Ono se řekne napsat článek o Vánocích, ale to není tak lehké. Zvláště u někoho, jako jsem já. Nežijte v omylu, já nejsem tak necitelný, jak se zvenčí zdá, avšak na druhou stranu mám svou nedotknutelnou pózu rád a nehodlám riskovat, že ji ztratím. Ovšem už jsem to slíbil, tak se dejme do díla… a půl je hotovo.
Můj postoj k Vánocům je asi trochu jiný než valné většiny mých kolegů. Nejsem obdivovatel standardních posedlostí, jako jsou koledy, voňavé chvojí či štědrost v podobě předražených dárků. Já jsem skromnější, k „šťastným a veselým“ mi postačí málo.
V první řadě je to klid. Co víc si přát, než prožít svátky v klidu a míru. Však si to všichni přejí a kdesi cosi. Já to mám také tak. Procházím si studenými a temnými hradními chodbami a bloumám ve svých myšlenkách. Nenarážím na malé otravy a… jak bych to jen definoval… Ach ano, už vím: „Hrad je prázdný, otrapové jsou pryč… teda téměř všichni.“
Oheň, kdo by nemiloval oheň. Na vánoce dokonalý přítel, co zahřeje a potěší nejednu romantickou duši. – otřepe se – Zapalují se svíčky, prskavky, krby a pochodně. Je takových míst, kde můžete omylem spálit pár pergamenů, samozřejmě nikterak důležitých. – ironicky se ušklíbne –
Jak už jsem se zmínil, Vánoce jsou svátky štědrosti, lásky a odpuštění. Takže nelze jinak, než toho využít. Rozdávat ale umí každý, to není nic zvláštního. Já zastávám tu druhou možnost. – chvíli přemýšlí – Ano, ano… stržené body a školní tresty se v atmosféře štědrosti, lásky a odpuštění o hodně lépe vyjímají.
A když už jsme u vánočních radovánek, mám i jednu povánoční. Studenti se často chlubí svými dárky i po Vánocích, to je známá věc. A nosí je i do mých hodin. Rád si je prohlédnu hezky zblízka. Přeci jen, mám právo zabavit předměty, které vyrušují studentovu pozornost a dárky sebou přinášejí nové příležitosti v tomto odvětví.
A nakonec bych zmínil alespoň jednu věc, kterou na tomto svátku nesnáším. Dokonce mě to dokáže vytočit do běla. A to studenti zpívající koledy a kolegové, co v tom studenty podporují. Kolikrát si říkám, že kdybych zabil nebo někomu ublížil, každý soud by mě osvobodil. Ale pak si uvědomím, že i u kouzelnického soudu může sedět nějaký… milovník takového skuhrání.
Nestačilo by to už? Určitě stačilo, mám ještě spoustu práce s udílením trestů, takže vám teda přeju… ehm, Šťastné a veselé. – s chechotem si odškrtne další zadání trestu a už se těší, až ho někomu udělí –
Pro Denní věštec
Severus Snape