Tajemství bobří čítárny odhaleno

| Vydáno:

Také jste si všimli, jak je kolem čítárny rušno? Vnímáte ty změny? A těch bobříků, co nám po hradě najednou běhá? Co za tím všechno vězí? Pojďte s námi nahlédnout pod pokličku čítárny Sub Salix nejen s madam Elat! Čeká Vás velké překvapení! 


Madam Eillen přijala mé pozvání ke Třem košťatům. Dorazila skvěle naladěná i oděná.  Chtěly jsme si popovídat o novinkách v čítárně, o nových nápadech a hlavně o nové soutěži s bobříky, ale to by nebyla madam, aby nepřichystala fantastické překvapení. Sotva se posadila, zcela nečekaně s milým a nevinným úsměvem položila na stůl vázičku  s vrbovými proutky. Na tom by nebylo až tak  nic divného, kdyby  najednou hostincem neprolétl příjemný vánek, do jehož rytmu se začaly proutky ve váze pohupovat. A najednou se ozval hlas! Hlas Vrby! A pak? Přitlapkal bobr! Jeden z nich! Bobřík volnosti!
Seděla jsem s pusou dokořán a nevěřila svým očím ani uším. Pak jsem si uvědomila, že tohle bych asi jako správný začínající redaktor neměla, jenomže madam mne opravdu vykolejila. Po chvilce jsem se vzpamatovala, podrbala bobříka na čumáčku a začala všem klást otázky. V příjemné a milé poklidné atmosféře rozhovor plynul docela sám. Nyní dovolte, abych se o odpovědi s vámi podělila.

Denní věštec: Jak vlastně vznikl celý nápad s bobříky? Vzpomenete si, jaký byl prvotní impulz? První bobří myšlenka?
Bobřík volnosti: Všechno to vzniklo velkou náhodou. Celá naše rodina žije na opačné straně jezera. A já, spolu s bobříkem toulavých bot, vyrazil prozkoumat, co se asi nachází na tom místě, kam nevidíme. Cesta to byla dlouhá a velmi náročná. Stěží jsme vycapkali na břeh a oba se svalili do stínu vrby. Byli jsme tak utahaní, že jsme neměli ani chuť ukousnout si z vrbových proutků. Jen jsme se svalili a rychle usnuli. – začne vyprávět a pak předá slovo Vrbě –

Vrba: Když pod mými větvemi usnuli ti dva roztomilí tvorečkové, začala jsem jim do spánku vyprávět příběhy, které jsou u mne uschované. Po jejich probuzení jsme se pak dali do řeči. Bobříky zajímalo, jak jsem vznikla a mě zase zaujalo, jak se oslovovali. Bobřík volnosti měl bohužel trošku pochroumaný ocas a tak musel v mém stínu zůstat delší dobu. Bobřík toulavých bot však vyrazil zpět a vyprávěl celé své rodině o našem setkání. Do týdne připlavali zpět. Nejen, že chtěli zkontrolovat, že je bobřík volnosti v pořádku, zároveň se se mnou chtěli seznámit. A samozřejmě i já chtěla poznat je. A tak jsme si po celé léto povídali a povídali. Bobříci se přiznali, že milují příběhy. Každý ale jiného žánru a zaměření, a že je náročné tolik rozdílných příběhů vůbec sehnat. No a tehdy se zrodil nápad, že bych mohla požádat zdejší studenty a profesory, aby jim nějaký ten příběh napsali. A v tu chvíli se do toho vložila tady Eillen. – předá slovo dál –

Eillen McFir Elat: Protože pocházím z částečně mudlovské rodiny, pohled na třináct bobříků mě hned vrátil do dětství a vzpomněla jsem si na lov bobříků mrštnosti, mlčení a ostatních. A řekla jsem si, proč psát každému bobříkovi jen jeden příběh? Proč z toho neudělat soutěž, při které se budou lidé z hradu snažit ulovit co nejvíce literárních bobříků? Trošku jsem se bála, že se to zdejším bobříkům líbit nebude, ale překvapili mě. Rozhodli se do toho jít, což znamenalo hlavně opustit svůj starý domov a nastěhovat se na naši stranu jezera. A prozatím svého rozhodnutí nelitují.

