„V českém znění“ aneb kouzlo dabingu s Richardem Wágnerem na Potterfestu 2022

| Vydáno:
Když jsem pár dní před zahájením nejkouzelnějšího dne v roce – Potterfestu – otevřela program, ihned mne zaujala beseda s dabéry hlavních představitelů našich slavných hrdinů, kteří kdysi navštěvovali Bradavice tak, jako my dnes. Na pódiu se neměl objevit nikdo menší než samotní Ron Weasley a Hermiona Grangerová. Tedy, pardon, jejich hlasy – Jiří Kocman a Anežka Pohorská. Kdo ale mohl tušit, že se na nás chystá překvapení v podobě třetího, snad nejslavnějšího českého dabéra ságy o Harrym Potterovi? Navíc celým blokem, a vůbec celým dnem provázel milý a sympatický Richard Wágner, který si toho večera získal sympatie mnoha kouzelníků.

Richard mne ihned na úvod zaujal tím, že vede pořad „V českém znění“, který se zaměřuje na rozhovor s dabéry, jež slýcháváme z úst zahraničních mudlovských herců. Rozhodně tento pořad doporučuji, obzvláště těm, kteří neměli možnost na Potterfestu být, jistě si tam najdou něco kouzelného.

Netrvalo dlouho a na pohodlném gaučíku se vedle moderátora v černém hábitu zubila plavovlasá a sympaticky vyhlížející osůbka společně s hubeným usměvavým čahounem. Než oba promluvili, nervózně jsem si poposedla na židli, protože jsem byla napětím bez sebe. Ano, nemohla jsem se dočkat, jak zní hlasy známých hrdinů naživo. Poznám hned, že se jedná o Rona? Uslyším vždy správně se chovající Hermionu napoprvé? Když jsem se rozhlédla kolem sebe, bylo jasné, že na toto odhalení nečekám sama.

Již při pozdravu bylo jasné, že Jirka v sobě zrzavého kouzelníka nezapře. Na druhou stranu u Anežky jsem po Hermioně poněkud pátrala, i když v jistých tóninách se dal hlas kudrnaté „šprtky“ zachytit. Když toto první napětí z přivítání opadlo, zdálo se, že můžeme přejít k dotazům.

V tom se však rozrazily dveře a se slovy: „V mých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou…“ Pokračovat ani nemusím, že? Jsem si jistá, že všichni tuto větu dokážete odříkat zpaměti.

Ano, myslím, že husí kůže naskočila každému z nás ve Velkém sále. Jako by za námi vletěl do místnosti ten muž s mastnými havraními vlasy, černým rozevlátým pláštěm a nevyzpytatelným výrazem v obličeji. Neskutečný jásot a potlesk však nastaly až poté, co Aleš Procházka došel k pódiu a ze všech přítomných opadl prvotní šok. Málem mi to úžasné překvapení až vehnalo slzy do očí.

Nikdo, ale opravdu nikdo dabéra obávaného profesora Snapea nečekal. A i proto jsem zmínila podcast „V českém znění“, neboť právě tam můžete najít rozhovor i nějakou tu ukázku z hodiny lektvarů (link), opravdu to stojí za to.

Pan Procházka pro nás kouzelníky opravdu neodmyslitelně patří právě k profesorovi lektvarů a neumím si představit, že by ho mluvil někdo lepší nebo byl snad v polovině ságy přeobsazen. Vím, jak zní hlas představitele Alana Rickmana, a myslím, že se s ním popral opravdu úžasně. Avšak jak sám během besedy pronesl: „To je taková škoda, překrýt dabingem tak úžasného herce, jako je Alan Rickman. On má tak geniální přednes, takovou shakespearovskou angličtinu!“ Ale uznejte sami, že se mu to povedlo. Možná i díky radě, která při konkurzu přišla ze samotného Londýna: „Profesor Snape mluví tak, jako by se vlastně nic nedělo, ale zároveň jako by chtěl rozmačkat golfový míček!“ – směje se zpětně historce, kterou během sobotního večera vyslechla –

Leč překvapení bylo krásné, musel pan Procházka běžet na natáčení. O to víc byli všichni opravdu vděční a myslím, že i malinko dojatí, že se za námi stavil alespoň na pár desítek minut.

