Slečna lesnice Jostein z rodu Lauierů již „vládne“ lesu nějaký ten pátek, ale to mi nebrání ji i po takové době pozvat k Rosmertě na čaj. Pojďte se se mnou podívat, co na sebe slečna prozradila.
Když jsme vcházeli bok po boku se slečnou ke Třem košťatům, minuli jsme několik opilců, kteří vlastně od té doby, co začala Rosmerta nalévat i jiným plnoletým, než jsou Prasinkáři a fialoví, netráví čas ničím jiným než házením do sebe jednoho alkoholického nápoje za druhým, sedli jsme si k jednomu stolu pro dva, ucítili novotu tohoto stolu, objednali si nápoje, načež jsem se pustil do vyzvídání.
Dobrý den, slečno, děkuji, že jste přijala moje pozvání na rozhovor. – usměje se – Nebudu to dále oddalovat a zeptám se Vás již na začátku: jak se Vám zatím ten několikaměsíční pobyt v lese líbil?
Jostein Lauierová: Dobrý den. Pobyt byl zatím skvělý! – usměje se – Nikoho jsem v lese zatím neztratila a ani nezabila, takže dobrý.
Áha! – zapíše si s úsměvem a zostra se zeptá na o něco více „soukromou“ otázku – Objevila jste již v lese nějaké skryté tajemství? A pokud ano, mohla byste čtenářům alespoň naznačit, co jste našla?
Jostein Lauierová: Tam je tolik tajemných věcí, byste se divil! – mrkne na něj – Ale například je tam jedna tajemná bytost ve fialovém hábitu. Zatím nikdo neví, kdo nebo snad co to je.
– smutně skloní hlavu k pergamenu, přečte si předem připravenou otázku a spustí – Mám ještě jednu menší otázku a poté se budu orientovat na ty víc specifičtější. Jak zatím vycházíte se slečnou Isabellou?
Jostein Lauierová: Skvěle, opravdu skvěle! – pokývá hlavou –
– s úsměvem si zapíše odpověď na pergamen a jde dále – Teď se na pár otázek „přemístím“ k obyvatelům lesa a začnu takovou peprnější. Jak reagovali obyvatelé lesa na to, že se změnili průvodci? Ano, sice si žijí vlastním životem a nikdo je většinou neovlivňoval, ale mohli mít ke slečně Monny nějaké pouto.
Jostein Lauierová: – zamyslí se, co vše může říci – Tak, nejvíc se asi změna projevila na hlavách. Ty byly ze začátku takové… hm, nechci říci hned naštvané, ale spíše náladové. Avšak je to celkem rychle přešlo. Pak tam byla taková divočejší věc, ale o té bych raději nemluvila. – tajemně se uculí a pak se napije ze své čutory –
– nasadí „Pokr fejs“, zapíše si odpověď a vypálí otázku – Už jste v lese nějakých pár měsíců, tudíž jste si určitě nějaké kouzelné tvory oblíbila. A mě by zajímalo, jací tvorové jsou Vám zatím nejmilejší.
Jostein Lauierová: Veverky! – vykřikne – Ty jsou naprosto skvělé!
– s úsměvem kouká na slečnu – Jůů, tak ty znějí dobře! Ale bohužel moje další otázka není tak hezká. Zajímá mě, jestli jste se již setkala s nějakým tvorem, který na Vás zaútočil? Například akromantule, které jsou nebezpečné.
Jostein Lauierová: Ano, setkala. Tak třeba již zmíněná osoba ve fialovém, nebo třeba smrdutí krtci. Ti byli opravdu zákeřní, a co teprve ten puch!
– posmutněle si zapíše odpověď na pergamen a přejde k další sadě otázek – Teď se „přemístíme“ k výpravám, přesněji ke kolejním. Se kterou kolejí jste si zatím nejvíce při výpravách rozuměla? Hádám, že s Vaší bývalou kolejí, Mrzimorem.
Jostein Lauierová: Hádáte dobře. – uculí se – Jsou to moje zlatíčka! Ale pak se mi taky dobře chodí do lesa se Zmijozelem. Ti jsou hodně akční. A pak ráda chodím do lesa s červeným panem Nebíkem. – mrkne –
– kouká, že hádal správně, zapíše si odpověď a rychle vypaluje další dotaz – Byla nějaká výprava, která probíhala skoro bezproblémově? U kolejí by mi stačil název a pokud to byla „globální“ výprava, tak mi stačí pouze to, že to nebylo s kolejí.
Jostein Lauierová: Já mám pocit, že jediná bezproblémová výprava byla ta, kde jsem vzala Vyvržence a šlo se za kentaury! – zasní se –
– usměje se, ale trochu se zděsí odpovědi na otázku, kterou si připravil – A naopak, která výprava byla nejvíce problémová tím, že se tam stalo nejvíce zranění, někomu skoro hrozila smrt atd.?
Jostein Lauierová: No všechny ostatní! – začne se šíleně smát – Ne, kecám! – uklidní se – Ona nebyla žádná extra problémová výprava, z mého pohledu. Ale může to být jinak z pohledu lidí, co na výpravách byli.
Teď přejdeme k Vašemu studentskému životu, protože ten čtenáře určitě také zajímá. Pamatujete si za svůj studentský život nějaké úspěchy? Školní pohár, famfrpálový pohár, atd.?
Jostein Lauierová: Já a úspěchy? – zase se rozesměje a musí se napít, aby přestala – Můj největší úspěch byl, že jsem se dokopala do NKÚ a ke zkouškám OVCE a že jsem se na to nevykašlala! Sama nevím, jak jsem to dokázala.
Nebudu to dále oddalovat a zeptám se Vás na jednu z nejdůležitějších věcí našeho hradu, na výuku. Jaké předměty jste měla nejradši a kterého profesora?
Jostein Lauierová: Myslím, že nejvíc mě bavila asi Nauka o fobiích, tedy, snad to říkám dobře. Profesora neřeknu! – trochu se zamračí –
– pousměje se nad zajímavým výběrem a pokračuje dále – Když jste koleji oznámila, že budete fialovět, snažili se Vás přemluvit? A když věděli, že Vás asi nepřemluví, podporovali Vás v tom?
Jostein Lauierová: Ech… – přemýšlí, zda nebude lepší mlčet – No víte, já už ani nevím.
Už se blížíme ke konci, na který jsem si připravil otázku, která je takovou „třešničkou na dortu“. U jaké výpravy jste se nejvíce nasmála?
Jostein Lauierová: U většiny. Tohle se nedá tak jednoznačně říci. Ale třeba pálení čarodějnic a košťátka, to byla sranda. – ušklíbne se –
– pousměje se nad odpovědí a jde na poslední „otázku“ – Tak, to bude všechno. Chtěla byste čtenářům něco vzkázat?
Jostein Lauierová: Lesu zdar!
Děkuji, slečno, za příjemný rozhovor a já se s Vámi pro teď loučím. Zase někdy příště! – zapečetí pergamen, zvedne se a odejde –
Jostein Lauierová: Na shledanou.
Již jsem Vás seznámil s tím, co se mi povedlo ze slečny lesnice dostat, a mohu se na Vás snad už jen těšit u dalšího článku.
Pro Denní věštec
John Charless Bartowski