Hrad zmizel, ale jedna studentka se na něj přeci jen dostala a užívala si samoty, zatímco my ostatní stepovali na školním dvoře a vyčkávali návratu Hogwarts. Jaké to pro ni bylo, když měla celičký hrad jen pro sebe? A co prováděla ve chvílích, kdy mohla cokoliv? Vše se dozvíte v tomto článku, protože jsem slečnu, která měla to velké štěstí, vyzpovídala. A rozhodně to stálo za to!
Jen si to představte… Hrad je úplně prázdný. Bez studentů a profesorů. Čeká jen na to, abyste využili chvíle a řádně ho propátrali! To se podařilo studentce prvního ročníku Narcisse Cineree. Jakmile jsem viděla chlubící se fotografii, kterou se vyblejskla při činu, bylo mi jasné, že s Narciss musím udělat rozhovor a vypátrat, jaké nekalosti na hradě prováděla! – mrká –
Denní věštec: Hrad zmizel, ale ty ses do něj přeci jen jako jediná dostala… Máš na to nějaký kouzelný grif?
Narcisse Cinerea: Nejsem si jistá, zda se jedná přímo o grif, mám ovšem několik teorií, proč tomu tak bylo, to ano, jednu lepší než druhou. První z nich je, že mám větší magickou sílu než jiní, proto mě hrad pustil dovnitř, ačkoli všechny ostatní vykopl a ztratil se. Další třeba tu, že mě má rád pan ředitel, ta je ovšem méně pravděpodobná. No a nebo jsem prostě měla obrovské štěstí…. – směje se –
Denní věštec: Měla jsi celý hrad pro sebe! To muselo být úžasné… prozradíš mně a čtenářům Denního věštce, co jsi tu vlastně prováděla? A nešetři nás, my budeme ctít tvé tajemství. – mrká –
Narcisse Cinerea: No jistě, ráda! Nejprve jsem nadšeně proběhla knihovnou, kde jsem křičela zplna hrdla a vychutnávala si, že mi nikdo nezakazuje dělat hluk. Také jsem možná zavítala do některé z cizích kolejních místností a mrkla na některá vypracování cizích úkolů nebo nakoukla do chlapeckých ložnic, zvědavost přemohla rozum. Kabinet jedné profesorky mi také nezůstal utajen – jednoduše jsem v něm nikdy nebyla, tak jsem to chtěla napravit! Jestli jsem se něčemu vyhýbala obloukem, byla to ředitelna. Ale v tu chvíli mě bylo opravdu všude plno.
Denní věštec: Děkuji za upřímnost. – směje se – Objevila jsi něco zajímavého, s čím by ses chtěla pochlubit?– mrká –
Narcisse Cinerea: Není zač! – culí se – Co se chlubení týče, nevím, kolik si toho mohu dovolit prozradit, ale snad neublíží, když povím, že nebelvírský Inkar Tarkis má v pokoji opravdu plno… zajímavých věcí. A věřili byste, že v kuchyni byli skřítci?!
Denní věštec: Ehm, o jaké zajímavé věci jde? – pečlivě si zapisuje –
Narcisse Cinerea: Ze skříně se mu ozývalo zvláštní škytání a má snad největší kolekci bot na celé škole! A vůbec, celý pokoj působil dost zvláštním dojmem. Obávám se navíc, že jeho prefektské pravomoce užívá hojně – těch záznamů o trestech, které udělil! Svitky měl připevněné i na stropě!
Denní věštec: To je tedy opravdu zajímavé. – usmívá se – Určitě bude rád, že jeho tajemství bude uchováno čtenáři Denního věštce. Udělala sis nějakou radost na Příčné ulici, když byla také prázdná? – mrká –
Narcisse Cinerea: Ve skutečnosti jsem pokukovala po jedné krásné sukni, bohužel jsem ji v tom spěchu v regálech nemohla najít. – krčí rameny – Je to škoda, byla to perfektní příležitost… Příště raději poběžím k šatům.
Denní věštec: – směje se – Jaké to bylo, být na hradě úplně sama?
Narcisse Cinerea: Přiznávám, že po prvotním nadšení trochu děsivé – jakmile si člověk vzpomene na všechny strašidelné příběhy, které se na takových místech mohou stát, začne se bát. Když jsem si to uvědomila, nacházela jsem se zrovna na famfrpálovém hřišti. Naštěstí netrvalo dlouho, než do Velké síně naběhli rozzuření a zablácení studenti a já si mohla trochu oddechnout.
Denní věštec: Chtěla bys to zažít znovu… Mít celý hrad pro sebe? Nebo ti to jednou stačilo?
Narcisse Cinerea: Ačkoli se takové situaci ani náhodou nebráním, nejspíš bych si teď potřebovala pár dní odpočinout. To víte, skákání po chodbách a schodištích jednoho unaví… Ale rozhodně to byl úžasný a nezapomenutelný zážitek, mít tu čest se jako jediná pohybovat na hradě.
Denní věštec: Moc ti děkuji za rozhovor. Je vážně úžasné, jak sis to tu dokázala užít. Odpovědi možná pár studentům vyrazí dech a budou ti tvé dobrodružství závidět. Vzkázala bys jim něco? Kupříkladu, kam by měli jít jako první nebo kam vůbec nechodit, kdyby se jim poštěstilo to, co tobě? – mrká –
Narcisse Cinerea: Hlavně nechoďte tam, kam můžete i ve chvíli, kdy jsou na hradě ostatní! – mrkne – Rozhodně doporučuji alespoň nahlédnout na místa, která jsou nám, studentům, skryta, zjistíte třeba, že ve skutečnosti mohou být opravdu jen nudná. A hlavně si to pořádně užijte!
Tak vidíte. Narcisse je pěkné kvítko a pořádně si možnost mít hrad pro sebe užila. Věřím, že by se našlo pár jedinců, kteří by šli v jejích stopách a také by na hradě uspořádali soukromou párty, na kterou by jen tak nezapomněli… Nicméně o tomhle můžeme jen snít, protože to už se asi jen tak nestane.
A prosím, ať tento rozhovor zůstane jen mezi námi, čtenáři a redaktory Denního věštce, protože jsem to Narcisse slíbila a nerada bych její tajemství vytroubila do světa jako nějaká hlásná trouba. Díky za pochopení. – směje se –
Pro Denní věštec
Chester Mikeyskovitá