Nevěřila jsem vlastním očím, tak jsem si to přečetla ještě několikrát. Bohužel, ani po několikátém přečtení se nápis nezměnil a dav nezmizel. Úprkem jsem se tedy vrátila do hradu. Po cestě do Velké síně jsem slyšela pár starších studentů bručet, že zase přijde nová várka lososů. Zeptala jsem se jich tedy, jestli je to pravda. Řekli mi, že ano a že budou do hradu vpuštěni už příští týden. Zcela opařená jsem zůstala stát s otevřenou pusou a hleděla na ně. Jen se usmáli, popřáli mi hezký den a odešli na snídani. Vydala jsem se tedy směrem k ředitelně, jelikož však samozřejmě neznám heslo, chrlič mě k panu řediteli nepustil. Jediné, co mi tedy zbylo, bylo napsat panu řediteli dopis. Vydala jsem se tedy do sovince a sepsala pár otázek, které mě nejvíce pálily na jazyku. Poslala jsem tedy svého Pickwicka s dopisem a netrpělivě čekala na odpověď.
Pan ředitel mě velice potěšil tím, že odpověděl obratem a také zodpověděl všechny mé otázky. Jsem mu za to velice vděčná a také jsem ráda, že mi situaci s novými nováčky více osvětlil.
A co v naší korespondenci stálo? Můžete nahlédnout:
Rain Bow Arrow (já): „Proč je od pondělí otevřena další registrace nováčků?“
Ronald Holms Williams (pan ředitel): „Důvody jsou jednoduché – registrace se otevírá 3× do roka – v lednu, v červnu a v srpnu. Pro zimní školní rok jsou otevřeny vždy registrace 2, a abychom dali šanci strávit studentům čas už v létě, tak se otevírá červnová registrace. Těmto studentům to i dá více času na prozkoumání možností hradu. Srpnová registrace je navíc i částečně takový reparát pro ty, kteří se nezvládli dostat v červnu.“
Já: „Máme se my, „červencoví lososi“, bát o své místo na škole? Došla nám snad expirační doba? Nejsme již dost čerství?“
Pan ředitel: „Ne, nic takového nehrozí.“
Já: „Nejsme-li v ohrožení novou „krví“, co třeba náš majetek? Já osobně jsem si díky soutěžím vydělala malé jmění a už jsem si na něj zvykla. Všechny galeonky mají svá jména a místa v truhličce, mají své postýlky a říkávám jim pohádky na dobrou noc. Mám se snad bát, že s novými nováčky budeme mít opět jako oni jen tři galeony a budeme nuceni opět nosit jen uniformu na roztrhání?“
Pan ředitel: „O nic takového se bát nemusíte – vy jste se registrovala v červnu, a tuto šanci měli všichni. Pokud ji nevyužili nebo přijímací řízení nezvládli, přišli tak o možnost něco si před školním rokem vydělat.“
Já: „Pokud nám majetek zůstane, nezačnou na nás noví lososi žárlit? Myslím, že budou mít celkem zmatek v hlavičkách, že někteří nováčci mají tři galeony a nic na sobě a jiní mají přes 20 galeonů a plno hodnotných věcí. Jste na tuto situaci připraveni? Máte po ruce zaškoleného kouzelníka na taková lososí traumata?“
Pan ředitel: „V podstatě jsem na tohle už odpověděl – to, že tu nejsou od června, je částečně jejich problém. Ta šance tu byla stejná pro všechny – při přijímání nováčků nemáme žádné kvóty typu „kdo přijde nejrychleji“, ale spíše, jak kvalitní je jeho esej. Pokud přihlášku neposlal, logicky nebyl přijat. Jinak tento systém funguje již přes 10 let a žádná velká traumata srpnových nováčků nebyla pozorována. Na druhou stranu mají totiž oproti červnovým nováčkům tu výhodu, že se jich velmi rychle ujme kolej a se vším jim pomůže. Stejně tak se můžeme bavit o tom, jestli nemají červnoví nováčci traumata z toho, že jsou v meziprostoru a nikam nepatří.“
Já: „A co nynější studenti a zaměstnanci hradu? Sotva si zvykli na nás a teď jim tady přibudou noví caparti, kteří budou mít všetečné dotazy. Budou se záhadně ztrácet, toulat se všude možně, no zmatek nad zmatek. Jak se s tím mají vyrovnat oni?“
Pan ředitel: „Myslím, že se na nové studenty všichni těší a rozhodně to není vnímáno tak, že jsou nějaká přítěž navíc. Pro jejich dotazy je otevřena Síň nováčků, kde se jim věnují prefekti a primusové jednotlivých kolejí. A jak jsem již říkal – studenti budou velmi rychle rozděleni do kolejí…“
Já: „Myslím si, že my, letošní červencoví nováčci, máme oproti nováčkům, co přibudou příští týden, obrovské výhody (aspoň malá znalost hradu, přátelství s obyvateli hradu, majetek). Je tedy opravdu důvod ke dvojí letní registraci?“
Pan ředitel: „Samozřejmě – výhody jsou tu zřejmé. Ale pokud se někdo registroval v červnu a nedělal soutěže, nekomunikoval ve Velké síni, atd., tak je to jeho problém. Jak jsem už psal – šanci registrovat se v červnu měli všichni stejnou.“
Doufám, že všichni nynější nováčci dostali stejně jako já plnohodnotnou odpověď na své obavy, které je jako mě mohly sužovat. Nyní se již tak o své místo nebojím. Avšak je pravda, že pan ředitel zmínil jednu nevýhodu nás, červencových lososů, a to tu, že my čekáme dva měsíce na to, až se nás některá z kolejí ujme. Je pravda, že já osobně novým nováčkům závidím, že budou moci být v koleji tak brzy po registraci. Ale to je vše. Jsem moc ráda, že jsem na hradě již skoro dva měsíce. Potkala jsem plno úžasných lidí. Poznávám kouzla hradu, mám svého krysáka. Teď si naplno užívám pouti a díky soutěžím si shromažďuji i pár galeonků, které se mi během roku určitě budou hodit.
Děkuji ještě jednou panu řediteli za jeho čas a za osvětlení nastalé situace.
Pro Denní věštec
Rain Bow Arrow
Čtení pohádek galeonkům před spaním:
