Jak jste se stala fialovou?
Angelica Arless: Podala jsem si žádost na veřejný konkurz a vydařilo se, místo jsem dostala.
Adrianet le Ros: Před lety a lety, když jsem se rozhodla vyučovat Přírodní magii. – usměje se –
Kolik je to let, co jste fialová?
Angelica Arless: Pokud správně počítám, tak jsou to již 4 školní roky, což není málo, ale ani moc. – usměje se –
Adrianet le Ros: Uhh… sedm… nejspíš. – uchechtne se –
Co vyučujete? Nebo máte jiné povolání?? – usměje se –
Angelica Arless: Mám pod správou Godrikův Důl, takže se starám o to, aby naši dodavatelé dováželi nový nábytek.
Adrianet le Ros: Aktuálně Nauku o sebevědomí, ale rozhoduji se, zda to budu v příštím roce časově zvládat s mudlovským světem.
Kolik jste dostudovala ročníků?
Angelica Arless: Do fialova jsem šla ze čtvrtého ročníku, který jsem však v tu dobu měla pouze započatý, takže dostudované mám tři.
Adrianet le Ros: Mám za sebou tři nebo čtyři ročníky, už si to moc nepamatuji, je to hodně dávno – směje se –
Co říkáte na nováčky? – usměje se –
Angelica Arless: Co bych měla říct. Jsou to nováčci, já jím kdysi byla také. Jsou tu někteří aktivní, jiní méně, ale to se poddá a jistě budou pro své budoucí koleje přínosem. – usměje se –
Adrianet le Ros: Jsem tu krátce po svém návratu, ale zamlouvají se mi. – pousměje se –
Jaké soutěže nejvíc pořádáte?
Angelica Arless: Mám ráda kreslící, takže občas ty, jindy povídkové, jako například nyní.
Adrianet le Ros: Většinou spisovatelské.
Jak se jmenuje vaše sova?
Angelica Arless: Kterou myslíte? – ukáže slečně plný sovinec a začne vyjmenovávat – Sobí narozeniny!, Sáhni na mne a sobíci tě ušlapou!, Sáhneš-li na mne, uklovnu ti prst!, Sáhni na mě a vyklovnu ti oko!, Šmátni na mě a stihne Tě Kirstinin hněv!, Šmátni na mě a Ked Loobna tě plácne!, Zkus na mne sáhnout a klovnu tě!, Sáhni na mne a Krvavá Ňuňu tě zaškrkní!, Sobík, Pan Sobík, Vénëa, Sáhni na mě a Fleutýnka ti napráská!, Nechmatej na mě nebo Mattýho kousnu!, Slečna Zvídalka, Sáhni na mě a už nikoho nespatříš!, Perla múdrosti, Neochmatávat těma špinavýma prackama!, Slečna Zvídalka, Sáhni na mě a Olivka tě sní!, Chmátni na mě a Olvík na tebe flusne!, Sáhni si a Bete tě začaruje!, Nebelvírské lvíče, Sáhni si a Cassandřiny sovy bouchnou z přežrání!, Šáhni na mě a Monny rozkopne ty dveře!Slečny Zvídalky a Nebelvírské lvíče mám od červené koleje, Sobíka, Pana Sobíka, Perlu múdrosti a Sobí narozeniny jsem dostala dárkem, zbytek sov jsem si nakoupila a pojmenovala sama, jelikož se mi vracely tak umorousané, opatlané a zmačkané, že jsem zvolila tento způsob jejich obrany. Vždy si nosí na krčku cedulku se jménem, aby varovaly příjemce. – zasměje se –
Adrianet le Ros: Záře – pousměje se –
Chováte i jiná zvířata?
Angelica Arless: Ale ano, mám svoji sobí farmu, kam se vždy o prázdninách vydávám na nějakou dobu.
Adrianet le Ros: V mudlovském světě mám kočku Meduňku… a sourozence… a muže. – chechtá se –
Sbíráte něco?
Angelica Arless: Kromě žabek a vzdechů na moji adresu asi nic. – směje se –
Adrianet le Ros: Zkušenosti.
Máte zde přátele?
Angelica Arless: Mám, někteří ví, koho myslím, další se dovtípí časem.
Adrianet le Ros: Přátel zde mám hodně. – spokojeně se usmívá –