Když jsem se včera v dopoledních hodinách vydala ze svého pokoje do chodeb hradu, nestačila jsem se divit, co se to prohání, proskakuje nebo převaluje hradem. Musela jsem se štípnout do ruky, abych si ověřila, že nesním sen o dokonalé halloweenské oslavě. Všude po boku studentů i profesorů skotačili strašidlům či podivným zvířátkům podobní plyšáčci. Někteří vypadali opravdu zvláštně. Co však žádné z těchto hraček nelze upřít, je neutuchající snaha své nové majitele zaujmout, osobitost a nadšení, s kterým uvítaly svůj nový domov u nás na hradě. A pak jsem spatřila něco dokonalého! Přímo pod nohy mi docapkal medvídek s ovázanou tvářičkou, jen zářivá očička prozrazovala jeho bezelstné nadšení z dlouhých chodeb hradu, kde může pobíhat. Když utíkal zpět k rozveselené majitelce, pomyslela jsem si, jestlipak takového taky najdu pod stromečkem. Dárek jsem si z Velké síně odnesla a nějaký ten čas odolávala pokušení ho rozbalit.
Když už to nešlo déle snést, dárek jsem otevřela. Z krabice na mě vyskočilo cosi modrého, co mělo rohy, křídla, nebylo to ani andílkem, ani čertem, dokonce ani mládětem švédského krátkonosého draka. A především, nebyl to toužebně očekávaný šereméďa s ovázanou hlavičkou. Se studem musím přiznat, že první mé setkání s buksíkem dvou světů proběhlo z mé strany trochu rozpačitě a vlažně, zatímco buksík cenil zoubky v nevinném úsměvu a natahoval své tlapičky v gestu, které říkalo: „Vezmi mě do náruče a měj mě ráda takového, jaký jsem!“ A tak jsem ho vzala do náruče, dárkům se přece na zuby koukat nemá, ani když je cení!
Zatímco mě buksík spokojeně ovíval svými křidélky, vstřebávala jsem překvapení z neočekávané podoby dárečku. V tu chvíli mi to došlo! Prohlédla jsem si tvorečka znovu a důkladněji. A spatřila jsem jeho krásu, která mi říkala, že podoba není tak důležitá jako povaha, osobnost, vnitřní jas. Pro jeho bezelstnou spontánnost a nadšený výraz jsem si buksíka zamilovala. Jsem přesvědčená, že tyhle „odložené“ hračky k nám zavítaly z určitého důvodu. Soudím, že nám měly připomenout, že dary jsou projevem něčeho víc než jen hmotného obohacení, že někdy jsou možná o to cennější, když jejich kouzlo objevíme až na druhý pohled, protože ten je často hlubší než letmé podívání se. Od té chvíle jsem oceňovala osobitost každé z nových hraček (i nápaditost jejich tvůrců). Zde si je pěkně pohromadě můžete prohlédnout i vy.
Abychom se dozvěděli bližší informace o vánočních hračkách, požádala jsem jejich majitele o údaje, které byly k dárkům přibalené. Zde vám je pěkně popořadě odcituji.
Série BUKSÍCI (5 různých variant)
Rohatý buksík
Malý oplácaný buksík, který je obdařen vysokou mírou roztomilosti. I když se tváří, že mu je všechno jedno, nejedno kouzelnické srdce se nad ním rozplyne.
Buksík dvou světů
I když má křídla, není andílkem, i když má rohy, není ani pekelníkem. Tento buksík je prostě něco mezi, ale mezi kouzelníky si jistě najde své místo.
Nosatý buksík
Nelekněte se! Tento buksík připomíná něco mezi dinosaurem a slonem, že by to byl chybějící článek? Zajímavým vzhledem jistě každého okouzlí.
Buksík jedlík
Co do šířky nejrozměrnější buksík, který je jakýmsi Otesánkem. Dávejte si na něj pozor, ať Vás nesní.
Střapatý buksík
Zubatý a střapatý, tento buksík to má po vzhledové stránce velmi těžké, ale své místo si v sérii hraček našel. Může to vypadat, že je jakousi Medúzou, ale nebojte, tak nebezpečný není.
Série PUPPOLEPETÁLOVÉ (5 různých variant)
Šereméďa
Výrobce tohoto plyšového medvídka měl trochu jiné představy o kráse. Ale to vůbec nevadí! Hračkář mazaně zamumifikoval medvědům hlavy a vy můžete každou noc před spaním přemýšlet nad tím, jak asi doopravdy vypadá.
Strašipytlík
Bubáček se světélkujícíma očima a s neviditelnou nohou! (Ano, ta noha je skutečně neviditelná a ne zlomená!) Navíc v pruhovaných punčochách a s puntíkatým strašidláckým prostěradlem na hlavě! Rodičům však tato hračka přišla až strašidelně originální a mladší děti z ní po nocích po… no, však vy si ji oblíbíte.
Polštářovníček
Existuje něco báječnějšího než polštář? Ne, že? Proto hračkáře napadlo vyrobit plyšovou hračku ve tvaru polštáře. A přidal mu nohy v růžových punčoškách. A oči a srdce. Byla by to milá hračka, kdyby každou noc hlasitě nechrápala.
Kámenosaurus
„Tento plyšák vyhrál hračkářskou cenu jako nejtvrdší plyšová hračka na světě. Opravdu – je tvrdý jako kámen a taky tak studený. Můžete po zbytek roku dumat nad tím, proč tento vánoční Kámenosaurus má jenom jednu ruku.
Plyšová kočičičočka
Rozkošná plyšová kočička s cukrovým ocáskem a růžovou čočkou místo nosánku. Říkáte si, jak může někdo nemít tuto plyšovou kočku rád? Důvod je jednoduchý… výrobce vyrobil příliš vyzáblou hračku, která se špatně objímá a proto není klasifikována jako plyšák na dobrou noc. Můžete si ji vystavit aspoň jako dekoraci.
Jelikož jsou tyto hračky u nás na hradě teprve druhým dnem, nechme je odpočívat a seznamovat se s hradními obyvateli. Radujme se, že k nám přišly, aby nás potěšily, protože to rozhodně není samozřejmost. Jejich neotřelé kouzlo oceňuji a osobně jsem si dokázala určitým způsobem zamilovat všechny. O tom, jak se na ně díváte vy ostatní, se pokusím pojednat v dalším článku.
Krásný článek! – Moc milý článek!
+ zkouší druhým pohledem odhalit přednosti svého dárku, který se také provinil tím, že nebyl tím vysněným buksíkem +
– Pěkné dárečky. Povedly se. 🙂
palec hore – PUPPOLEPETÁLOVÉ jsou tak strašně suprově divní a BUKSÍCI zase roztomilí .. nemůžu se rozhodnout kdo se mi líbí více 🙁