Nováčkovský turnaj Denního věštce: 3. kolo a vyhlášení 2. kola

| Vydáno:

Jak se nováčci poprali s týdenním menu? Rozveselili naše kuchyňské skřítky? A co je dál čeká?

Další kolo za námi, nové kolo před námi. Doufám, že se opět sejdou moc pěkná dílka jako v těchto dvou kolech.

Ještě než se dáme do zveřejnění vypracování 2. kola, chci se vám omluvit… u druhého úkolu jsem udělala malou chybičku, za niž se omlouvám. Zapomněla jsem na magíka „Horká pochutina“, tohoto magíka jsem zpětně připočetla i těm, kteří se o něm ve vypracování nezmínili a mají ho splněný.

Stejně jako Ďábel se skřítek rozhodl, že si vezme hodnocení dílek na starost, a tak s vypracováními odešel do kuchyně… jestliže někde najdete mastný flek nebo kus oběda, omluvte to, prosím. Už teď vám mohu prozradit, že básničky udělaly skřítkům velkou radost, dokonce si je vyvěsili v kuchyni.

A nyní už se pojďme podívat, jak si naši soutěžící vedli.

Ruby Élise Day
Magíci/příběh: Horká pochutina, Požitek zelináře 4/8
Jídelníček: k nahlédnutí zde
Básnička:
Našim skřítkům
Hrad náš v sobě plno komnat má,
ne každý student je však zná.
Je jedna komnata, co zjevuje se zřídka,
a vládne tam tomu ruka skřítka.
Panuje tam čistota a řád,
každý to tam máme rád.
Jídel je tam vždycky dosti,
najíme se do sytosti.
Zelenina, ovoce nebo něco sladkého,
skřítkové vždy vymyslí, co je ti dobrého.
Hosta pohostí skřítci vždy sladce,
návštěva v kuchyni tak proběhne hladce.
Skřítci radost mají, když ti chutná,
tak se netvař, že je ti to putna.
Jídel vybraných pro nás vaří dost a dost,
buď proto v kuchyni častý jejich host,
ať potěšíš je pro radost.

Skřítek: Moc hezký a nápaditý jídelníček, s takovým musí být radost vstávat na snídaně a pospíchat k obědům. Ochutnávky kontinentů jistě každého studenta potěší, zvlášť ty nezvyklé, jako je Antarktida. A tolik jídel, často i exotických, na výběr! Ovšem z hlediska pracnosti… ouvej, bylo by možné nahnat studenty do kuchyně na výpomoc?
Básnička je výtečná, jeden nestačí kývat hlavou. Pěkně se rýmuje a je poučná, možná by mohla být i součástí školního řádu.


Enselis Ismenia
Magíci/příběh: Horká pochutina, Zakázané ovoce 3/8, Požitek zelináře 4/8
Jídelníček: k nahlédnutí zde

Básnička:
Huňáč a hafoň přátelé byli,
na společné vaření našli si chvíli.
Měli chuť na guláš, do vaření se dali,
bohužel na recept se nikde nezeptali.

Řekli si – guláš? Ten je dost snadný,
ve vaření nevidíme problém žádný.
Ani jeden nevěděl, co do něj přijde,
mávli však tlapou, to nějak vyjde.

Nejprve v hrnci osmahli cibuli,
pak přidali vše, co našli v okolí.
Slaninu, vejce, maso i papriku,
kousek běhnice a uzeného jazyku.

Dál hrnek vývaru z mločích ocásků,
dokonce několik sýrových provázků.
Špetku soli, bylinky a dračí dech,
z lesa tam přidali šišky a mech.

Na závěr špagety a kousek mýdla,
chvilku dusili a dali se do jídla.
Ačkoliv vařili s láskou a usilovně,
skončili oba s břichabolem na ošetřovně.

Huňáč i hafoň dali se do učení,
jak na to správné a snadné vaření.
Od té doby znají dobře všechny suroviny,
a vaří s rozmyslem samé laskominy.

