Druhý ročník je v plném proudu. Učení přibývá, ale přibývá i nových zážitků a úžasných chvil s přáteli. Jak se daří jezevčici a co nového přinesl podzim? Pojďte, čtěte a sněte spolu se mnou. Deník píše sám život, stačí otáčet ty správné stránky.
Jsem ve škole již několik měsíců. Už nebloudím, nehledám cesty. Tedy pokud mne nepřekvapí zlobivé proměnlivé schodiště. Své povinnosti, úkoly i mimoškolní aktivity zvládám dobře a včas. Mám systém a velkou radost, že se mi daří. Náladu mi neničí ani první sychravé a studené dny. V kolejce poctivě přikládáme do krbu, hlídáme oheň.
Moc ráda zlobím našeho kolejního ducha. Jeden večer kýchala v krbu, až mi všudypřítomný popel zašpinil učebnice a pergameny. Za trest jsem jí namalovala krásné růžové pruhy, přivázala obří růžovou mašli a nasadila papučky stejné barvy. Od té doby spí u stropu. Anki je prostě báječný duch.
Také jsem zažila svou první módní přehlídku, prvního huláka (ne pro mě) a hodila první bombu hnojůvku na Pityho. Jeden zážitek převálcovává druhý a já se smíchem běhám hradem, co poschodí, to nový a lepší zážitek.
Zatím se mi daří pravidelně lovit bobříky. Nevynechala jsem ani jednoho, popasovala se s haiku i bobříkem strachu. Často tato rozkošná zvířátka potkávám ve Velké síni i na procházkách kolem hradu. Vždycky u sebe v kapse nosím kousek zelí nebo mrkvičku. Jsou moc fajn a mazliví. Ale umí se i naštvat, jen si nemyslete! A to máte pak vidět, jak se umí rozmáchnout ocasem.
Brouzdám se listím a sleduji, jak se hrad pomalu loučí s teplými dny a chystá se na zimu. Občas zajdu do čítárny Sub Salix, pozdravit Paní Vrbu a zkontrolovat, jestli něco nepotřebuje. Třeba sbírat listy nebo zahrabat kořeny, aby v zimě neumrzly.
Samotné studium je ale, musím přiznat, malinko náročnější. Druhý ročník Lektvarů je o dost těžší, než jsem čekala. Změnila se složitost lektvarů samotných, ale výklady jsou stále hodně zajímavé, poučné a stále dobře pochopitelné. Úkoly praktické i teoretické, a co je nejlepší, můj strach z laboratoře je tentam. Umím uvařit popáleninovou mast, různé dryáky, a dokonce i lektvar štěstí! Ten jsem poslala jako dárek.
Moc spokojená jsem i s Bylinkářstvím, dověděla jsem se spoustu nových informací, stejně tak jsem příjemně překvapená z Hudbohrátek a Hudbovědy, kde jsem ocenila zejména náhled do neskutečně zajímavé minulosti. Líbí se mi úkoly, které jsou hlavně o zamyšlení se a dívání se okolo sebe. Akorát se mi nepovedl závěrečný test. Ale to nevadí, nezdarů bude ještě hodně. Kouzelné formule a Japonština jsou zase velmi náročné. Čekala jsem jistou náročnost, ale těmto dvěma předmětům se musím věnovat více, věnovat jim o hodně více času a trpělivosti. Často v pokoji cvičím nová kouzla a potom se učím dalším novým slovíčkům. Psaní japonské abecedy je ale zábava.
Letošní semináře jsou taky skvělé, jsou laděny do podzimu, na výběr jsou dýňové, dračí, skládací, žabí, plné nepřeberného množství nápadů a lákadel. A samozřejmě nezapomínám ani na soutěže, díky kterým se mi doplňují peníze – a pak s radostí utíkám na Příčnou ulici pro dobrůtky zvířatům nebo někomu koupit kytičku pro radost.
V sovinci mám něco málo přes dvacet sov. A to se musím ohánět. Čistit sovinec, nakupovat dobrůtky, vitaminy, soví zobání, měnit vodu, někdy nevím, kde mi hlava stojí. Ale jsou věrné, spolehlivé a rychlé. A samozřejmě nezapomínám na mazlíčka. Sluníčko má ještě zvýšenou agresi, ale celkem to zvládáme. Hlavně že nekouše oblečení. Pravidelně cvičíme a závodíme. Pomalu, ale jistě sílí a roste.
Zároveň se pravidelně zúčastňuji všech možných kolejních akcí, soutěží a výprav. Jezevčí kolej je sehraná, má hodně nápadů a umí motivovat.
A podařilo se mi ulovit historicky prvního magíka s názvem Žabí pár. Moje kamarádka Rose omylem požila jakýsi nápoj, po němž začala kvákat a hopkat po síni. Madam Barb v odborné literatuře dohledala, že Rose k uzdravení potřebuje polibek. Nikdo se k tomuto činu neměl, a tak jsem se nad Rose slitovala a dala jsem jí pusu. Pod odborným dohledem madam Lecter pak došlo k uzdravení Rose z kvákavé nemoci a za odměnu jsme dostaly právě toto úžasné vyznamenání. Za což děkuji madam i své kamarádce.
Nadále se vyhýbám sportu, je to bezpečnější jak pro mne, tak pro ostatní. Razím pořekadlo „sportem k trvalé invaliditě“. Ale někdy zajdu na kolejní famrfpálový trénink i na ošetřovnu, kde občas někdo zakotví s vyčerpáním. Přinesu mu čokoládu a spoustu ovoce.
Je čas halloweenský, a tak jsou všude po škole vystavené nádherné dýně, vydlabané, svítící, různých tvarů i odrůd. Povedlo se mi získat magíka za ochutnávku dýňové polévky v Godrikově Dole u madam Barb. A nemáme jen tuto polévku, skřítci se předhánějí s podzimními nápady na jídlo, tolik rozmanitých chutí a druhů jídel jen tak nezažijete. I nejmlsnější jazýček se poměje.
Celým hradem i v mém srdci vládne pokoj, klid a pohoda. Listí se barví, zelená hnědne a oranžoví, hnědá a žlutá nabývají na síle, červená a její odstíny vládnou víc a víc. Nezbývá, než se obléknout tepleji, zvednout límec a přitáhnout šálu. Vyjít dobrodružství vstříc a vyhlížet zimu a Vánoce. Jsou za rohem.
Pro Denní věštec
Petromila Nivalis