To jest, jak určitě všichni dobře víte, heslo vaší školy. Říká se, že mnohé by se mělo nechat spát někde pod povrchem a nikdy by to nemělo spatřit světlo světa. Ovšem pozor, jsou věci, které i přes svou spící náturu rozhodně probuzeny být musí, aby lidé prohlédli. A já se ptám: Řídí se tímto heslem všichni obyvatelé hradu? Je ve škole vše v naprostém pořádku, nebo je něco, co obyvatelé skrývají? Je zde něco, co by mělo být odtajněno a vyneseno na světlo? Pokud ano, tak se i stane!
Teď už nic není skryto, vše bedlivě sledují mé ostříží oči a můj brk vám vzápětí vyzradí ty nejzajímavější události, informace a tajemství vaší školy a někdy možná i vás samotných!
Ptáte se, kdo jsem? Odkud pocházím? Proč jsem přišla? Co je mým cílem?
Odpovím vám!
Jsem Nashira, prostě jen Nashira. Přišla jsem k vám z dalekých Merlinových ostrovů zalitých sluncem. Mým cílem je prověřit vás. Dobře si mě prohlédněte, jen zde totiž spatříte mou maličkost, zde v redakci Denního věštce. Protože jinde jsem stínem. Vy mě nevidíte, avšak mé oči vidí vás! Mně neuniknete!
Vždy, když nastane magický čas na přelomu sobotní noci a nedělního dne, vyjde najevo pravda. Někdy sladká konejšívá, jindy krutá nelítostná. Má slova jsou medová, avšak brk má ostří vytříbené. Pravda pohladí, ale někdy poraní. Buďte ve střehu!
Jsem na hradě už nějaký ten čas, mohli jste mě spatřit, ale nespatřili jste. A víte co? Nedělalo mi žádné problémy ukrýt se mezi vámi. Myslíte si, že se díváte kolem, ale přitom jste zahleděni do pergamenů a svých starostí. Ploužíte se chodbami jak mátohy, i duchové působí živějším dojmem! Kam se poděla vaše mladistvá energie? Kde jsou neplechy studentů, o které se nyní stará jen Protiva, kterého už to přestává bavit? A já se mu nedivím! Nikdo se ho neleká ani ho nehoní po chodbách, protože ho nikdo nebere na vědomí.
Když už jsem zabrousila k tomu stáří, věnujme mu dnešní Půlnoční smršť!
Všimli jste si, jak se v posledních dnech zvyšuje poptávka po lektvaru mládí? Bodejť by ne, když tolik fialových opět zestárlo! Nestačila jsem sledovat všelijaké triky, kterých jsou fialový schopni, aby zakryli své vrásčité obličeje, pokud zrovna v truhlici nenajdou onu lahvičku mládí. To máte samé masky, brýle, pytle na hlavě… Jen hrstka se nebojí ukázat své vrásky a nosí je jako poctu.
Když se ohlédneme do nedávné minulosti, bylo zde několik ctěných dospělých, kteří si na dortu sfoukli o další svíčku více. Jak se poprali s dalším rokem navíc? Já to vím a vy budete také!
Bývalá zástupkyně ředitele školy svedla na scestí stárnutí správce brigád ve Žluté tlapě a ukázala tak všem, proč vlastně opustila tak dobře placený post. Nanášení lektvaru mládí spotřebuje hromadu času, zvláště jsou-li třeba velké vrstvy.
Chvíli na to zestárnul profesor, který chce vypadat mladě vedle svého uleželého bůčku – něco být mladé musí, alespoň na pohled.
Pak je tu profesorka, co pamatuje i se svou prestiží dinosaury. A ačkoliv jí dávná sláva pořád hřeje záda, rozhodně nevyžehlí obličej. Skrýt se do květin je nejspíš její nový trik, avšak se srdcem rvoucím říkám na rovinu… nefunguje.
Nemluvě o té, co vede Příčnou ulici, jedná se o dámu, nebudu tedy jmenovat, ale už jste někdy viděli vrásčité módní guru nebo přinejmenším tu, co podsouvá nové módní trendy?! Ne? Já taky ne, a doufám, že jen tak neuvidím! Slečna je naštěstí pohotová a je vidět, že má své zásoby lektvaru mládí, a možná, že i něčeho ostřejšího, prozatím se mi nepodařilo prozkoumat jistou část její pracovny. Ale nebojte, podaří!
O dalších dvou ženštinách bych raději nemluvila! Všimli jste si, jak se jedna halí do druidského pláště a rockových brýlí, což se k sobě opravdu vůbec nehodí, a druhá zas obléká své postarší tělo do krásné róby, doufajíc, že róba odvede pozornost od vrásek? Obě totiž netrpělivě čekají, až se dostanou k tomu jedinečnému mazání, které z nich opět vytvoří mladice, alespoň na chvíli! Kdy to bude, to ví asi jen Merlin nad námi. Snad brzo.
Nakonec je tu zestárlý profesor, který poslední dobou nevylézá ze svého kabinetu. Jen v nestřeženou chvíli vyběhne do sklepení, kde je i tak dost tma, a pak zase zpět. Zde nejspíš bude i lektvar mládí na mnohé krátký anebo bude potřeba další dávka.
Ovšem pozor! Abyste se nemýlili, tohle je teprve začátek všeho! Stárnutí bude rapidně pokračovat! Už teď má nakročeno několik dalších zaměstnanců školy, a co se týká studentů, ti by měli dát pozor na svůj odraz v zrcadle – i ten jejich se časem zvlní a možná, že to bude dřív, než si myslí…
Všichni tu stárnete a já vám říkám tu krutou pravdu přímo do očí. Být vámi, studenti, už si dělám zásoby lektvaru mládí, ve stáří se špatně shání.
Než vám povolím odlepit oči od článku, řeknu vám už jednu jedinou větu: „Před Půlnoční smrští se neschováte, na mě jste totiž krátcí!“
Co tu ještě okouníte? Řekla jsem snad, že to bude jedna věta, potřebujete to snad písemně?
– přihodí líbezně sladký úsměv – Dobrá tedy!
Odlepit oči… TEĎ!
Ehm… – …ráda bych se zastala „oné nejmenované profesorky“ a řekla, že rockové brýle se hodí ke všemu a vždycky! +snaží se nesmát, ale moc jí to nejde+