Denní věštec: Kdy jste si poprvé všimla, že se kolem čítárny tato sympatická bobří rodinka objevila? Jaké je s nimi soužití?
Eillen McFir Elat: Přiznám se, že jsem si jich všimla asi až po dvou týdnech. V počátku totiž byli velmi plaší a kdykoliv se někdo blížil, schovali se do kořenů vrby a nebyli tak vůbec vidět. Prvního jsem potkala bobříka strachu. Lump jeden se rozhodl mě vyděsit a jednoho večera, když jsem za šera chtěla jít zpět do hradu, na mě vybafl zpoza kořene. A děsně se smál, když jsem se lekla tak, že jsem spadla na zadek.
Co se týká soužití, nejdříve jsem se bála, aby mi vrbičku neokousali. Přeci jen pro bobra je vrbové proutí delikatesa. Ale rychle mě oni i Vrba vyvedli z omylu a já brzy pochopila, že tato návštěva přinese něco, co tu ještě nebylo. A snad jsem měla pravdu.

Denní věštec: Konzultovala jste své nápady před zveřejněním bobříků s někým, a jestli ano, tak s kým? Měla jste nějakého pokusného králíčka na vyplnění bobříků? Byla to Paní Vrba, že ano?
Eillen McFir Elat: Byť už v tu dobu jsem od Helenie věděla, že nebude mít čas na správu čítárny, po celou dobu jsem s ní nápad na lov bobříků konzultovala. Dalším poradcem nám byla i Any. Společně jsme se snažily dát lovu nějaký ten rámec a řád. Nejprve jsme i uvažovaly o tom, že se budou bobříci odtajňovat postupně s každým kolem nový, ale já si říkala, že tak tu probíhají literární akce vlastně pořád a že by mohla být zajímavá změna najet na systém, kdy všichni dopředu ví, co se po nich bude chtít a sami si určí, kterého z bobříků si v daném kole uloví. Doufám, že tato změna lovce potěšila a zaujala natolik, aby se pokusili celý lov zdárně dokončit.

Vrba: Já jsem poskytovala jen drobné rady, neboť jsem věděla, že v rukách slečen se tento nápad promění v něco nevídaného. A myslím, že jsem se nespletla.

Denní věštec: Nyní k samotné soutěži, účast je vysoká, čekali jste to? Madam, vypadáte ohromená a spokojená. Řekněte popravdě, jakou účast jste čekala?
Bobřík volnosti: TŘICET SEDM! – vypískne – Věřila bys tomu? A k tomu navíc skoro každý z nás ulovený. Tedy, až na jednoho brášku, ale ten si z toho nic nedělá. Sám říká, že ne nadarmo je přeci bobřík budoucích dnů a tak si počká, až ho v budoucích kolech někdo uloví.

Eillen McFir Elat: Slečno, přiznám se, že jsem doufala v patnáct účastníků. Takže jsem byla v šoku, když mi skákalo jedno vypracování za druhým a nemohla věřit vlastním očím. Když se zastavilo číslo na finálním třicátém sedmém, dojetím jsem se skoro rozplakala.

Vrba: Mám pocit, že takový nával jsem zažila jen v drabblících akcích. Je opravdu úžasné sledovat, jak se musí dolévat kalamáře a donášet pergameny, aby bylo čím a na co psát nové a nové příběhy.

Denní Věštec: Čekali jste, že se v hojné míře účastní i profesorský sbor?
Eillen McFir Elat: To bylo opravdu milé překvapení. Málokdy mají profesoři čas zapojit se do spisovatelských klání. Navíc slečna Mintaka byla dokonce i první z lovců, který ulovil zdárně i druhého bobříka. A aby toho nebylo málo, oba dva dokázala ulovit v průběhu jediného dne! Doufejme jen, že se většina autorů nezalekne a bude dál pokračovat. Momentálně máme tuším kolem šesti vypracování druhého kola. Ale ještě nějaký ten čas na lov zbývá.