Skřítek: Jídelníček je správně rozmanitý, plný výtečných chodů i menších pochoutek. Studenti by možná ocenili větší výběr, ale v hradní kuchyni existuje jistá skupina skřítků, kteří považují výběr za rozmazlenost. Udělal by jim velkou radost.
Báseň pěkná, i když tragická! Už od půlky bylo jasné, že se schyluje k nejhoršímu. Ještě že všechno dobře dopadlo. Inu, každý kuchař nějak začínal.


Nathalie Willow
Magíci/příběh: Horká pochutina, Zakázané ovoce 7/8, Požitek zelináře 4/8
Jídelníček:

Básnička:
Jestliže někdy hladovíme,
máme jít do Velké síně,
tam jídlo čeká,
voní až do daleka.

Někdy se však stane,
že o hladu zůstanem,
to profesoři jídlo sebrali
a najíst nám nedali,
i když jsme nic neudělali.

V tu chvíli se otočím
a ke skřítkům odkvačím,
přes obrazy projdu,
do kuchyně vejdu.

Tam tvorečkové milí,
chystají mi chleba a sýry,
na co si jen vzpomenu,
to hnedle dostanu.

Pak se rychle rozloučím,
do pokoje vykročím
a v posteli naříkám;
„Co budu jíst zítra?“

Skřítkové jsou hodní,
snad mi něco dají,
nebo budu hlady,
ale to by mi neudělali…

Skřítek: Jídelníček je poněkud stručnější… ale alespoň zbyde víc času na jídlo, že ano. Důležité je, že je v něm pestrá a vyvážená strava! Je taky pěkně zpracovaný.
K veršíkům – tak za to můžou profesoři, že studenti vyjídají hradní kuchyni! To by se mělo hlásit. Jestli v tom ovšem není namočen i pan řídící, to by potom nebylo kam hlásit. Moc hezká obžalob… ehm, chci říct báseň.


Simone Lewis
Magíci/příběh:
Misia Kuchyňa
Každý hovoril o kuchyni, hlavne prváci. Ospevovali jej nekonečné zásoby jedla, usilovnosť škriatkov a ich neskonalú ochotu. Nikto však nehovoril o tom, kde sa kuchyňa nachádza. Započúvala som sa do viacerých rozhovorov o tomto nebeskom mieste, ale o jeho lokalite som sa nedozvedela nič. Nabrala som odvahu a spýtala som sa starších žiakov, či by mi vedeli ukázať, ktorým smerom sa mám vydať. Oni sa však len usmiali, ako keby videli neskúsené mláďa. Vtedy sa naplnili moje najhoršie predtuchy, musela som kuchyňu objaviť sama.

Už od kedy som prvý krát vstúpila do hradu, bolo mojím zvykom strácať sa. Vždy ma niekto našiel a pomohol mi, ale preskúmavať hrad bola pre mňa nočná mora. Aj v deň rozraďovacej slávnosti som nevedela nájsť cestu do mojej koľajnej miestnosti. Ja a veľké budovy, to nie je dobrá kombinácia. V ten deň som si však povedala, že túto misiu zvládnem. Budem odvážna prváčka a prekonám svoje limity. Musela som si však zostaviť plán. Rozmýšľala som nad ním niekoľko dní, po nociach som nespala, ale na koniec som zostavila perfektný plán. Teraz vám opíšem, ako sa mi darilo.

