Příšerné hovory 4 – Vánoce v Čertově puklině

| Vydáno:

I o Vánocích se člověk občas vypraví do sklepení. Mne to do něj loni táhlo přímo neodolatelně. Zřejmě mi má novinářská intuice napovídala, že se tam nachází námět k článku.

Šel jsem, kudy jsem šel, a cítil větší a větší horko. Náhle jsem před sebou uviděl vysoké plameny. Samotný oheň by mě nepřekvapil, jelikož jsem se vypravil do Čertovy pukliny, jejíž obyvatelé ohniví jsou; hořící vánoční stromeček jsem však přece jen nečekal. Jde o nějakou pekelnou blasfemii? S napřaženou hůlkou jsem se opatrně plazil vpřed.

„Jak jsi to hlídal?“ dal Belzebdroug pohlavek Hlídkujícímu ďáblíkovi.
„Já za to nemůžu, Ďáblík – pasáček tu dneska nechal ty své dva čokly. Nudili se, proto se začali honit a prát. Přitom se otřeli o stromek. Kdo je má uhlídat. Jsem na to sám. Ďáblík – pasáček pase dušičky, Toulající se ďáblík se zase někde toulá, ty a tvůj bratr Belzebdraug si cvičíte souboje, nikdo nepomůže, to by se z toho jeden zbláznil.“

„Kdo vůbec měl ten blbý nápad se stromečkem?“ vpadl Čertův vejrostek. „Jako bychom byli nějací andělé…“
„Ale nech toho, ty můj zlý,“ praštila ho přes růžky Ďáblíkova chůva, „každý rok jsi nadšený z dárečků, které pod ním najdeš.“
„Pche.“
„Jen se nedělej, nebo tě kopnu kopýtkem.“

„Stejně nevím,“ ozval se Belzebdraug, „proč musíme pořád udržovat tu protinebeskou imič.“
„Přestaň se chlubit, že ovládáš tajemství cizích řečí, stejně to vyslovuješ blbě,“ frkl Vejrostek.
„Přece protože na lidi neplatí jen cukr, potřebují i bič. A takové plameny jsou skvělým bičem. Dostaly se i do filmu, šlehá tam jimi kolega Balrog. Kdepak. Bez nás by nic nefungovalo.“
„No jo, jenže pak nám tu chytne stromeček. Představte si, že by shořely dárky, co nám poslal Ďábel z jámy.“
„Ty můj popudlivý,“ vrazila mu prsty mezi žebra Chůva, „tady přece nikdy nic neshoří. Co by to bylo za trest pro duši, kdyby nehořela, ale shořela. Přestala by se trápit. Ani stromeček neshoří, ani dárky neshoří, budeme mít ohnivé Vánoce.“

„Počkejte!“ vykřikl Strážce pukliny. „Čichám, čichám smrtelníka! Musíme ho chytit, jinak vyzradí naše tajemství!“
Pokud by se v Čertově puklině mohla vůbec zvýšit teplota, začalo by mi být ještě větší horko, než už bylo.
„Ukaž se! Jsem strážce a povolávám oheň pekel, volám sílu zatracených.“
Zem pod nohama se mi zachvěla. Začal pršet oheň. Vedle mě vybuchla ohnivá koule. A přede mnou se zjevil démon. Nejsem žádný zbabělec, kdyby byl Strážce pukliny sám, utkal bych se s ním a s jeho kouzly. Ale všichni obyvatelé Čertovy pukliny najednou? Dal jsem se na útěk, zatímco za mnou štěkali Pekelný ohař s Pekelným psem a neslo se pokřikování: „Zmiz! Čaroději, běž pryč!“

Strážce pukliny měl pravdu. Protože mě nechytili, mohl jsem vám vyzradit jejich tajemství.

Pro Denní věštec
Nebelbrach Mechacha

Autor

Nebelbrach Mechacha

Hradní novinařině se věnuje od nástupu do školy v Létě 2009, kdy začal psát pro Lví tlapou. Spolupráci s Denním věštcem navázal ve školním roce Zima 2012. Od počátku píše články týkající se Soubojového klubu, v Zimě 2013 založil tradici pravidelného famfrpálového (raději říká kvidyčového) zpravodajství. Sem tam se hecne a zpracuje i jiné téma. Řídí se heslem: „Scholaris in omne tempus.“

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.