Denní věštec: Který bobřík je Vám nejbližší, na vypracování kterého se nejvíce těšíte?
Vrba: Jak bych si mohla vybrat? Jakýkoliv příběh je nádherný a je odrazem duše autora, který mu věnoval svůj čas a hrál si s každým slovem, než byl spokojen s výsledkem.

Eillen McFir Elat: Co se týká mne, tak bobřík volnosti. Právě tam se ukáže, k jakému žánru a stylu psaní autor dává přednost.

Bobřík volnosti: Čekáš, že řeknu sebe, co? Ale kdepak. Já se asi nejvíc těším na brášku budoucích dnů. Budou to příběhy dystopické? Půjde o čistokrevné sci-fi? Vážně už se nemůžu dočkat, až ho někdo prvně uloví a společně zaboříme čumáčky do pergamenu a dáme se do čtení.

Denní věštec: Kdybyste Vy sama mohla plnit tyto úkoly, který by Vám dělal nejvíce potíže a naopak, na kterého byste se vrhla jako prvního? A proč?
Eillen McFir Elat: Jako prvního? – zamyslí se – Ono by asi záleželo na aktuální náladě. Ale pravděpodobně bych se pokusila začít s něčím snazším a volila bych buď bobříka veršů, nebo bobříka tajemných dálek. Největší potíže bych jistě měla právě s bobříkem budoucích dnů a hlavně bobříkem městských legend. Ten je pěkně záludný a doufala bych, že dostanu zajímavý nápad a dokážu něco sepsat.

Denní věštec: Prozraďte čtenářům DV, plánujete ještě další podobnou soutěž, nebo se bobříci nadvlády jen tak nevzdají?
Eillen McFir Elat: Za sebe mohu říct, že letošní školní rok bude ve znamení bobříků. Organizace lovu zabírá velké množství času a nemyslím si, že bych byla schopná při něm zorganizovat nějaké další klání či soutěž.

Vrba: S bobříky se určitě loučit nebudeme a kdo nezvládne lov aktuálně, bude si je moc doulovit i později. Jen už bez možnosti případné ceny. Doufám, že i nadále budeme přicházet s novými akcemi, případně zopakujeme nějaké, které byly oblíbené nebo už od nich uplynula nějaká doba.

Pak se mi v ruce objevila krásná květinka. To všichni tři mě odměnili, i když bych je nejraději odměnila právě já. Pobídla jsem madam, Paní Vrbu i úžasného bobříka, aby něco dodali na závěr. Všichni se mile usmáli a nyní si můžete přečíst slova, která dodali na závěr:

Bobřík volnosti: Já bych jménem celé rodiny chtěl poděkovat za vřelé přivítání. Možná jsme se zprvu trošku báli, ale teď už můžeme s radostí říct, že díky vám zde máme krásný domov!

Vrba: Chtěla bych poděkovat všem autorům, kteří se dali do lovu bobříků. Ať už vydáváte veřejně či anonymně, bez vás by to nešlo!

Eillen McFir Elat: Připojuji se k Vrbě. Bez autorů a čtenářů by nemohla čítárna být a my vám moc děkujeme, že svojí účastí a komentáři dáváte najevo, že vás naše práce zajímá a baví.

Byl to úžasný rozhovor. Asi nejúžasnější, který jsem kdy zažila. Čekáte jednoho, přijdou tři. Máte třikrát více radosti, třikrát větší zážitek a třikrát více úsměvů. V hostinci jsem seděla ještě dlouho poté, co všichni odešli. Jsou to nezapomenutelné zážitky okořeněné překvapením a milou společností.
I za redakci Denního Věštce přejeme všem lovcům bobříků hodně skvělých nápadů a příjemný let na křídlech fantazie. Madam, bobří rodince a Paní Vrbě přejeme mnoho sil a energie při jejich práci. Také jim přejeme co nejvíce nadšených pisatelů a čtenářů.

Pro Denní věštec
Petromila Nivalis  

Komentáře

  1. Spolu s Vrbou i bobříky ještě jednou děkujeme za možnost příjemného rozhovoru a trošku se omlouváme za ten počáteční šok.

    1. Omluva není přijata, protože všichni tři jste úžasní a bobří :DD bylo to vážně fantastické! Já děkuju! Všem!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *