Každý jistě znáte kolejního ducha Mrzimoru. Magrápa Česneková je neodmyslitelnou součástí hradu. Nedávno tomu byly již 2 hog roky, co opustila svět živých. Magrápa byla ochotná odpovědět na pár dotěrných otázek. Jako správná celebrita vytížená desítkami rozhovorů měsíčně si ohlídala svá tajemství, ale nějaké drobnosti přece jen prozradila.
Denní věštec: V celkem nedávné době jsi měla mrtviny, smrtiny, nebo jak tomu říkáš. Mohla bys našim čtenářům připomenout ten smutný den?
Magrápa Česneková: – směje se – Myslíš můj nejlepší den v životě?
Denní věštec: Ano ano, přesně ten..
Magrápa Česneková: Inu, byla jsem na výpravě v Zakázaném lese a dala si tam drobnou ochutnávku místní vegetace. Chuť ušla, ale pak to stálo za pendrek. Bylo to jako v levném čínském bistru. No, a pak jsem umřela. Skonala jsem tiše – udusila jsem se. – zasměje se –
Denní věštec: To je skutečně velice smutné. Mělo tvé úmrtí nějaké výhody? Nebo to byla naopak ta nejhorší věc, jaká tě mohla potkat?
Magrápa Česneková: Protože mám celkem černý smysl pro humor, vidím ve smrti jen samé výhody! Například jsem nemusela dopisovat chybějící domácí úkoly. Úmrtní list je jako omluvenka dostatečně výmluvný. – směje se –
Denní věštec: No alespoň že tak. Podělíš se s námi o radosti svého posmrtného bytí? O čem si my živáci můžeme nechat jen zdát?
Magrápa Česneková: Tak například nemusím otevírat dveře, když někam chci vejít, dokonce se nemusím ani obtěžovat ty dveře hledat. Další radostí je tady madam Rosmerta – ačkoliv jsem zemřela mladá, zřejmě to bylo natolik tragické, že mi nalévá alkohol. A určitě si můžete nechat zdát o létání bez koštěte! – usmívá se –
Denní věštec: Tak to musí být opravdu velká zábava. A co se týče toho alkoholu, tak to ti jistě spousta studentů závidí. Je naopak něco, co ti smrt kazí? Něco, co ti není dovoleno i přesto, že bys vlastně měla smět všechno?
Magrápa Česneková: No jistě! Nedostanu se do sborovny, do sálu rady… a když se toulám po pánských sprchách, stále to některé pány ruší. Jo a nemůžu hrát famfrpál. Což mi asi vadí nejvíc – hlavně teď, když je nový. A vždycky jsem chtěla mít domeček v GD, což se mi taky nikdy nepodaří. Ale chodím tam profesorům strašit – ale to raději žádnému neříkej! – zasměje se –
Denní věštec: Dobře, dobře, nikomu to neřeknu! – udělá si poznámku do bloku – Ale ty bys rozhodně potřebovala vlastní strašidelný dům! Ale zpět k našemu rozhovoru. Jak to máš s oblékáním? Slyšel jsem, že ti Příčná ulice nijak vstříc nevychází…
Magrápa Česneková: Teď se to hodně zlepšilo. Po tom, co PU dostala na starost madam Sel, je to nebe a dudy. Dokonce mi ve svém kanclíku zřídila i speciální schránku na stížnosti. Takže vždycky, když mi nejde nějaké oblečení či doplněk obléknout, napíšu a madam zjedná nápravu. Jen teda mám problém s barvami – můžu nosit jen černou, bílou nebo šedou –, protože všechny „pošeděné“ barevné věci vypadají přímo děsivě a nedala bych je ani do armády spásy. – ušklíbne se –
Denní věštec: Jak už jsi zmínila, nemusíš se nijak obtěžovat s dveřmi, a tak musíš často zabloudit do zajímavých míst.. Mám pravdu? Objevilas někdy něco úžasného v chodbách našeho hradu?
Magrápa Česneková: To nesmím prozradit, jsem vázaná duchovní přísahou, že budu chránit tajemství našeho hradu!
Denní věštec: Takže jsem se zase nic nedozvěděl! No nevadí. Nyní bych se zeptal na tvé studijní úspěchy. Jako duch můžeš navštěvovat semináře. Myslíš, že bys za ně měla získávat vzdělání stejně jako profesoři a zaměstnanci, nebo ti vyhovují body?
Magrápa Česneková: Oni za to něco získávají, jo? – směje se – No, já nevím, myslím, že body jsou dostačující odměna. Alespoň to pomůže koleji v bodovém šílenství – i když pak se na mě kolikrát vedení koleje sesype, proč nedělám víc seminářů a soutěží, že chtějí body! Moje odpověď je jednoduchá – protože nemusím!
Denní věštec: No jistě, kdes myslela, že berou všechny ty tituly před jménem a za jménem? – zasměje se – Také bys je chtěla? Myslíš, že bys někdy v budoucnu byla schopná vyučovat nějaký předmět? Samozřejmě po konzultaci s vedením…
Magrápa Česneková: – směje se – Jsem myslela, že je nakupují jako v Plzni. Tituly nepotřebuji – titul je ti k ničemu, když tě nikdo nemá rád. Raději oblíbená bez titulu, než s titulem a proklínaná. Navíc, titulů mám dost u mudlů, tak proč si s nimi kazit kouzelný svět? A určitě bych byla schopná vyučovat nějaký předmět, ale od toho tady my duchové nejsme. Brrr! – oklepe se hrůzou –
Denní věštec: No nebyla bys první duch učitel, vzpomeň si na pana Cuthberta Binnse… Ale dobrá, co tedy plánuješ do budoucna? Poděl se s našimi čtenáři o své touhy.
Magrápa Česneková: Do budoucna? – zasměje se – Ani nevím, jestli se dá duší stav nějak vyjadřovat časem. Ale dobře, tak v blízké budoucnosti budu mít narozeniny. – zamyslí se – No já vím, že už pro mě nejsou podstatné, ale nějak jsem si zvykla je slavit. A tak jsem se rozhodla, že si koupím dárek, takže si na něj šetřím. Hrozně moc se mi na PU líbí jedna dražší sovička, jmenuje se Sýček hrobařík a hrozně páchne.
Denní věštec: Tak já ti přeju, aby ti pěkně smrděl dál a aby se ti splnilo i všechno ostatní, co si přeješ. Je něco, co bys chtěla našim čtenářům vzkázat?
Magrápa Česneková: Určitě bych jim vzkázala jedno – nežerte morčata! Díky za skvělý rozhovor, je radost s tebou klábosit!
Tak tady jste to měli z první ruky. Magrápa se jistě objeví ve spoustě dalších rozhovorů, protože koneckonců tu s námi bude ještě dlouho, ale prozatím vám bude muset stačit tento… Jménem celé redakce jí děkuji, že nám věnovala trošku ze své věčnosti, a přeji spoustu mrtvolně zábavných dnů!