Naše milá, malá kotlinka je plná zajímavých věcí, které stojí za to vidět. Téměř na každém kopci narazíte na nějaký hrad nebo jeho zříceninu. Napadlo vás někdy zeptat se, kdo tam dřív žil? Co se tam dělo? Jaká je jeho historie? V rámci série článků Magická zákoutí se po některých z nich podíváme a uvidíme, co objevíme!
Helfenburk
Naše první putování nás zavede ke zřícenině malého hrádku nedaleko od Úštěka v severních Čechách.
Skrývá se na pískovcové skále v hluboké kotlině bujně porostlé lesem a houštím. Než ho člověk vůbec může spatřit, musí šlapat kus cesty po svých, nicméně komu nevadí procházka lesem a na čerstvém vzduchu, určitě neprohloupí. Kouzelníkům, kteří by hodlali na hrad doletět na košťatech, bychom nápad nedoporučili, protože lesy kolem jsou skutečně hluboké a hrozí nejen riziko prozrazení, ale také nehody.
Kdo se rozhodne dojít k hradu (i okolí je totiž krásné), přivítá ho nějaký takový pohled:
Je třeba mít na paměti, že dřív hrad stával sice na skále, nicméně kolem rozhodně nerostlo tolik bujné vegetace a dnešní přístupová cesta je sice o zlomeninu, rozhodně však není původní.
Hrad pochází ze 14. století a první majitel, který je znám, byl opat Jan Očko z Vlašimi. Svého majitele měl hrad až do přelomu 16. a 17. století, během třicetileté války byl zpustošen a již nikdy neobnoven.
Jde o jeden z největších zachovalých hradů v severních Čechách a o jeden z mála hradů, kde se zachovaly i vnější zdi. Dominantou je ale věž, která je v určitých dnech za drobný poplatek přístupná i veřejnosti, a rozhodně je z ní překrásný výhled do okolních lesů.
Celý hrad je zasazen do skály, což v případě obléhání nepříteli úkol značně ztěžovalo. Navíc na hrad vedly pouze dvě přístupové cesty, obě z východního směru, kde kvůli tomu vykutali do pískovce stezku. Do strmého svahu by se žádný útočník nehnal a hrad tak dostal ochranu, kterou většina nemá.
Vnitřní prostory jsou dnes v troskách. Rozeznat se dá akorát vnitřní nádvoří, ochozy na hradby, místo, kde kdysi stával palác, a zkušené oko dokáže rozeznat, že dnešní člověk stojí pravděpodobně někde na hranici prvního patra, protože otvory po trámech ve zdech jsou pro vzpřímeného člověka příliš nízko.
Nikdo také pořádně neví, jak hrad vypadal původně. Během let se změnil několikrát, až byl nakonec opuštěn, a nikdo jeho náčrt nepořídil. Škoda. I tak se na hradě ale běžně konají různé akce, a tak můžete příjemnou procházku spojit i s kulturním programem.
Kdo se pak rozhodne dát trochu do nohou, může hrad vidět z trochu větší dálky, zato s báječným kouzlem.
Vyprávějí se také legendy o tom, že na hradě byl kdysi ukrytý poklad, který se však otevíral jen v určitou dobu. Protože ho ale do dnešních dní nikdo neviděl ani nenašel, těžko říct. Pokud vás zajímají bylinky a rádi se věnujete tajemnému umění alchymie, v okolních lesích najdete plno druhů léčivých rostlin, jež by kouzelnické oko rozhodně mohly potěšit.
Až někdy vaše kroky zamíří k Helfenburku, vzpomeňte si na poklad a nebojte se o své zážitky podělit s námi!
Pro Denní věštec
Theresa Veilin Brendi
Díky za tip! Tam jsem ještě nebyla. A ty bylinky? Parada! Zapsáno v cestovním deniku na další rok. Nač jezdit k moři, když je tady u nás tolik krásy:)