Lilien Emity Meissed právě skončila první rok jako fialová. Stala se kvalitní profesorkou a k tomu se aktuálně dostala do čela čítárny Sub Salix. Copak nám prozradila? Čtěte dále!
Lilien Emity Meissed bývala havraspárskou studentkou. Velmi kvalitní studentkou, která v průběhu svého studia vystřídala post pokladnice, famfrpálové kapitánky i šéfredaktorky Corvina Declaratio. Corvinus Declaratio pod ní vzkvétal, tak uvidíme, jak to dopadne se Sub Salixem! A proto jsem si slečnu pozval k Rosmertě, aby mi prozradila nějaká tajemství!
Dobrý den, moc děkuji, že jste byla donucena si na mne udělat čas. – směje se – Tak mi nejprve řekněte, jak se máte takhle o prázdninách? – usměje se –
Lilien Emity Meissed: Hezký den! – usměje se a pro jistotu se napije oblíbeného moku, aby potlačila nutkání říct hradu o donucovacích praktikách pana McCollina – No teda, hned takhle z kraje zabrousit do osobní roviny? – směje se – Inu, mám se dobře, i když trošku víc pracovně, než jsem si na konci roku myslela, že se mít budu. – zasměje se –
Osobní rovina je moje. – směje se a tlačí mezi ně i jinou rovinu – Moc pracovně? A spíš tady, nebo u mudlů?
Lilien Emity Meissed: Už jsem si stačila všimnout. – mrkne – Ono je to tak nějak na obou frontách. – vzpomene si na kupu pergamenů valící se z jejího kabinetu a polkne – Také vám tak vyschlo v hrdle? Je tu vedro, že? – raději se napije studené limonády –
Ani ne! – napije se nejmenované tekutiny od Rosmerty – A tak… mít práce málo, to je zase naopak nuda, nemyslíte? – mrkne šibalsky –
Lilien Emity Meissed: To samozřejmě ano. Když člověk nemá do čeho píchnout, je to taky zlé. Člověku to neutíká a neutíká. Bohužel to není můj případ. Ačkoliv taková prokrastinace sem tam tvrdí opak… Je to divná společnice, to vám povím. Často má za kamarádku radši nudu než práci, chápete to? – kroutí nechápavě hlavou a hledí na studenta –
Ale o prokrastinaci mi vůbec nemluvte! Potvora jedna zákeřná! Tuhle mi říkala, že si mám odpočinout, až jsem z toho usnul! – otřepe se –
Ale vraťme se trošku k tématu! Máte za sebou první fialový ročník – jakpak se Vám zatím pozdávala výuka z profesorského hlediska?
Lilien Emity Meissed: Dobrá, dobrá, už ji zmiňovat nebudu, ještě byste mi tu usnul, ačkoliv nevím, jestli by za to zrovna teď mohla ona. – směje se –
Ach, můj první rok ve fialovém hábitu. – snaží se schovat, že pod ním má nasoukaný ještě ten modrý – To je těžké shrnout v pár slovech, víte? Výuka zde na Hogwarts umí být všelijaká. Umí nadchnout, potěšit, rozesmát, ale i vyždímat a potopit. Stejně jako ve studentských létech musel student kápnout na profesora a předmět, který mu vyhovoval, je to u profesorů zase naopak,… potřebují najít dobré studenty. Já letos měla štěstí, že jsem na pár takových narazila. Ano, bylo tam pár výjimek, ale i přes to jsem prožila hezký první rok profesorování. – usměje se –
No jistě! Vždy je potřeba si sednout! I třeba se samotným inspektorem, že ano… – mrkne – A když jsme u inspektora! Co říkáte na nového šéfa? Už jste s ním řešila něco po profesorské dráze? Nebo ještě nikoliv?
Lilien Emity Meissed: Tak tak, hlavně je dobré mít pohodlnou židli… s polštářem. Rozumíme si, že? – směje se – A co se týká nového inspektora výuky, to jsem sama zvědavá popravdě. – zasměje se – Já doufám, že povede výuku s grácií své sestry a třeba ještě přidá nějaké to zlepšení. S kolegou Orionisem jsem asi nic moc důležitého v profesorské rovině neřešila. Popravdě, po celý rok jsem ho vídala spíše ve své vlastní ulitě, tak říkajíc.
Uvidíme. Přejme mu hodně štěstí, aby neměl příliš nervů se svými profesory… – mrkne – A teď se zase na momentík vraťme k vám a vašemu fialování! Za svůj první rok jste již zvládla získat řád Kouzelného pera za aktivitu v soutěžích. Čekala jste jej dopředu? Či jste se o něj snažila? Nebo to jen tak nějak přišlo?
Lilien Emity Meissed: Ano, to mu můžeme určitě popřát, ale také přejme profesorům pevné nervy s ním. – zasměje se – Co se týká Řádu kouzelného pera za soutěže, tak to by s ohledem na minulá udílení – nebo spíše neudílení – asi čekal málokdo. Tím se samozřejmě nechci dotknout kolegy Nekromacera, ba naopak, člověk si pak takového řádu o dost víc váží, když si uvědomí, že byl nejspíš i zasloužený a že se nedává na potkání, a pokud není nikdo, kdo by jej mohl dostat, prostě není udělen. Jestli jsem se o něj snažila? Možná nějaká ta malá motivace tam byla, ale rozhodně to není ten hlavní důvod k vypisování mých soutěží. Tím pravým důvodem je má posedlost novými příspěvky v adminu. Vždycky, když se mi objeví nějaká odevzdaná soutěž či úkol, běžím se podívat, kdo ji odevzdal a očima prolítnu, co do ní napsal. – zasměje se – Znáte mě!
