HP hry: VI. HP a princ dvojí krve

Herním vývojářům se povedlo navázat na minulý, výborný pátý díl. Takže podobně jako minule se Harry nejprve na závěr prázdnin nastěhuje do Doupěte, kde si připomene všechna potřebná kouzla i létání na koštěti. Ano, vrací se famfrpál, poprvé od druhého dílu. Příběh je vyprávěn poněkud rychleji, takže doporučuji před hrou přečíst knihu, jinak se toho hráč moc nedozví. Příběh je totiž vyprávěn především ve scénách, které nejsou nijak dlouhé, ale jsou v nich obsaženy informace ze tří kapitol knihy zároveň. Jinak je tempo ve hře celkem příjemné.

Po pobytu v Doupěti se Harry s kamarády zastaví na Příčné ulici a pak konečně zamíří do školy. A zde nás čeká první překvapení – opět se vrací denní doby. Takže do hradu Harry přichází už potmě, což si vyzkouší ještě několikrát, stejně jako podvečer a běžnou denní dobu.

Celý díl se pak prakticky točí kolem viteálů a lektvarů. To je ostatně jediná hodina, na kterou bude Harry chodit. Jediná, zato ale propracovaná. Jestli si někdo vzpomene na druhý díl, kdy stačilo, aby Harry přišel ke kotlíku, jen do něj vhodil tři přísady a lektvar byl hotový, bude překvapen. Tentokrát si lektvar Harry opravdu musí umíchat! Podle učebnice tedy přilévá a vhazuje různé přísady, dokud lektvar nemá příslušnou barvu, míchá, zahřívá, protřepává přísady… a taky občas bouchne. Ovšem ne tak jako v naší laboratoři, řekněme, že se jen trošku přidusí kouřem, který se dá ale opět rozehnat. Ortodoxní míchače lektvarů ale možná namíchne, že mnoholičný lektvar připraví Harry za pár minut a přísady na něj už čekají na stole. Jinak si může Harry umíchat prakticky cokoliv od zmíněného mnoholičného lektvaru až po párty punč.

Dále Harryho čeká soubojnický klub. Každá kolej má svůj vlastní a Harry naučí sebe a své spolužáky nová kouzla, která pak využije při soubojích. Tentokrát ale bojuje vždy sám a proti jednomu soupeři jak v klubu, tak i na chodbách hradu, když potká Crabbeho nebo Goyla.

A konečně famfrpál. Ten prošel velkou změnou, ale to – v porovnání s druhým dílem – celá hra. Princip ale zůstal podobný. Harry musí prolétávat obručemi, aby se přiblížil k zlatonce. A to je vlastně celé. Ještě může narazit do soupeře, ale jinak to není žádná věda. Před každým zápasem se ještě rozcvičí, takže na jeden zápas musí nakonec chytit zlatonku dvakrát.

Toto jsou hlavní tři činnosti, které bude Harry vykonávat. když má kupříkladu za úkol zajít za Brumbálem, musí cestou třeba ještě někoho porazit či umíchat lektvar, o který jej někdo požádal. Během těchto činností lze ale získávat odznaky a nejrůznější úspěchy, takže se nám do hry vrací opět jistá forma sběratelství.

Hrad a pozemky zůstaly víceméně stejné jako v minulém díle, takže srdce fanouška Harryho Pottera asi bude jásat. Díky denním dobám je ale atmosféra ještě působivější. Krátké pasáže příběhu, kdy se Harry chystá za nočního ohňostroje na Křiklanův večírek, kdy se Ron prochází po hradě pod vlivem nápoje lásky nebo Harry poté, co ochutnal felix felicis, patří k vrcholu hry.

Hra tedy pěkně plyne od začátku až do konce, který přijde celkem rychle. Příběh se dá odehrát poměrně rychle, ne jako v minulém díle, kdy Harry musel po hradě nahánět členy BA. Ovšem i po dohrání příběhu se Harry opět vrací (naposledy) na hrad, může se vyřádit, jak jen chce.

Pro Denní věštec
Edmund Heusinger