Prvá časť bola celkom jednoduchá. Musela som si prvákov rozdeliť na dve skupiny. Do tej prvej, oveľa väčšej, patrili prváci, ktorý nevedeli kde je skrytá kuchyňa. Na nich som sa sústrediť nemusela, keďže mi nechceli, ani nemohli pomôcť. Do druhej skupinky patrilo tých pár ľudí, ktorý boli v rovnakej pozícii jako ja. Všetci z tejto skupinky chceli stoj čo stoj nájsť kuchyňu. Tajne som ich sledovala, samozrejme iba mimo ich klubovní. Všetci každý deň sliedili po hrade a snažili sa nájsť omrvinky, ktoré by ich viedli do kuchyne. Nikomu sa však nejako výnimočne nedarilo, teda až na jednu tichú žiačku. Nebudem ju menovať, nebudem zlá. Nepatrila k tým prvákom, ktoré organizovali expedície do hlbín hradu. Zvykla sa poobede prejsť a keď nič nenašla, vrátila sa do Veľkej siene. Po pár dňoch jej začalo vadiť, že všetci jej spolužiaci už vedeli, kde sa nachádza kuchyňa. Zašla za svojou dobrou kamarátkou zo staršieho ročníka a prosila ju o pomoc. Tá jej musela prezradiť nejakú kľúčovú nápovedu, lebo toto tiché dievča sa okamžite rozbehlo do knihovne. O pár minút bežala von z knihovne a v ruke stískala nejaký špinavý pergamen. Nechcela som bežať za ňou, bolo by to príliš nápadné.

Spustila sa druhá fáza môjho plánu, opakovanie po úspešných žiakoch. Nemusela som čakať dlho a dievča s pergamenom sa vrátilo s obrovským úsmevom na tvári. Keď vrátila pergamen do knižnice, poponáhľala som sa do knižnice aj ja. Trvalo mi niekoľko hodín, kým som medzi stovkami kníh našla ten zamastený pergamen. Trasúcimi sa rukami som ho rozvinula a začala som ho študovať. Bola v ňom napísaná básnička. Nikdy som ju nepočula, ale zdala sa mi povedomá. ‚Krocaní plátek… Konvica čaje…‘. Vtedy sa mi nad hlavou rozsvietila žiarovka. Skoro som zvalila policu s knihami, tak rýchlo som sa ponáhľala von z knižnice. No samozrejme, že mi to nenapadlo skôr. Počas jednej z mojich stratených chvíľ v hrade som sa raz ocitla v zvláštnej miestnosti. Boli v nej iba obrazy a zvláštny otlačok ruky na stene. Vždy som si myslela, že to je len nejaká zabudnutá miestnosť, nikdy by mi nenapadlo, že je to tajný vchod.

Rýchlo som tú miestnosť našla a udychčaná som vybrala pegamen z môjho batohu. Podľa zašifrovaných inštrukcií na pergamene som sa dotkla jednotlivých obrazov a na koniec som sa dotkla otlačku ruky. Stena sa pred mojimi očami otvorila a vytvoril sa v nej malý, tmavý tunel. Trochu som sa bála, ale už som bola tak blízko.

Tretia fáza niesla názov ‚Konečne v kuchyni’. Priechod cez tunel netrval dlho a na jeho konci som sa objavila v obrovskej miestnosti. Boli v nej štyri dlhé stoly, presne ako vo Veľkej sieni. Škriatkovia na nich už pokladali pokrmy na večeru. Škriatkov tam bol naozaj veľký počet, nikdy som si neuvedomila, koľko ich na hrade je. Niektorý sa pod ťarchou tanierov tackali ku stolom, iný pripravovali príbory, niektorý počítali, či je všetkého správny počet. Hneď ako ma uvideli, nechali všetku prácu tak a rozbehli sa ku mne. Sprvu som si myslela, že ma chcú z kuchyne vyhnať, tak som o krok cúvla. Oni však zo vzduchu vyčarovali taniere s koláčikmi, sušienkami, šálky čaju a kávy a začali mi ich ponúkať. Zo zdvorilosti som si zobrala šálku čaju a začala som sa ich pýtať na ich prácu. Niektorí sa vrátili späť ku pripravovaniu večere, ale veľa z nich zostalo pri mne. Zistila som veľa zaujímavostí o živote škriatkov. Zdali sa mi veľmi spokojný so svojou prácou. Boli ku mne veľmi milý a rozprávali sme sa o všetkom možnom asi pol hodinu. Vedela som, že ich dlhšie už nemôžem obťažovať, tak som im poďakovala za ich pohostinnosť a sľúbila som, že sa určite vrátim.

