„Již jsem vyplácala dobrých 250 žetonů na střelnici i štěstíčka, abych získala kotlík slizu, ale nic – a dle všeho má stejný problém i zbytek osazenstva hradu,“ tvrdí mrzimorská Annie Sami Criss.
Zmijozelská Cerridwen Lowra Antares již ze zoufalství podala i inzerát k panu Chytrákovi. A v záplavě charitativních inzerátů, kde leckdo z dobroty srdce hodlá věnovat vlastní pouťový balast, lze nalézt i další neúnavné hledače kotlíku. Například zmijozelská Hedvika Wiletová za něj nabízí mimojiné doplňky jako uši a prášky. Podnikavosti se meze nekladou, člověk zde může působit jako dealer čehokoli. Lososová Sinai de Sourirel nabízí totéž a důrazně vyžaduje sliz. Další nováček, Nekron Draconis, to zkouší jinak: „Kdyby měl někdo kotlík slizu navíc, tak se ho milerád ujmu 🙂 Toho kotlíku, né člověka ;-)“ Možná kdyby se někdo chtěl ujmout i „dárce kotlíku“, snad bychom se o to snáz mazlili s uloveným magíkem, pokryti únosnou vrstvou zeleného slizu. Sliz, sliz, sliz! Kotlík slizu je zkrátka v kurzu!
A zatímco někteří studenti obléhají Ministerstvo kouzel s žádostí o nápravu, jiní se snaží vplížit do školní laboratoře. Kde jinde hledat kotlík, že? „Už jsem odsud vyhodila snad 20 studentů,“ svěřuje se madam Mintaka. „Jak jim mám vysvětlit, že si Filius sice vaří sám, ale doma? V Godrikově Dole? Jestli má být někde sliz, tak tady teda určitě ne,“ dodala a důrazně zabouchla dveře laboratoře, až cosi šedofialového steklo po zárubni dveří. Sliz. Ne však ten náš hledaný.
Dům profesora Filiuse Orionise, vlastně spíš jen domek (evidentně pan profesor netrpí žádnými komplexy ohledně velikosti), Pavlačový domek Na rozcestí, Godrikův Důl č. p. 7, některým studentkám vyrazil dech. „Jé, ten je krásný,“ vydechla užasle nebelvírská Moly Any Jasminsová a skácela se obdivem, pročež byla pro další hledání kotlíku slizu nepoužitelná. „Pěkný domek,“ udržela nadšení na uzdě havraspárská Magnólia Lecter a jen mírně kritickým okem si změřila vzrostlé palmy.
Vrhla jsem se ke vzkazové tabuli, aby mi snad něco důležitého neuniklo. „Neseém vaám nóviny, pólívku mi dejtéé,“ domáhala se zde výživy mistrova sestra, prof. Betelgeuse Orionis. Zjevně to s kuchařským uměním pana Fila nebude tak zlé, anebo má jeho sestra přímo ztřeštěnou odvahu. Nebo to… jen tak trošku, samozřejmě… přehnala s pouťovým slavením. Druhá sestra, madam Mintaka, si patrně raději uvaří sama, neboť se její vzkaz omezil na jasný pokyn, aby si vyčistil jezírko.
„Chce-me sliz! Chce-me sliz!“ skandoval hlouček studentů a vzal domek útokem. Všichni čtyři domácí skřítci brzy nabrali 2D formu, neboť nedokázali vzdorovat dusajícímu stádu. Hned ve vstupní hale ležel u dveří malý kotlík plný zelené přilnavé hmoty. Slizké hmoty. „Jů, sliz!“ vydechla nadšeně mrzimorská Alba Jacquelin a hrábla do kotlíku.
„Kdo mi to tu…“ ozval se hluboký hlas a proti všem předpokladům se v hale vynořila madam Bete se zelenou hlavou. Následující situace se stala trochu nepřehlednou. Jisté je jen to, že tři studentky skončily v bezvědomí na ošetřovně, dvě bez dechu, jedna zhmožděná. Dále pět studentů utrpělo těžký šok, dva záchvat slinivky a čtrnáct tik v oku. Jeden student prohlásil, že ho políbila múza, a jal se ihned malovat obraz. Velmi abstraktní.
Dle prohlášení vedení školy nebude za tyto události nikdo hnán k odpovědnosti, protože nikdo není schopen vypovídat. Madam Bete jen vyjádřila pohoršení, že jí studenti znehodnotili kašičku na pleťovou masku.
Nakonec se podařilo získat vyjádření ministerského pracovníka, pana Ronalda Holmse Williamse: „Prověřil jsem nabídku pouti a opravdu – kotlíky v ní nebyly. Tuto skutečnost jsem již napravil a nyní zvažujeme, že v průběhu srpna ještě všem studentům rozešleme určité množství dalších žetonů.“
V průběhu večera již několik šťastlivců pilně pleskalo zelený sliz po všem, co se ve Velké síni pohnulo. Vzhledem k tomu, že do nabídky přibyly i oprašky, může být radost všech účastníků poutě úplná. Děkujeme, Koloději!
perfektní článek – co víc k tomu dodat 😉
– Také se mi líbí jen tak dál 🙂
Tymi – Tymiána se mi jeví jako nadějná nová redaktorka. Píše vtipně a lehce a článek pobavil :o)