Duchové

Zvědavost vám nedá spát a chcete se zeptat našich kolejních duchů na otázky typu „Jak jsi zemřel(a)?“ či „Jaké to je být mrtvý?“, ale připadají vám tyto otázky vůči nim nevhodné? Z tohoto důvodu jsem sepsal tento článek. Abych ukojil zvědavé mladé tváře na hradě, jako jsem například já, ale abych také ulehčil duchům, kteří musí opakovaně na tyto otázky odpovídat. Rozhodl jsem se jich tedy zeptat…

Kolejní duchové jsou nedílnou součástí hradu stejně jako studenti či profesoři. Jejich hlavním úkolem je zlepšovat již výbornou atmosféru zde na hradě. Náš hrad obývají celkem čtyři kolejní duchové, každý zastupuje jinou kolej. Jsou jimi za Nebelvír Phosgen Crestfall, se kterým se již znám od chvíle, kdy jsem poprvé vstoupil do hradu, za Havraspár Eliah Tailesová, o které vím jen to, že žije (v mudlovském světě) ve stejném městě jako já. Za Mrzimor tu je Magrápa Česneková, kterou jsem až doteď neznal, a pak je tu samozřejmě ještě za Zmijozel Amanda Lembrijová, která ale na hradě byla naposledy před dvěma lety, tudíž jsem se s ní ještě nikdy nesetkal a nemohla mi odpovědět na moje otázky.

1. Jak jsi zemřel(a)?

Magrápa: Zemřela jsem náhle. Zavalila mě tíha zodpovědnosti a už nebylo úniku. Děsivá smrt!

Eliah: Slyšel jsi někdy o tučňácích na Arktidě? Jsou mnohem zákeřnější než jejich kámoši na druhé straně zeměkoule.

Phos: Spousta živých bezcitů si myslí, že by duch měl vědět, jak zemřel, každý se ho na to ptá, ale pro Merlina proč? Vždyť to je hrozné trauma! Tak například Skoro bezhlavý Nick. No jakpak nám asi umřel? Nějakej neschopnej kat mu nebyl schopnej přetnout celej krk! Kdo by si to chtěl pamatovat? Já ne a mám to štěstí, že si svou smrt nepamatuji. Nicméně historka s mantichorou je nesmysl, v životě bych na lov mantichor nešel.

2. Jaké to je být mrtvý? A je to lepší než být živý?

Magrápa: Je to jako být na dovolené s partou Němců. Ale je to rozhodně lepší než být živý, už mě jen tak něco nezabije. – směje se –

Eliah: Věřím, že většina lidí by se zbláznila z toho být mrtvá, nemoct jíst, nemoct studovat, ale já konečně můžu dodržovat ty diety, co jsem si plánovala zaživa.

Phos: Oboje má své pro a proti, ale domnívám se, že být živý je lepší. Máš více možností. Ale ani jako duch si nemůžu stěžovat. Plusem určitě je, že nemůžu zemřít. Taky můžu lítat. Na druhou stranu se mi špatně lítá po Velké síni, když tam houstne atmosféra, to je pak takovej otrávenej vzduch, kterým se špatně lítá, a bohužel poslední dobou je tam hustá atmosféra nepříjemně často.

3. Máš jako mrtvý(á) nějaké povinnosti nebo výhody?

Magrápa: Musím strašit… straším ráda třeba našeho primuse ve sprše. A to je vlastně i ta výhoda!

Eliah: Upřímně jsem trochu doufala, že po smrti se už budu moct v klidu vysmát všem těm, co breptají nad divokým schodištěm, protože si vše proletím skrz zeď. A ono to nefunguje! Stejně nemůžu nic najít!

Phos: Povinnosti nemám. Na to, aby měl někdo nějaké povinnosti, by na toho daného jedince museli mít nějakou páku, aby mohli zasáhnout v případě neplnění těchto povinností. Co by si na mě vzali? Co by mi udělali? Zahustili by vzduch po celým hradě? – směje se –

4. Od doby, kdy jsi mrtvý(á), tak v infu postavy stárneš, nebo se ti věk zastavil?

Magrápa: No doufám, že se zastavil! Přece nebudu jednou starý a scvrknutý duch jako někteří prof… ehmm… –zakucká se – To dej raději mimo záznam!

