Veronica Narcissa Williamsová: „Ze dne na den jsem se stala KŘ“

Držitelka Řádu kouzelného pera, kolejní ředitelka Zmijozelu nebo členka Jojo víl. Pod těmito pojmy si můžeme představit Veronicu Narcissu Williamsovou. V roce 2018 úspěšně složila zkoušku OVCE z Čarostavitelství, dostala Řád Salazara Zmijozela a v roce 2020 byla členkou vítězného týmu Bradavické čtyřky. Další rok už jsme ji mohli vidět ve fialovém.

Mladá profesorka vyučuje Kouzelnické šapitó a její soutěže jsou hradu dobře známé. Se slečnou Veronicou jsem se sešla a podrobila ji výslechu.

Denní věštec: Ještě jednou děkuji, že jste dorazila, a teď už k otázkám. – usměje se –  Ve fialovém hábitu nejste dlouho, ale vypadá to, že se Vám daří, když jste získala Řád kouzelného pera, gratuluji! Není to celkově časově náročné?

Veronica Narcissa Williamsová: Jé, děkuji mnohokrát!
Vypisovat soutěže ani časově moc náročné není, až na výjimky. Opravovat – to je věc druhá. – zasměje se – Ve vnitrokolejce nicméně máme stříbrný odznak za vypsání 150 soutěží a toho jsem tak nějak chtěla nejprve dosáhnout. Merlinžel jsem ze začátku neměla skoro žádné nápady na soutěže, než mě tak v půlce mého profesorování osvítilo a rozhodla jsem se s hradem sdílet své najité bizáry.

Denní věštec: Vaše soutěže jsou oblíbené a toulání mudlovskou sítí se týkalo zhruba poloviny z nich, že? Není to někdy až nebezpečné, projíždět různá zákoutí a hledat to pravé? A jak k tomu vlastně došlo?

Veronica Narcissa Williamsová: Oblíbené nevím, myslím, že takové ty logické/hledací soutěže jsou určitě populárnější, nicméně ano, surfování po mudlovské síti, to je moje!
Noo, nebezpečné… – zamyslí se – Jak kdy. Občas vaše oči ztratí nevinnost, ale když nemáte soudnost, celkem tyto návštěvy přežijete. Především se ale díky tomu dostanete k mnoha zajímavým mudlovinám, u kterých by vás ani nenapadlo, že existují!
Původ mé obliby bizárků bych nejspíše hledala v genetice. Tak nějak jsem přišla na svět a okolí už vědělo, že budu pěkně trhlá čarodějnice. Ale kdybyste si všimla, co vypisuje za soutěže poslední dobou kolegyně Wenai, taky ze Zmijozelu mimochodem… – snaží se přetáhnout pozornost slečny na soutěže se skládáním velmi podivně vypadajících uměleckých děl jedné zelenofialové –

Denní věštec: – zamyslí se nad skládáním puzzlí – Musím říct, že na umění moc nejsem, ale právě nad obrazy ze soutěží madam Wenai jsem se několikrát pozastavila. – zasměje se – Tak tedy… Kde jsme to byly. Ve fialové jste již druhým rokem, je to tak? Co Vás vlastně přimělo k vyměnění hábitu? Byl čas se posunout dál?

Veronica Narcissa Williamsová: Ano, ano, letos je to druhý školní rok, čas hrozně letí!
No, já byla spíš přemluvena bývalou kolejbábou NaSaŠí – to víte, držet se teplého místečka u krbu jako student a sbírat bodíky, to by mi šlo. Ale po několika dnech jsem byla přemluvena, ze dne na den jsem se stala KŘ – vážně ze dne na den, neměla jsem ani žádnou akci ve VS a při přihlášení na Hog jsem koukala jak vyoraná myš! – a vůbec tohoto rozhodnutí nelituji! Opravdu!
Tím, jak se to všechno stalo tak rychle, jsem to ani vlastně nevnímala jako posun dál. Byla to prostě stále ta samá Hog etapa mého života – přijdu sem, udělám si svoje a zase jdu k mudlům. Jen s tím rozdílem, že teď se zapojuji do vedení koleje, štvu inspektora výuky svou špatnou češtinou a otravuji hrad svými soutěžemi!

Denní věštec: A my budeme jen rádi, když náš život budete otravovat dál! – usměje se – Jak to vlastně máte s motivací? Je to zmíněný stříbrný odznak, radost studentů nebo je za tím něco jiného?

Veronica Narcissa Williamsová: Já se prostě jen chci podělit o bizárky. Už jsem si nastavila dávno laťku vyšší – mít 300, dá-li Merlin nejvyšší, 400 vypsaných soutěží. Takže když na mudlonetu na něco narazím nebo mě něco při prokrastinaci napadne, už se s tím sejřím za supervizorem. – zasměje se –
Ale kdybych měla mizernou účast a negativní ohlasy, asi se dělit přestanu, jestli chcete vědět, jak tohle šílenství zastavit.

Denní věštec: Pan Tadäus má jistě radost, zvlášť když Vás obdaroval řádem. Aktuálně vyučujete předmět Kouzelnické šapitó. Plánujete vypsat druhý ročník? A můžeme se těšit i na další předměty? – usměje se –

Veronica Narcissa Williamsová: Jestli z toho má kolega Tad radost, to nevím, občas mu dost zavaluji admin. – zasměje se –
U Kouzelnického šapitó druhý ročník dělat nehodlám. Ne že bych neměla nápad na provedení stáží, ale nevím, o čem bych už psala výklady. To bych si musela nastudovat cirkusy znovu a lépe.
Právě pracuji na dalších výkladech a předmětech, ale jestli si uberu čas z pravidelné prokrastinace a zvládnu to dokončit, než mi předměty vyfoukne některý z kolegů nebo pan inspektor, to je ve hvězdách! – povzdechne si –
Plus je taky trochu problematické navázat na minulý děj –musela bych víc promyslet endingy, které tam mám, a nějak smysluplně na ně navázat další příběh. To je asi jednodušší začít od znova a nemotat do toho, co se mohlo hráči stát minule. – zazubí se –

Denní věštec: – přikyvuje – A nastíníte nám, čeho se budou předměty týkat? Určitě nejsem jediná zvědavá. – zasměje se –

Veronica Narcissa Williamsová: To bych asi mohla, ale pan inspektor ještě o ničem neví a bojím se, že by mě sežral!
A vůbec, pak mi to nevyjde, některý kolega si rozhovor přečte, předmět mi vyfoukne a já budu plakat ve zmijozelské kolejce!

Denní věštec: Och, no tak jo, ale třeba by Ferdinand zakročil dříve, než by se kolega do přepisování předmětu pustil. Mám tu poslední otázku. – pročítá pergamen – Je tu někdo z bývalých zelených, kdo už na hradě není a chybí Vám?

Veronica Narcissa Williamsová: Z bývalých zelených… – zamyslí se – Vy tedy pokoušíte mou paměť! Myslím, že všichni zelení, se kterým jsem si vytvořila alespoň nějaké vazby, tu jsou, ať už jako reinkarnace nebo jako inventáře. Chybí mi tak asi jen hádě Matthew Honest Lee, které mi odešlo – to vždycky zamrzí, víte, kolik galeonů do něj proteklo?! Pf! – zasměje se a plácne se do prázdné kapsy –
A Ferdinanda bych použila ráda, ale jako kolejní dohlížím na jeho jídelníček a maso mých kolegů bych mu opravdu nepřála ochutnat!

Denní věštec: Holt ta patrončata moc rozmazlujete a pak si jen tak odejdou! Možná by stačilo jen párkrát nakrmit a… – ošije se při představě rozzlobené hlavní patrončecí a radši nadhodí jiné téma – To by pro dnešek asi mohlo stačit. Moc děkuji za Váš čas a ochotu a už nebudu déle zdržovat.  – usměje se – Přeji nadále tolik úspěchů jako doposud!
Jinak – opravdu by Ferdinandovi nechutnal ani nikdo z mladších kolegů? Koneckonců by se možná lépe žvýkali.

Veronica Narcissa Williamsová: Krmení háďat ve Zmijozelu neprovádíme! Já děkuji za moc milý rozhovor! – potřese si se slečnou s díky rukou –
Zajímavá teorie! – zamyslí se, ale pak si vzpomene, jak by Ferda po sežvýkání takové mladé kolegyně Keši zapáchal v kolejce a raději přestane myslet úplně –

 

Pro Denní věštec
Cassiopea Zmlklá