Musel jsem se vydat mezi studenty a zjistit názor na celou kauzu. Nebelvírská studentka Theresa Brendi se nám k tomu stručně vyjádřila. Její kolej má stále aktivního ducha Phosgena Crestfalla, který má velkou zálibu v pojídání Bertíkových fazolek a v poslední době také v získávání magíků. „Strašení ji mohlo přestat bavit, a tak se možná vydala na klidnější místa. Nemyslím si, že znovu zemřela. Jednou to přeci stačí,“ sdělila nám s klidným hlasem studentka. „Třeba nechce být nalezena. Pokud se neobjeví, tak by nebylo na škodu najít za ni náhradu. Nic dalšího o zmiňovaném duchovi nevím,“ dodala s vážnou tváří.
Havraspárská studentka Clea Haliová se na ni podívala a s úsměvem se také podělila o svůj názor na celou kauzu. „Popravdě, až teď mi došlo, že Zmijozelští nemají ducha. Podle mě ji už asi přestalo bavit strašit v hradě a odešla na nějaké lepší místo. Samozřejmě, všechno jde, mohla i zemřít…“ Na její tváři je vidět, jak se zamyslela. „Duch může být velkým přínosem pro kolej, takže určitě by bylo skvělé obsadit někoho nového. Nic jiného jsem nezaslechla, bohužel. A našeho ducha (pozn. red. ducha Eliah Tailesové) také moc nepotkávám, takže ti v tomhle asi už moc nepomůžu.“
Po pár vyjádřeních jsem pátral dále a podařilo se mi dokonce získat poslední fotografii zmijozelského ducha před smrtí. Na ní můžeme Amandu Lembrijovou vidět před bradavickým hradem se svým mazlíčkem. Díky kterému nakonec zemřela. Zrovna když jsem stál u hradu s fotografií v ruce, tak jsem si odchytil bradavickou lesnici Jostein Lauierovou a žlutého primuse Andrewa Uroborose. Slečna Jostein se při dotazech tvářila překvapeně a jen ve zkratce dodala: „Pátrání po duchovi bude pěkné. Celkově vše záleží na zmijozelské koleji. Já osobně o zmizení ducha nic nevím a přiznám se, že jsem si toho ani nevšimla.“ Zato žlutý primus měl ve všem jasno. Utíkal rychle do hradu zjistit nějaké informace, ale po pár minutách se vrátil a měl zklamaný výraz. „Co se stalo se zmijozelským duchem, to vážně netuším. Mohu jen tipovat. někde byl průvan a odfouklo ji to tak daleko, že ztratila duši. Nebo potkala někoho natolik oduševnělého, že s ním odešla. Kdo ví? Nemyslím, že duch může umřít i po smrti. Možná se jen zmenší natolik, že z něj zůstane nepatrná dušička,“ odpověděl s ochotou. Na otázku, zda by nebylo na místě zahájit pátrání,´měl ihned odpověď: „Určitě není. Pátrání po duchovi, to je stejné jako pátrání po fata morgáně. Hledat něco jako šmouhu na zrcadle nebo stíny na poušti. Prostě obtížné.“ Dokonce při mém dotazu ohledně hledání se primus lekl, že zmijozelská kolej by chtěla někoho vykuchat a tím poskytnout koleji nového nástupce. Mezitím dodal: „Naší kolejní duše (pozn. red. Magrápy Česnekové) jsem se ptal, ale jen mnou prolétla (její oblíbená zábava) a beze slova zmizela. Domnívám se, že tedy buď neví, nebo má nějakou duchovní úmluvu o utajení s ostatními duchy. Případně… ale ne, nemohu za ni mluvit, ještě by mi vypustila duši a já ještě nekoupil rezervní.“
Na závěr mi už zbývá jen říci, že je celá tato situace velice záhadná a duše Zmijozelu se nejspíše propadla doslova do země. Celou situaci by měla zmijozelská kolej řešit, popřípadě najít vhodnou náhradu z řad jiných hradních duchů. Budu nadále sledovat celou kauzu. Třeba se brzy dozvíme vyjádření i od vedení koleje nebo od vedení školy jako takové.
Pro Denní věštec
Sivoi Joshua Tony
– Super článek, Sive. To pátrání po duchovi mě moc zaujalo! :o)
Re: – Děkuju moc, Chester =)