Půlnoční smršť nikdy nespí!

Týden utekl jako voda v potoce a naše půlnoční shledání se opakuje. Týden to byl velmi zajímavý, to vskutku! Mé oči, ač vytříbené, měly co dělat, aby jim nic neuniklo… Naštěstí můžu potvrdit, že vím i to, co bylo ve vaší snaze ututlat!

Zabrousila jsem omrknout vaše celohradní klání. Musím říci, že mé nadšení z této akce vystřídalo rozhořčení některých obyvatel hradu nad udělenou penalizací některých soutěžících. Uvědomte si laskavě, co je to úcta k pořadatelům a porotcům a přestaňte se dohadovat jak neurvalci. Všichni zajisté vědí, že jsou tři strany: ti, co souhlasí s rozhodnutím, střed neřešících a samozřejmě ti, co s penalizací nesouhlasí. Myslím si, že tým starající se o chod Sedmiboje ví, proč se tak stalo, a to, že budete kopat kolem sebe, zapříčiní akorát to, že se tyto akce napříště nemusejí ani konat, protože si nikdo nevezme na triko handrkující se hrad nerespektující jistá rozhodnutí. Smiřte se s tím, že tak bylo rozhodnuto a konec, tečka.
Vaším nejhlavnějším úkolem je především podržet dané soutěžící a dodat jim energii. Nezatěžujte tuto prestiž hádkami, které stejně vedou jen k rozhořčení a ničemu jinému!

Vaši Sedmibojaři jsou tak talentovaní, že si zaslouží soutěž založenou na podpoře, veselí a úctě. Smekněte tedy nejen před nimi, ale také před těmi, kdo se zasluhují o to, že jsou ti nejtalentovanější lidé z hradu vystaveni na odiv.
A pozor na Rosmertin stánek na tribuně! Mám zatím nepodložené, ale možná pravdivé informace, že jí brzy dojdou zásoby sedmitlapek. Avšak ještě musím vypátrat, jestli za onou velkou spotřebou stojí obyvatelé hradu, nebo samotná madame Starší!

Ale pojďme se podívat na úsměvnější dění z vašeho hradu!

Minule jsme mluvili o stárnutí vašich profesorů a zaměstnanců. Myslím, že jste si museli všimnout, že zmizel další lektvar mládí, a to u středečního oslavence. Viděla jsem ho, jak ho na sebe patlá ještě před schválením hromady soutěží, aby na něj při tom nebylo vidět. Bohužel jsou tací, kterým to neuniklo!

V pátek se předvedli červení studenti ve svém divadelním představení Mágovo chlupaté srdce. Ač mě název představení vyvedl z míry, nenechala jsem si ho ujít! Tedy, představení bylo naprosto precizní, ale já osobně jsem se zaměřila na to, co se dělo před a po představení. Ne, červení mě neviděli! Musím říci, že jsem se opravdu bavila, až jsem málem prozradila svůj úkryt.
Všechno to začalo, když pan McCollin odmítal podstoupit důkladné nalíčení. Neustále se ošíval, mával sebou ze strany na stranu a pořád se dotazoval, zda to nejsou šminky trvalého rázu. Jak jsem si později povšimla, muselo být jeho líčení několikrát za sebou opravováno. Odmítal totiž věřit tvrzení hlavní maskérky, že je to opravdu ihned omyvatelné, a sám se o tom co chvíli přesvědčoval. Poté, co přišel za maskérkou už asi podesáté, tentokrát s tím, že si dal jen řízeček a ono se mu to nějak rozbilo, už měla dotyčná sto chutí udělat mu to opravdu natrvalo!
Ovšem na paty mu trochu šlapal kolega Mechacha, který si zde střihnul hned dvojroli! A všichni si umíte představit, jak je to složitá operace! To máte samé převlíkání. A kostýmy musí být pokaždé dokonalé a hlavně čisté. Naneštěstí si při převlékání pověsil jeden ze svých kostýmů hned vedle ručníku, který již nesl nějaké ty stopy po skvrnách od jídla. Samozřejmě si umíte představit, co následovalo. Poté, co s panem McCollinem spořádali pár těch osudných řízků, smál se svému kolegovi, že musí zpět do maskérny a v onom rozmaru utřel své mastné ruce do svého kostýmu! Museli byste vidět, jak zbledl a urychleně se rozhlížel, zda si toho někdo všiml. Naštěstí, tedy pro nás bohužel, dokázal problém se zamaštěným kostýmem jakožto vystudovaný kouzelník zvládnout sám.
Pokud bychom se měli zaměřit ještě na dalšího červeného herce, byl by to pan Jones, který jen stěží opouštěl svou kýtu a vždy v možných chvílích se k ní vracel. I ve chvílích, kdy by rozhodně neměl! Jak je vidět, chlapci z Nebelvíru málokdy pohrdnou masíčkem!

Když už jsme se zastavili u Nebelvíru, mrkněme ještě v rychlosti na ostatní koleje.

Havraspár očividně touží pokořit červené a snaží se dohnat ztrátu, která je ještě drží od Školního poháru. Chvíli po zápisu jsem dokonce zahlédla skupinku modrých, kteří se mermomocí snažili dostat do několika učeben. Dveře však byly neoblomné a nepustily nikoho! A tak se studenti vraceli s nepořízenou a jako bonus jim mohly být boule a modřiny, když na dveře zkoušeli fígl „Moudřejší uhne“, ale nějak nepočítali s variantou, že neuhne nikdo.

Mrzimorští na sebe nechávají působit jarní počasí a do svých kolejních místností pouštějí víc a víc slunce. Mám trochu obavy, aby za chvíli nebyli trochu předávkovaní a nezačali vyvolávat „PEACE, LOVE, EMPATHY!“ I když, alespoň by bylo o čem psát!

Co se Zmijozelu týká, mám jisté zprávy o tom, že jim stůně Ferdinand! Tedy… hradem se nesou zvěsti, že si místo obvyklé tuny masa, neurčitého druhu, dal jen 900 kg! Myslím, že nejlepší bude doufat, že drží štíhlou linii.

A konečně, sobotního dopoledne jsem byla svědkem toho, kterak profesorka Flyová postrádala svou mušku. Ne a ne se sněhovou koulí trefit do „oblíbené“ zelené studentky, slečny Lasair. Nejen, že zasáhla chuděrku slečnu Ostrodrápkovou, které se ani neomluvila, ale také po dvakrát dobře nemířenou střelou zasáhla svou maličkost! Až po této estrapádě se jí podařilo trefit vytoužený cíl. Slečně bych tímto doporučila, aby navštívila střelecký kurz Letící koule s.r.o., ovšem bojím se, aby neměli mimo sezónu zavřeno. Snad bude mít dotyčná štěstí!
Ovšem abych vám o této fialové řekla vše, musím přidat tvrzení, že daná osoba je zcela jistě zamilovaná! Sobotní odpoledne totiž zcela prokoukala! Cituji svůj zdroj: Tydynka Flyová zasněně kouká do blba! Očividně je to nějaký hvězdář, jelikož dotyčná neustále opakovala: „Jééééééééé! Hvězdičkýýýýýýýýý!“

To je pro dnešek vše! Zase za týden na viděnou, Půlnoční smršť je vám v patách!