdy končila nominace, jsem byla nervózní, jestli si to kolej nerozmyslí.
Elizabeth Gibsonová: Já to tedy čekala. Je pravda, že i tak jsem byla nervózní, protože jsem vůbec netušila, kdo tam jde za ostatní koleje a kdo bude porotcovat. A navíc se začal ozývat i strach z prvního úkolu.
Eliah Tailesová: Upřímně, tak trochu ano, ale i ne. Věděla jsem o několika přihlášených. O některých vím, že jsou v mnoha ohledech mnohem kreativnější než já. Vše volila skupina lidí, nebylo to na jednotlivci. To si člověk nemůže být jistý ničím.
Druhá záludná otázka – píše si dosavadní odpovědi –: jak se vám líbil úvod? Změnily byste něco? Jinými slovy – líbila se vám slavnost?
Elizabeth Gibsonová: Slavnost byla skvělá, přeci jenom madam Larrie je madam Larrie. Přesně na čas, s hezkými poznámkami a pak i dobrou večeří.
Eliah Tailesová: Úvod byl hrozně fajn. Hned jak přiběhla madamé s ananasem na hlavě, bylo jasné, že to bude správně velkolepé a tak vůbec. Ohňostroj tomu nasadil korunu. Jen mě trochu vyděsilo složení poroty. Se budu stydět. – rozesměje se –
Pustíme se do třetí otázky: jaký je podle vás první úkol? Je moc těžký? Překvapil vás? Je něčím zajímavý? – usměje se –
Oresta Vianueva: Se mnou to švihlo o zem při prvním dojmu. Ale není to nejtěžší úkol, co kdy byl… Dá se říct, že je docela v pohodě… I když si zatím přijdu navíc.
Elizabeth Gibsonová: Zavání jistou modrou, takže zajímavý je bezesporu. Čekala jsem horší, a tak se mi trochu ulevilo. I když neříkám, že svoje těžkosti to nemá.
Eliah Tailesová: No, když jsem viděla zadání, jen jsem valila oči a netušila co a jak. Ráno už se člověk probudil tak nějak na vlně – začala jsem mít nápady. Hned se pracuje i pohlíží na úkol snadněji. Ale přiznávám, že bez neustálého připomínání si „jedeme jako tým, společně“ bych byla v háji.
Otázka číslo čtyři: teď, když jste viděly úkol, jste pořád stejně odhodlané do toho jít, jako na začátku?
Elizabeth Gibsonová: Ještě víc než na začátku.
Oresta Vianueva: Zatím se u mne nic nezměnilo.
Eliah Tailesová: Určitě ještě více.
Hop a skok a je tu další otázka: důvěřujete svému týmu? Bude to totiž určitě potřebovat .
Eliah Tailesová: Naprosto! Ty tři jsou skvělé, talentované, kreativní a hrozně moc osobité. Drze si dovolím tvrdit, že každá z nás čtyř je úplně jiná a v tom je to kouzlo týmu.
Oresta Vianueva: Rozhodně ano. Myslím, že lepší spolučleny týmu bych si přát nemohla. Obzvláště, když se tak super doplňujeme tím, jak je každý v něčem jiný.
Elizabeth Gibsonová: Jistěže. I u nás je každý dobrý v něčem jiném, takže věřím, že to zvládneme.
Máte někoho ve vašem týmu, se kterým si nejvíce rozumíte nebo to podle vás nejvíce ,,potahá“? Nějaké eso v rukávu?
Oresta Vianueva: – jen zarytě mlčí a usmívá se –
Eliah Tailesová: Myslím, že se dokážeme buzerovat všichni navzájem stejnou měrou.
Elizabeth Gibsonová: – usmívá se po vzoru Oříšky –
To by bylo vše. – usměje se a zamává – Doufám, že se ještě potkáme a přeji mnoho štěstí!