Můj první šprým!

Přišel šprým a přišla léčka, přišla horkých nástrah smečka! Posečkejte, mázi drazí, na chvíle, z nichž koudel mrazí! Rébus první v znaku žáru, pro Mrzimor pusť fanfáru! Jezevec je čárů plný, zdatný hledač úkol splnil. Jako první našel cesty, prošel keře, prošel klesty, by se dobral k jménu mému, z nějž mám ještě dosud trému.

Osm svitků, osm žertů, indicie do všech čertů, vmístila jsem v hradě širém, pátrali jste v duchu čirém. První svitek U Chytráka, visel zespod, hle, bídáka! Od čtyř odpo do půl páté, potom dej mu zase vale.

Délka jména mého stejná, jako Esmeralda zřejmá, EDeltrůdA EsmeralDa, obě s Edou velká parta. Vmezeřené v jeho náruč, o bezpečí se tak zaruč.

Druhý svitek do kumbálu narvala jsem do portálu. Za deset dvanáct, dvanáct dvacet, pak se nemá smysl vracet.

Zrůda-trůda, hezký rýmek, nemám ráda tento šprýmek. Možná že tak vypadám, proti kráse výhradám! Bez zetka – toť ocas písmen, pasuje, je druhým číslem.

Třetí kousek visel v klídku, u jezera, milý kvítku, Godrikovo útočiště, harampádí výplaviště. V devět večer objevil se, zmizel dvacet minut více.

Hanička je žena milá, na „Zagorku“ povýšila. Její matka nese jméno, jež vámi má býti čteno. Píseň stačit měla by ti, by ses dobral k jménu krytí.

Čtvrtý zkazek šunku válel, ba doslova, neustále, na obrazech kuchyňských, pravých hradu hostinských. Od rána až do noci, v zelenině, v ovoci.

Eda nebo Mábel sličná, jména dvojí pro mě styčná, nejsem Amáb, jsem však Edel, na níž je brán v jménu zřetel.

Kde se zájmů lidé druží, hledač pravý už teď tuší, pátý svitek v klubovně, ve spolků to sněmovně. Čtrnáct minut od šesti, za večerní svěžesti.

Kdejsme to je stránka v síti, jména pojí pevnou nití, moje jméno výjimečné, v jednom roce je skutečné.

Šestka, ta je pikantérní, pro ty, jež jsou malicherní, v plánku míst a Pobertů, v ráji zvědů, expertů. Už v šest ráno naskočila, v poledne se vypařila.

Kdo Járu nezná, Cimrmanů hvězda, co odkazuje na Cheb, do Kdejsme víru chodeb. Zde dlí jméno moje, tam spoj všechny zdroje.

Předposlední indicie v Myslánce se tiše kryje, od půl druhé skoro v celou, vzpomínky se časem melou.

Často na mě kdosi volá, jménem špatným, smolným zhola. Ani Gerta, ani Trůdy, dostaňte mě z věčné nudy! Mám však jméno reálné, i když dosti nevalné.

Svitek osmý, to byl burák, vychytaný schovky tulák, toho jsem si, lidičky, skryla v kancl Cihličky. Od pěti až do tři čtvrtě, azyl, jenž jsem našla hrdě.

Tady je to celkem jasné, mazaný už neužasne, na E jméno začíná, zjevné jako vitrína, „del“ je potom další část, „růda“ zničí jména past. EDELTRŮDA, ruku líbám, zapýřené tváře přidám, to je jméno k pohledání, smějí se mi bez ustání. Smích je proto denním chlebem, mezi zemí, mezi nebem, rozchichotám každou tvář, toť má práce, toť má zář.

Tak přebývám v hradním zdivu, kde se těším kouzel vlivu, hájím věže masivní, sály staré, archivní. Čekej léčky, čekej pasti, nenech se však zdáním zmásti, dělám pouze svoji práci, málokdo se u mě ztrácí.

První šprým jste ovládli, dál se nechte poškádlit, s druhou částí nová hříčka, pro koleje čárů smyčka. Čtveračivá Čtveračka, co napálí prvňáčka! Samý šprým a samá léčka, prohlédne mě kolej, smečka?