Až moc dobře vás znám! – směje se – Tak v tom případě jste osoba na správném místě, když máte ráda takhle příspěvky ostatních! To je super, tak ať vám to vydrží – mrkne –
A jste jinak spokojená se svým výkonem v průběhu tohoto školního roku? Nebo bylo něco, co byste zlepšila?
Lilien Emity Meissed: – zamyslí se – Tak teď nevím, jestli je to dobře, nebo není! To víte, že mám. Víte, jaký je to hezký pocit, když někdo vypracuje to, co vás napadlo v tramvaji nebo při cestě autobusem? Když tomu dá někdo hmatatelný rozměr… – usměje se a pak se zamyslí – Ehm,… spokojenost,… co to je? Popravdě, vždycky je co zlepšovat. Třeba už jen v té výuce, měla jsem určité plány, které se nepovedlo uskutečnit. Jela jsem si to hlavní, co bylo potřeba, ale to navíc, co jsem chtěla, se tam prostě neobjevilo. Uvidím, jestli tomu bude příští rok jinak. – usměje se –
Tak snad se vám to povede ve druhém roce. – mrkne na slečnu – Ale na první rok to bylo velmi dobré! A řekněme, že to mohu posoudit, když jsem u vás vystudoval oboje, že? – zasměje se –
A teď mi práskněte, co vás vedlo k žádosti o post šéfredaktora Sub Salix? – usměje se –
Lilien Emity Meissed: Uvidíme, co ten další rok přinese. – usměje se – To asi můžete, otázkou je, zda nejste nějak… zaujatý! – pátravě si prohlíží redaktora – Ale děkuji, vaše pochvala mě těší. – usměje se –
Ha, já věděla, že mě tohle nemine! – směje se – To je těžké, ono to bylo spousta věcí a zároveň nic. Všechno se motá kolem mé vnitřní podstaty. Je to určitá výzva, pro mě osobně je to voda známá, která se přelévá do neznámých a neprozkoumaných hlubin. Nejspíš mě lákalo zkusit si zase něco, kde se dá projevit určitá dávka fantazie a kde ji každý, kdo má zájem, může projevit.
Chápu, Sub Salix je výzva po hodně stránkách. Přeci jen to není nikterak oblíbená část hradu, jako je třeba Denní věštec, ale je to již taková neodmyslitelná část! A co od Sub Salix očekáváte? – mrkne zvídavě –
Lilien Emity Meissed: To je velmi diskutabilní o té oblíbenosti, ale rozumím, jak to myslíte. – usměje se – Ono je otázkou, co očekávám já od něj, a naopak – co on ode mě. Ráda bych, aby se Sub Salix stal právě takovým místem, aby se o něm nedalo říkat, že je neoblíbený. Ale to bude ještě běh na dlouhou trať, sama se s jeho fungováním prozatím seznamuji a sesumírovávám nápady. Takže kdo ví, kam ty kroky povedou. – usměje se –
Tak snad se vám to podaří, musíme vám držet palce, protože by bylo skvělé, kdyby se nám Čítárna rozjela naplno. – usměje se – A jak proběhlo (nebo ještě probíhá) převzetí Sub Salix od slečny Janel? – usměje se –
Lilien Emity Meissed: Děkuji, ty palce budou rozhodně potřeba. A samozřejmě, každý bude u nás Pod vrbou vítán. – usměje se – Já myslím, že proběhlo relativně hladce. Uvidíme, co všechno jsem si z toho školení, pod dohledem Rosmerty, zapamatovala. – směje se – Teď už je to jen na tom, jak se mi povede se Pod vrbu posadit a zapracovat na úplném převzetí.
Chápu – snad se povede! A prozradíte čtenářům Denního věštce nějaké nápady do budoucna, na která se mohou těšit? – nenápadně vyzvídá, aby věděl –
Lilien Emity Meissed: Ráda bych vám něco prozradila, ale ono v podstatě není pořádně co. – usměje se – Musím si ve všem udělat pořádek, kontaktovat určité lidi, zjistit, co a jak. Až poté bude čas na nějaké určité plány. Každopádně už teď je jasné, že Pod vrbou budou i nadále vycházet povídky, jak jsou čtenáři zvyklí. Možná dojde i na nějaké tematické soutěže… ale to se ještě uvidí. – usměje se – A jak to bývá, ty nejlepší nápady přicházejí nečekaně a na poslední chvíli. – směje se – Takže to bude překvapení nejen pro vás, ale i pro mě.
Chtěl bych vám poděkovat za rozhovor. Nezbývá, než se zeptat, chtěla byste něco vzkázat čtenářům? – mrkne –
Lilien Emity Meissed: Nemáte za co, já také děkuji… snad jsem vám alespoň něco řekla. – směje se – Ach, vzkazy mi nikdy nešly! – povzdechne si – Možná snad jen,… naučte se chodit Pod vrbu s očekáváním, které vás tam vždy mile přitáhne, a my se už postaráme o to, abyste se tam nenudili… Ehm, no však víte, máme to v plánu. – směje se –
Děkuji a hezký zbytek dne! A hodně štěstí do začátku! – mile se usměje a mrkne –
Lilien Emity Meissed: Vám také! – usměje se –
Pro Denní věštec
Oliver McCollin