A tak se naše pozornost konečně upřela k dvěma v programu ohlášeným aktérům. Samozřejmě historek bylo nesčetně mnoho, ale zaujala mne jedna věc. Tedy zaujala, asi mne nenapadlo, že dabéři to tak mohou mít. Anežka zmínila, že se nerada poslouchá, proto mudlovské filmy o Harrym Potterovi viděla vlastně všechny jednou, maximálně dvakrát, a podruhé prakticky nedávno. Ano, i já nerada slyším svůj hlas, ale nenapadlo mě, že ti, kteří cizím hercům propůjčují svůj hlas, to mají stejně. Myslela jsem si, že jsou na to zvyklí. Ale zdá se, že opak je pravdou.

Stejně tak je nutno zmínit, jak správně podotknul Richard Wágner, že přeci muselo být neskutečně cool a úžasné být dítětem, které v českém jazyce ztvárňuje někoho tak známého, jako je Hermiona nebo Ron. Oba nás však opět vyvedli z omylu, když přišli se stejnou životní zkušeností, kdy se jim spolužáci a kamarádi za jejich práci smáli. Pro nás kouzelníky něco opravdu nepochopitelného.

Jedna z věcí, kterou jsem o dabingu nevěděla a kterou jsem se díky této zábavné besedě dozvěděla, je fakt, že se pohyblivé obrázky převážně namlouvají ještě před tím, než se dostanou do mudlovského zařízení, které se nazývá KINO. To by asi možná nebylo nic tak ohromujícího, ale zajímavostí je, že tyto snímky chodí do dabingových studií nějak znehodnoceny. A to proto, aby nikdo před premiérou nemohl film kopírovat, ukrást či s ním dělat jiná kinematografická zvěrstva. Dnešní doba dokonce došla tak daleko, že posílají z ciziny pouze vystřižená ústa. Ano, čtete správně! Jenže pak nastává problém, kdy je třeba jednu scénu nadabovat třeba pětkrát, a to pokaždé s jinou emocí. I tak se ale stane, že se ani jedna z verzí nehodí a po dodání kompletního filmu, kde je již vidět hercův obličej, jsou nutné opravy. No nemají to jednoduché, uznejte sami. – kýve uznale hlavou –

Ale abychom nevypichovali jen samá negativa, zmínila bych ráda i pár zajímavostí. Například to, že Jiří Kocman se k této dabérské roli dostal úplnou náhodou, kdy zaslechl ve studiu, že probíhá konkurz, a vykřikl nahlas něco ve smyslu: „Harry Potter? To je nějaká kniha, že?“ A díky této větě si ho tam nechali, aby si to tedy také vyzkoušel, a co náhoda nechtěla, tu roli také nakonec dostal.

Nutno podotknout, že v té době nikdo netušil, že se z této série mudlovských pohyblivých obrázků stane takový fenomén.

Pomineme-li to, že český hlas Rona asi již nikdy neuslyšíme, protože dabéra ani vlastní maminka nedonutila zopakovat jedinou repliku ze ságy o Harrym Potterovi, je nutno zmínit, že tato osoba má největší strach z berušek. A tak by se její bubák proměnil právě ve slunéčko sedmitečné. A ne v pavouka, protože těch se ve skutečnosti – na rozdíl od zrzouna Weasleyho – nebojí. Naopak bubák Anežky Pohorské by se jistojistě v osminohého mazlíčka Rubeuse Hagrida změnil.

Jirka Kocman alias Ron Weasley také zmínil, že v životě nemusel namluvit v jiných filmech tolik skřeků, dechů, heků a jiných zvuků jako právě v této sáze. Dokonce mu přišlo, že čím víc se blížil poslední díl, tím spíše jen hekal a vzdychal a křičel, než aby normálně mluvil. – směje se –

Možná se ptáte, zda alespoň Hermiona zopakovala několik známých replik? Mohu vás ujistit, že nám fanouškům udělala velkou radost, když do éteru zaznělo slavné „To je idiot!“ či jedna z delších proslulých vět, kdy kárá Rona s Harrym. Malou ukázku můžete najít v tomto článku. – usměje se –

(link) a (link)

Myslím, že si tedy sami můžete udělat obrázek o tom, jak skvělé povídání to bylo, a jistě se již samou nedočkavostí třesete, až si pustíte nějakou tu Hermionu Grangerovou nebo Severuse Snapea.

Tak utíkejte a nezapomeňte: za rok na Potterfestu!

Pro Denní věštec
Helen Miltonová

Autor

Helen Miltonová

Mladičká redaktorka, která se nezalekne žádného tématu, se nejraději po hradě prohání s rychlobrkem v ruce. Velmi často ji zastihnete, jak něco sepisuje – články do Denního věštce nebo do Žlutého Trimela či domácí úkoly a soutěže. Ve volném čase se ráda vyskytuje na famfrpálovém hřišti, ale věnuje se také malování a vytváření pohyblivých obrázků.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.