Jídelníček:

Básnička:
Ďakujeme!
V našej škole čarov a kúziel
majú všetci mágovia spoločný cieľ.
Naučiť tie malé detské hlávky
čarom, priateľstva a lásky.
Riaditeľ a s ním aj celý zbor učiteľov
sa starajú o tohto hradu obyvateľov.
Sú pre nich ako náhradný rodičia,
nervy im žiaci často poničia.
Ale pozor, na niekoho sme zabudli,
bez nich by žiaci toho veľa nedokázali.
Hovorím o našich milovaných škriatkoch,
o našich milých, verných kamarátoch.
Starajú sa o to, aby sme sa zobúdzali v teple,
aby sme mali vždy mäkučké postele.
Dokážu nás rozveseliť, keď to treba najviac,
o ich láskavosti ani nehovoriac.
Ďakujeme vám škriatkovia za všetko, čo robíte,
za lásku, ktorú do svojej práce každý deň vložíte,
Nikdy na vašu ochotu nezabudneme,
ani neviete, ako vám všetci zo srdca ďakujeme!

Skřítek: Jídelníček stručný, ale vydatný, to by se jedlo! Musím ocenit i přání dobré chuti, které vždy zlepší náladu. A dokonce nechybí alternativa k brokolici, to určitě leckoho potěší. Kde jsou ty časy, kdy se za plivání brokolice věšelo do sklepení…
Povídání o hledání kuchyně je moc hezké. Ano, ano, kdo si ji neumí najít, ať nejí, tak to má být! Je vidět, že to není lehké. Ale námaha se vyplatila, že ano?
Báseň zahřeje duši každého skřítka. Je krásné vidět, že má někdo tolik uznání a pochopení. Tak to má být!


Všichni odvedli skvělou práci a vy už se můžete těšit, až si dáte ve Velké síni jejich menu. Zde si můžete prohlédnout tabulku s body pro druhé kolo:


Teď nás, nebo tedy spíše nováčky, čeká další úkol, v pořadí již třetí – a také předposlední. Další úkoly by vám ráda zadala naše krásná víla. Ona tedy ani tak nepotřebuje pomoc, spíše se rozhodla s dalším kolem pomoci ona nám… a my jsme jí za to moc vděční.

Víla: „Ach ano, je tomu skutečně tak. A hlavně jsem zvědavá, jak si nové tváře poradí s mými úkoly, takže se pusťme do toho…“

Praktická část: Vytvořte na své postavičce model na téma: Oblíbená pohádková postava
Můžete použít svou šatní skříň, ale také zrcadla v obchodech na Příčné ulici či v Salonu Stříbrná NiT.

Kreativní část: Fotografie na téma: „Vílí potěšení…“
Fantazii se meze nekladou, fotografie by měla potěšit jakoukoliv vílu, je už na vás, jak si s tím poradíte. Pošlete jednu fotografii soutěžní a jednu s cedulkou, na které bude vaše jméno a datum. Snažte se o kvalitní fotografii i dobrý nápad.

Extra část: Double drabble (Přesně 200 slov, ani méně, ani více. Kontrolujeme zde) na téma: „Hogwarts, hrad který byl nešťastnou náhodou zasypán vílím létajícím práškem…“
Co se na takovém hradě děje? Jak jsou na tom obyvatelé? Stalo se někomu něco? Jak se to vyřešilo? Pište, co vás napadne, ani se nemusíte držet těchto otázek.

Tak na co čekáte? Ach ano… tady je adresa externího sovince Denního věštce: hogwartsdv@gmail.com, kam své příspěvky můžete zasílat, a to až do půlnoci 28. 2. 2021.

Těšíme se na vaše vypracování! Každý má pořád šanci na pěkné ceny!

Pro Denní věštec
Lilien Emity Meissed

Autor

Lilien Emity Meissed

Redaktorka, pro kterou je největší motivací vědomí, že má práce smysl, že její snahu dokáže někdo ocenit a popostrčit ji tak do další tvorby. Na Hogwarts se (ráda) vyskytuje tam, kde je „cítit novinařina“. Má ráda dobré jídlo a pití, slabost má pro různé roztomilé chlupáče, a jak její jméno napovídá, i pro lilie.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *