Pouťový výslech

Je to už nějaká doba, co k nám přijela pouť, a já vás chci seznámit se zajímavými předměty, které můžete dostat. Tak se do těch předmětů pusťme. Nakonec pro vás máme připravený rozhovor, kde dotazované osoby vyslechla naše reportérka v akci, Annie Sami Criss.

První předmět je Kotlík slizu. Tento zajímavý předmět je veliký a nevyprázdnitelný kotlík, ležící před vaší postavou. Pomocí kouzla *SLIZUS FUNTUS* a jména hodíte sliz na hlavu vašeho „vyvoleného“. Tato nepříjemná situace se mi stávala velmi často. Není to příjemný pocit, když si člověk pořád dokola myje své zlaté vlasy od slizu… Brr.

Další zajímavá gurmánská věcička jsou Kolodějovy posilující palačinky. Propůjčí vám nejen úžasnou sílu, ale také je můžete házet po přítomných studentech. Takže šlehačka často přistávala na mé tváři, jen to plesklo. Nepříjemná záležitost, ale na kotlík to nemá. Pokud jste na tom jako já a žádný kotlík nemáte, palačinek budete mít deset do tisíce. Hodíte jimi kouzlem *RUSFUS*. Já to beru jako plýtvání jídlem, ale je to jenom o názoru…

Teď je na řadě Kolodějova frkačka. Ta má poněkud delší kouzelnou formuli, která zní *FRKAFRKUSFRKINFRKUS*. Co se pak stane, uvidíte už sami. Rozhodně se jedná o zajímavý párty doplněk.

Poté tu máte čtvrtou a poslední zajímavou „házecí“ věc a tou je Kolodějův růstový prášek. Tento prášek po odhození kouzlem *FELUTATIS* zapříčiní, že dotyčné oběti narostou „elfí uši“. Naneštěstí tento prášek nemá svůj vlastní obrázek, ale snad všichni víme, jak asi může prášek vypadat…

Tak jsme se prokousali až k pár módním doplňkům. Těch je sice mnoho, ale já vybral jen ty hodně zajímavé. Jednak tu máme balonky v kolejních barvách. Jedná se o zajímavý doplněk, který často používají nováčci k naznačení své náklonnosti k určité koleji. Stejně tak tam jsou kolejní papírové růžičky. Další předměty už ani nemusím představovat.

Už sis užíval/a pouti? Líbí se ti?
Andrew Uroboros: Pouť je pěkná. Jako každý rok. Pan Koloděj je prostě machr a ví, jak si získat srdce dětí. Jen my, co už ji máme několikátý rok za sebou, spíš pozorujeme, se slizem stékajícím do očí, jak si nováčci užívají. Zkrátka… je to fajn a patří to k létu.
Hekatea Centaurix: – kluběnky na klobouku se při zmínce o pouti hlasitě rozezpívají – Nu, já do pouťového šílenství vpadla po hlavě a líbí se mi moc, atrakce i možnost poznat trochu blíž další lidi. – usměje se – Jen kdyby se chtěla nechat vystřelit ta zelená růže! – mrkne –
Hedvika Wiletová: Shodou okolností pouť přijela v okamžiku, když jsem se zrovna procházela v Prasinkách, takže si dovolím tvrdit, že jsem byla mezi prvními, kteří si tam začali užívat. Ze všeho nejdříve jsem se vrhla na plnění magíků, takže jsem vzala pušku do ruky a snažila se získat potřebné předměty. Kotlík se sice nějakou dobu schovával, ale k mému štěstí byl dodán a teď už mi opravdu nic nechybí. Takže abych to shrnula – na pouti se mi velmi líbí!
Lilien Emity Meissed: Tak zajisté, že jsem na pouť strčila svůj rozkošný čumáček, musela jsem najít modrou růži a nakoupit pár srdcí. Ale už nejsem tak velký nadšenec, takže jsem to vzala rychle. Ač je pravdou, že vystřelení modré růže mi zabralo víc času, než jsem doufala, a také se má truhla již prohýbá pod kupou jiných Kolodějových věcí. Ale však ono se to ještě jednou bude hodit! Mně se pouť vždy líbila, je to hezky udělané a pro mnohé je to zpestření. Až na to, že si při její přítomnosti zrovna moc klidu neužijeme! – směje se –
Isabel Jessica Brown: Já jsem si pouť užívala úplně poprvé. Když jsem šla do velké síně a uviděla jsem tam obří frkačky, tak mi něco napovědělo, že by mohla být pouť. Z pouti jsem nadšená, líbí se mi moc. – usměje se –
Magrápa Česneková: Letošní pouť je boží, jen mám tisíckrát stejný předmět. Proto navrhuji, aby se štěstíčka oficiálně přejmenovala na smůličky!
Angelica Arless: Ano, již jsem na pouti byla a jako každý rok jsem si nejdřív koupila Maxovu zmrzku a kolečko, abych se hned přejedla a mohla při nějaké atrakci někomu pokřtít nové boty!

Máš radši pouť, nebo klidné večírky? A proč?
Andrew Uroboros: Rozhodně pouť a neklidné večírky s Grapi!
Hekatea Centaurix: V tom případě se mi moc líbí pouťové bláznovství, protože si u něj člověk zadovádí, klidné večery na popovídání s přáteli a miluji lví večírky, naplněné energií a zábavou.
Hedvika Wiletová: Rozhodně pouť, předně proto, že se tu nevyskytuje každý den a nabízí mnoho atrakcí. Večírky mě obecně nikdy tolik nebraly a zvlášť ne ty klidné.
Lilien Emity Meissed: Tak ono je to u mě podle nálady. Ráda si užiju nějakou tu zábavu na pouti, ale jsem člověk, co má rád také trochu toho klidu, povídání si s přáteli v ústraní a dobrodružné večírky, které se odehrávají třeba u nás v koleji. Takže mám ráda obojí, jen moje nálada si vybírá! – směje se –
Isabel Jessica Brown: Pouť je mnohem zábavnější. Můžeš si vystřelit spoustu věcí a koupit si hodně zmrzliny a tak. Večírky, hlavně ty klidné, mě moc nebaví.
Magrápa Česneková: No, jak se to vezme… když se zhulákám na večírku, tak se mi motá hlava stejně jako po kolotoči na pouti. Ale pouť je zase jen jednou za dva hog roky, takže tu si člověk užije víc! A hlavně ty úchylný brýle, co mám teď na sobě, jsou k nezaplacení!
Angelica Arless: Nebráním se žádnému Mechachovi… ehm, žádnému mecheche.. Takže si ráda zajdu jak na pouť, tak i na večírek.

Kolik jste už na pouti nechali žetonů a za co nejvíce?
Andrew Uroboros: Asi 50, zbytek jsem rozdal. A za co? Za střelnici, abych vystřílel holkám kotlík slizu, který pak po mně mrskaly.
Hekatea Centaurix: Annie, víc, než dokážu spočítat, díky štědrým dárcům. – posmutněle se usměje – To je ta chybějící zelená růže.
Hedvika Wiletová: Na pouti jsem utratila přibližně 300 žetonů (150 svých a 150 zakoupených od jedné studentky, která je nechtěla). Téměř všechny jsem rozfofrovala na střelnici, kde jsem se snažila hlavně vystřílet všechny růže a přitom také přijít k některým jiným užitečným předmětům. Pár štěstíčkům jsem také nedokázala odolat.
Lilien Emity Meissed: No, cca 70 na střelnici a pak jsem také kupovala pár těch srdíček. Holt než člověk najde to, co potřebuje… – zasměje se –
Isabel Jessica Brown: Já jsem všechny žetony utratila už první den, nejvíce na té střelnici, abych vystřelila nějakou tu věc, ale taky kvůli růžím, abych získala magíka.
Magrápa Česneková: Zatím jsem utratila 120 žetonů a většinu z nich za štěstíčka – tedy, chci říci za smůličky.
Angelica Arless: Ach, počet žetonů opravdu nevím. Bylo to ale těch 150, co jsem dostala, a něco ještě navíc. Převážně to šlo na štěstíčka, miluji totiž moment překvapení.

Chceš do nějaké zahraniční destinace? Pokud ano, kam?
Andrew Uroboros: Nene, nikam nechci. Baby Jagy se bojím, v Japonsku se nedomluvím, skaut už nejsem, v Karibiku je to samý pirát, Divoký západ je na mě moc divoký… zkrátka nikam!
Hekatea Centaurix: Moc mě láká Baba Jaga, ale i ostatní vypadají víc než skvěle.
Hedvika Wiletová: Nejsem cestovatelský typ, vlastně spíš naopak. Na druhou stranu jsem zjistila, že mít pár dnů v roce omezený přístup do hradu má blahodárné účinky na mé tělo i mysl – kouzla naší školy na mě potom mají opět silnější účinek. Bylo mi vcelku jedno, kterou destinaci navštívím (až na Babu Jagu, kterou jsem již měla tu čest poznat), takže jsem zkrátka vyčkala, o který zájezd bude nejmenší zájem, a nakonec se mi dostalo týdenního pobytu u Merlinova moře.
Lilien Emity Meissed: – zasměje se – To víš, že si někam zajedu válet šunky a jestli se mi vyplní sen, možná si zajezdím i na koníčcích a vyzkouším si chytat krávy do lasa!
Isabel Jessica Brown: No jasně, strašně mě láká výlet do Karibiku. – zasní se –
Magrápa Česneková: Cože, zahraniční destilace?! No jasně! Kde je máš?
Angelica Arless: A to já si zahraju klíďo na skautíka, možná i jinam se vydám a pokud se pan Drew bojí, vezmu ho pod kopyto.

Chcete něco vzkázat redakci Zlatých článků nebo čtenářům?
Andrew Uroboros: Čtenářům vzkazuji, aby se naučili pořádně číst, protože bez toho si nic nepřečtou, a že můj sovinec je kdykoliv otevřen jakýmkoliv darům, vyjma destilátů. Ty ať posílají Grapi.
Hekatea Centaurix: Možná aby si užili léta a brousili si brka u soutěží, aby mohli v září s plnou vervou začít školní rok. – mrkne –
Hedvika Wiletová: Čtenářům snad jenom to, aby na sebe o prázdninách dávali pozor a načerpali síly na perný školní rok!
Lilien Emity Meissed: Vzkaz? Hem… – zamyslí se a škrtá spoustu hesel, která by nemusela vyznít tak dobře – Buďte fit a používejte mozek k lepším věcem, než ho někdy používáte! Muhehe!
Isabel Jessica Brown: Jsem nováčkem hradu a jsem pyšná, že jsem se sem dostala. Líbí se mi tady moc.
Magrápa Česneková: Chtěla bych jim vzkázat, že na věž mohou kdykoliv nosit přebytečné flašky destilátů a že každé úterý a pátek úřaduji i u VIP popelnice za hradem, kde jsem si zřídila kancelář.
Angelica Arless: Ráda bych čtenářům vzkázala, ať nejí soby. Nechci už vidět žádný sobí guláš ve VS!

To je od Zlatých článků dnes vše. Líbily se vám? Máme něco změnit? Jakékoliv názory nám přidejte do komentářů. Děkuji.

ATZ