Dyš sem se dověděl vo tom, že by Denní věštec stál vo mý slova, úplně mě to potěšilo, dokonce i Řezák, statnej potomek Tesáka, skákal radostí tak, že mi rozbil mísu na griliášový hrudky. A co teprvek Dráp, ten se rozesmál a kejval hlavou, že se mu to moc líbí. A tak teda píšu, protože myslim, že by to v Denním věštci mělo zaznít.Hodně lidí myslí vo Vánocích a celkově vo adventu na druhý lidi. To je samosřejmně správný, vo tom žádná, ale dyš se zeptáte, jestli taky pamatujou na zvířata, co žijou v jejich okolí, vykulej voči a krčej ramenama jako skřet vod Gringottovejch, dyš vam oznamuje prázdný místo v trezoru. A to mi nikdá nepřišlo správný, přehlížet ty milý tvory, kerý žijou třeba divoce, ale prostě určitou péči potřebujou, zvlášt dyš přijde mráz. Dyk ty lidi často ani nevěděj, že v jejich vokolí žije taky něco jinýho, protože si neviděj na špičku nosu.
A tak sem se rozhod, že to skusim směnít, že vam ukážu, jak milý tvorové kolem sou. S Drápem sme vzali hromadu chvojí, pár pitlů bobulí a vořechů, pár krvavejch flákot a zdechlejch krtků a vyrazili sme i s Řezákem do lesa, u kerýho máme teďkom svou chajdu. Asi nemusim říkat, že je to les kouzelnickej, u jinýho bych ani bydlit nechtěl, sem zvyklej dělat… no šak mě všickni znáte, navíc Dráp prostě potřebuje volnost a hodně prostoru, je to divokej bratříček.
Nejdřív jsme našli doupě šotků, kerý se zrovna vo něco hašteřili. Tak sme jim do nory nasypali pěknou hromátku vořechů. S radostí jsme pak poslouchali to čiperný loupání, jak se šotci společně snažili dostat hromadu vořechů pod kontrolu. Jo jo, není nic lepšího na hádky než společnej problém. Šotci se určitě minimálně tejden hádat nebudou.
Letošni sucho hrozně potrápilo tlustočervi. Těm chudákům sme tak s Drápem udělali bezva bazének, takový plátíčko, aby si v něm mohli pobejt. Aby je ale nedostal mráz, položili jsme na ten jejich bejvák hromadu chvojí. Ještě sem Drápovi řek, aby přinesl nějaký další a šel sem se podívat na hnízda auguronů. Za tohohlenk mokrýho počasí jak dyš do nich někdo pejchá klacíkem, kvílej tak, jako by ouplně zešíleli. Než jsem stich promislet, co by jim mohlo nejlíp posloužit, přiběhnul Dráp a kvílel stejně děsivánsky jako voni. A to bylo přesně to, co potřebovali, cejtit trochu soucitu a pochopení nad tou psotou vokolo. Tak sme si zakvíleli všickni společně. Pak ale Dráp řek: „Hagrd, čerfuč,“ a tách mě zpátky k tlustočervům. No, někdy ta pomoc prostě nevyjde, von totiž Dráp na tom blátě i s větvičkama uklouz a… no, spad do toho příkopu. Musel jsem ho hodinu přemlouvat, aby se všecek přestal mlátit smrkem po palici, jak se za to styděl.
Ani pak ale už s nim moc nebylo, jako dyš na návštěvě ve Francii snědl kýbl humrů a voni to nakonec byly dvoubřitníci. Tak jsme šli ještě dát krmení karkulinkám, co si Dráp obzvlášť oblíbil, protože si s ním prej často chtěj hrát a von se s nima moc rád kočkuje, dyš se ho snažej polechtat vostrejma klacíkama. U jejich nor jsme nechali pár čerstvejch krvavejch flákot a Dráp se moch pominout, dyš jeho kamaráti během chvilky doslova vylítli a vrhli se na flákoty i na něj. Hned měl vobličej špinavej vod bahna, ale plnej štěstí.
A vo tom, řek bych, advent a Vánoce sou, podělit se o kus svýho štěstí, a to nejen s lidma, protože na to sme všickni zvyklý a děláme to, ale taky se všema těma tvorama, vo který většinou lidskej soucit ani nezavadí, ačkolivá k nám prostě patřej. Jako třeba ty běhnice, co se mi přišly přezimovat do chajdy, kus starýho závěsu, kterej předtím požvejkal Řezák, a kolik eště radosti může nadělat. Přál bych vám slyšet, jak si tam teďkonc všechny báječně bručej! Voni taky ty zvířata cejtěj život víc, dyš viděj, že maj kolem sebe nějakou přátelskou duši, která na ně myslí a pomůže jim v nouzi. To sem vám všem chtěl říct a poprosit vás, buďte na zvířata hodný a nepřehlížejte je.
Pro Denní věštec
Hagrid, Dráp, Řezák, běhnice, auguroni, šotci, karkulinky a taky jeden tlustočerv
(Pozn. red. Korektorka upadla do mdlob, pročež článek vyšel v původním znění, zcela bez úprav.)