Na úvod jsme byli seznámeni s pravidly a chodem školy a každý student dostal do ruky školní řád, který ho kousl do nosu vždy, když přestal číst nebo se nad nějakým pravidlem ušklíbl. Pár studentů muselo po zahájení navštívit ošetřovnu kvůli okousanému nosu, my ostatní jsme byli s tím, že „z koštěte padající kouzelník se nejlépe naučí létat“ vypuštěni do hradu, abychom si zákoutí sami prošli.
Nejprve přišla na řadu Velká síň, z níž se linul nejen halas starších studentů, ale především omamná vůně pečeného masa a čerstvé zeleniny. U hostiny se nás studenti vyšších ročníků ujali a velice ochotně odpovídali na naše všetečné dotazy. Dostali jsme pár mazáckých rad a zamířili prozkoumávat další místa hradu, nyní již každý sám.
Já osobně jsem hodně času strávila hraním si s mazlíčky ve zvířecím útulku, zaskočila na brigádu do Žluté tlapy a dala si s novými přáteli máslový ležák U Tří košťat. Někteří nováčci měli zezačátku problém se vstupem do hradu, začarovaný práh u hlavních dveří podrážel nohy každému, kdo neřekl správné heslo.
Jak si užili první den moji noví spolužáci?
Temilee von Brain: „Dost divně, nešlo se mi přihlásit, s panem Matthewem jsme řešili heslo, třikrát jsem si musela zažádat o nové, ale po obědě jsem už byla na hradě a připravena prozkoumávat. Přátelé z návštěvní místnosti mi hodně pomohli, hlavně Elisabeth Victoria Maxwell, která se mnou čekala, než jsem se do hradu dostala.“
John Gregory: „Byl jsem jeden z těch, kteří netrpělivě čekali v parku na sovičku, a podařilo se. Měl jsem takovou radost! První den byl náročný, vše je tu nové a je tu toho tolik a tolik. Několikrát jsem se tu ztratil, ale všichni jsou tu na mě milí a pomohli mi vždy najít cestu. Zkoušel jsem se zúčastnit první soutěže, navštívil archiv a koukal na práce z minulých roků, dlouze přemýšlel, jaká kolej by pro mě měla být ta pravá a jaké předměty bych chtěl navštěvovat. Po celodenním zkoumání kde, co, kudy a kam jsem večer přijal pozvání do Tří košťat, kde jsme si povídali a dávali dobroty až do pozdních nočních hodin.“
Zkoušeli na vás starší studenti uvítací šprýmařské kousky?
Temilee von Brain: „Ne, nezkoušeli, jen jsem si vysloužila přezdívku Pepa, od Inkara Tarkise.“
John Gregory: „Večer U Tří košťat jsem měl chvilku místo hlavy dýni a chvíli předtím jsem byl vánočním skřítkem, ale vše v přátelské atmosféře, nic zákeřného.“
Pro Denní věštec
Izabela Ylfská
– Skvělý článek! Jen tak dál:)
– Vždycky ráda vidím, když se nováčci takhle zapojují. A ještě takhle dobře. Chválím tedy nejen iniciativu, ale i řemeslnou zručnost. Pěkný článek!