Eliah: Já jsem furt krásná a mladá!

Phos: Nestárnu. Privilegium stárnutí mají pouze živí.

5. Samozřejmě se už nemůžeš učit, ale mohl(a) bys vyučovat?

Magrápa: Nemohla, jsem na to moc průhledná a neudržím v ruce křídu ani houbu na tabuli. Vždycky tak nějak propadne skrz. – kroutí smutně hlavou –

Eliah: No, vzhledem k tomu, že si asi nikdy neuzavřu své základní vzdělání, je mi souzeno být navždy hloupá a nevzdělaná. I když, dnes takových ve školství je…

Phos: Nepsané pravidlo je takové, že na našem hradě mohou existovat pouze čtyři duchové, každý z nich úzce spjat s jednou z kolejí. Již z toho důvodu vyučovat nemohu, jelikož by jedna z kolejí mohla být protěžována. Leda že by učili všichni čtyři duchové, což je vzhledem k aktuálnímu angažmá jednotlivých duchů takřka nemožné.

6. Jak vycházíš s ostatními duchy na hradě?

Magrápa: No jak vycházíme… vždycky vyjdeme támhle hradní branou a pak se dlouze a dobře procházíme po školních pozemcích. Takže myslím, že vycházíme dobře.

Eliah: Moc se nestýkáme. Jen výjimečně na někoho narazím třeba v Síni.

Phos: Takřka je nevídám, takže skvěle.

7. Máš radši své šedě obarvené jméno, nebo bys chtěl(a) svoji původní barvu?

Magrápa: Šedá navrchu, žlutá vespod! – koukne se pod šaty a zamračí se – Hmm, víš jak to myslím! Pořád jsem mrzimorská a na tom, jakou mám barvu jména, vůbec nezáleží.

Eliah: Přiznávám, modrá byla hezčí, ale aspoň se teď nemusím složitě hledat v té modré smršti v koleji.

Phos: Dovol mi to vztáhnout trošku obecněji: barvu si nikdo nevybírá, ani při narození, ani při rozřazování, ani při úmrtí. Nemyslím si, že by barva byla jakkoliv podstatná.

8. Přistupují k tobě studenti jinak, když jsi duch? Jestli ano, jak?

Magrápa: Jo, většinou mnou otravně procházejí a ptají se, jak jsem zemřela. To se mi zaživa moc nestávalo, pokud jsem zrovna nebyla po nějaké párty.

Eliah: Stalo se mi, že mi nějaký ten prvňák vyknul, ale jinak asi ne.

Phos: Těžko říct. To je asi spíš otázka na studenty. Někteří mě berou jako normálního člena hradu či koleje. Někteří mě vidí jako atrakci, skrz kterou se běhá, případně se na ni snaží věšet a podobně. Řekl bych, že se vzrůstajícím věkem to „nadšení“, že někdo vidí ducha, opadá.

9. Hodláš někdy jít tzv. „dál“? Nebo chceš ve světě smrtelníků zůstat navždy?

Magrápa: No, stále čekám na sovu od Brumbála, aby mi řekl, jak to tam „dál“ vypadá. A pak se rozhodnu. – pokrčí rameny–

Eliah: V blízké budoucnosti se nikam nechystám.

Phos: Teďka udělám některým lidem velkou radost: jednou to určitě přijde. A teďka je pro změnu zklamu: nemám to v blízké době v plánu.

10. Věřím, že odpovídat na takovéhle otázky musí být vyčerpávající, tak jsem si dovolil poslední otázku, která by měla být oproti ostatním jednoduchá – tvá nejoblíbenější barva?

Magrápa: Nejraději mám žlutou a černou nabarvenou na šedo!

Eliah: Lehká? Lehká?!?! Modročernočerněmodrá šmrnclá kapkou šedé a červené.

Phos: Na barvě nezáleží.

Jak tedy vidíme, každý duch se k tomuto tématu staví jinak. Magrápa s Eliah odpovídaly s humorem, ale takový Phos to vzal vážně a rozumně.

Tímto článkem bych vás také chtěl poprosit, abyste naše duchy s těmito otázkami nezatěžovali – stejně vám neodpoví víc, než odpověděli v článku.

Pro Denní věštec
Martin Lerelin