Jaké byly první Vánoce mrzimorské holky, co našla pod stromečkem a co všechno zažila? Čtěte a sněte spolu s ní, plní se jí totiž jedno kouzelné přání za druhým. Ohlédnutí za Vánocemi, vstup do nového roku a ještě mnohem více vás čeká v další jezevčí kapitole. Vzhůru za dobrodružstvím!
Sedím ve svém pokoji u stolu, ale jaksi vnitřně nedočkavá, neposedná. Pomalu dopisuji závěrečné eseje do svých předmětů, ale nemohu se soustředit. Čas od času náhle odhazuji brk, až inkoust stříká všude kolem. Musím totiž neustále běhat do Velké síně. A ptáte se proč? Vábí mne vůně jehličí, svit baněk a hvězd na tom nejkrásnějším vánočním stromě, který jsem kdy viděla!
Svátky se blížily mílovými kroky. A já se opravdu nemohla dočkat! Mé první Vánoce zde na hradě. Nejprve jsem začala uvažovat nad dárky, mám tady tolik kamarádů a mí nejmilejší profesoři si zajisté nějakou tu drobnost zaslouží. Každé odpoledne jsem vyrážela do Prasinek a nakukovala do výloh kouzelnických obchodů. Zpět jsem se brouzdala sněhem, opatrně procházela vyšlapanými cestičkami, ruce plné tašek s dárky, nesla jsem je jako drahocenné poklady.
Na pokoji jsem je rozložila na postel a přemýšlela, který komu daruji, s úsměvem a hřejivým pocitem u srdce. Udělat někomu radost maličkostí je tak hřejivý pocit, jako byste objímali plačícího a on po chvíli zjihnul a něžně se usmál. Miluji dávání dárků. Drobné poklady, jež rozzáří oči dětí či dospělých. Výběr dárků z mé strany byl promyšlený, každý dárek mi prošel rukama a srdcem několikrát.
Také jsem začala poctivě sportovat. Pomáhám mrzimorskému týmu v famfrpálu, ale ještě si musím brát preventivně kinedryl. Přeci jen, je to výška!
Chvíli před Vánocemi jsme ještě s madam Eillen uspaly bobry. Pečlivě jsme jim ustlaly postýlky, pěkně doměkka, zajistily jsme dostatek vody a spíže jsme poctivě doplnily všemi pochutinami, které bobři tak zbožňují. I když bude jejich spánek poměrně krátký, nic jsme neponechaly náhodě. Bobři se k nám totiž zase vrátí v lednu a já se už teď nesmírně těším na další zážitky s nimi. Co nového nám asi připraví, co všechno nás ještě čeká?
Celý předvánoční čas jsem poctivě sbírala fazolky, míchala kartičky, za které se totiž, jak mi kamarádi řekli, kupují vánoční stromečky. A ty, až uschnou, se změní na soušky, jimiž se poté topí v kolejce, takže jsem se této práci opravdu pilně věnovala. Poslední týden před Vánocemi – a pak samozřejmě i po těchto svátcích – jsem se naučila řádit ve Velké síni. A to doslova! Proměňovala jsem kamarády pomocí cukrkandlové hůlky na rozkošné skřítky, házela dýňové bomby a vajíčka. Byla to vážně legrace. Nejlepší ale byly sněhové koule. Létaly vzduchem, koulovali jsme se od rána do večera. Byla jsem nadšená, tváře zrůžovělé smíchem, dokonce se přidali i někteří profesoři. Celou síní se nesl smích jako zvony, bijící, znějící do širé krajiny.
Celé dny jsem běhala po hradě, zpívala koledy, ochutnávala cukroví, balila dárky a těšila se z každého dne. Večer jsem sedávala u vánočního stromku a dumala nad básničkami pro všechny nejmilejší a nejdražší. Poté jsem je odeslala do své oblíbené čítárny Sub Salix.
A ještě jedna veliká událost! Taře se narodilo miminko! Ano, má krysinka se stala maminkou. Dvacátého prosince se jí narodila dvojčátka. Jedno jsem věnovala madam Elat k Vánocům, druhé si odnesla Rose. Rodiče jsou moc pyšní a noví majitelé úžasní.
Získala jsem spoustu nových magíků, v čase Halloweenu jsem zažila skvělý večírek a celý hrad zahalený v pavučinách. Naučila se něco o kouzlech, bylinkách, kulinářství, přečetla jsem spousty knih a našla nové přátele.
Pak nadešel ten krásný a kouzelný den. Štědrý večer! Oblékla jsem si šaty (ano, já!) a celá nedočkavá doslova vpadla do Velké síně. Radost, úžas a štěstí snoubící se s přátelstvím a nepopsatelnou atmosférou na mne dýchalo ze všech stran. Pod stromečkem jsem našla dárek, nádhernou vánoční rybu poštovní. A pak celý večer sovy létaly s dárky pro mne! Dostala jsem jich tolik, až jsem se štěstím rozplakala. I já své dárky rozeslala a těšila jsem se z nádherných vánočních pocitů. Nezapomenutelné Vánoce! Než se má hlava dotkla polštáře, upadla jsem do říše snů. Celé svátky jsem pak nadšeně běhala s kamarády po hradě, smáli jsme se, a jak o mně jistá madam tvrdí, řádila jsem jako černá ruka.
A pak přišel konec roku. Stoly se na Silvestra prohýbaly pod tíhou jídla, další rok přišel nějak rychle. Seděla jsem u stolu na svém oblíbeném místě a odpočítávala poslední minuty. Rozjímala. Bilancovala. Bylo mi trošku smutno. Ale zároveň jsem se děsně těšila na další minuty. Copak nový rok asi přinese? Snad všem hlavně zdraví a sílu, energii a splnění tajných přání.
První dny proběhly trochu hekticky. Musela jsem splnit všechny eseje. Povedlo se a teď už nervózně čekám, zdali postoupím do dalšího ročníku.
A tak jdu dalšímu roku vstříc. Nejen jemu, ale hlavně novým zážitkům, přátelstvím, dobrodružstvím. Těším se na další úkoly, soutěže, na nové přátele i předměty. Těším se na každý nový den, který na hradě smím být, a z každého dobrého slova a kouzelníka.
Pro Denní věštec
Petromila Nivalis