Vánoční pozdrav, tentokrát od samotného Viktora Kruma!
Sportu zdar a famfrpálu zvlášť! Všichni jistě víte, že nerad poskytuji rozhovory. Dotěrní novináři mě opravdu iritují. Člověk by čekal, že když je jedním ze tří, vlastně čtyř šampionů, nebo když chytí zlatonku, budou ke mně přistupovat s nějakým respektem a úctou. Opak je ale pravdou! Denní věštec mě však oslovil s tím, že mám v Bradavicích hodně fanoušků, a tak bych jim mohl napsat vánoční pozdrav úplně sám. Rád tedy této možnosti využívám.
Velice rád vzpomínám na čas strávený v Bradavicích. Přestože jsem se svým famfrpálovým týmem navštívil hodně zemí a míst, žádné se nepodobalo Bradavicím. Sice mé vzpomínky trošku kalí smrt jednoho z účastníků Poháru tří kouzelníků, ale tento statečný chlapec, za kterého by se ani v Kruvalu nestyděli, byl pomstěn, a tak věřím, že se neulevilo jen mně, ale i jeho rodině. Bradavice jsou od Kruvalu velmi odlišné. Nejen výukou, ale hlavně atmosférou. Část naší kruvalské výpravy někdy až pobuřovalo, jak jsou poměry v Bradavicích uvolněné. Například to, že chlapci chodí do stejných tříd s dívkami, nebo čmárání v umývárnách po zdech. Musím se ale přiznat, že jsem některé vzkazy četl a líbily se mi, protože byly o mně.
Moc se mi líbil vánoční čas v Bradavicích. Tehdy jsem opravdu poznal, v čem se Kruval tak liší. Nejde jen o fantastickou zimní výzdobu, která byla všude na hradě, a o dokonalou Velkou síň během plesu, ale spíš o něco méně hmatatelného. Abyste rozuměli, my v Kruvalu, i když se učíme i temnější magii, držíme neustále spolu. Máme sice spory a některým se nelíbí, že o tom mluvíme, ale jinak fungujeme jako dobře sehraný famfrpálový tým. Ptáte se, čím to je? Je to jednoduché, musíme. Naše škola se nachází v drsném kraji, kde panuje velká zima a každý den hrozí útoky trolů, sněhové bouře a další věci, o kterých ani já nesmím mluvit. Ale u vás, v Bradavicích, jsem si všiml, že takto fungovat nemusíte. Změna přišla ale o Vánocích. To jste spolu zdobili stromky na chodbách a ve Velké síni, dávali brněním svatozáře a koulovali Protivu bez ohledu na to, z jaké koleje jste, kolik vám je let a kdo je primus nebo malý prvňáček. Musím říct, že to se mi velmi líbilo. Drželi jste spolu, i když jste nemuseli. A k tomu jste navíc hostili dvě další cizí školy.
Proto rád vzpomínám na Vánoce v Bradavicích. Stejně jako ve famfrpálu, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Je přece jedno, jestli dostanete nejvíc dárků nebo jestli bude mít někdo největší radost z toho vašeho dárku či zda jste za dárky utratili nejvíc a podobně. Hlavní je být součástí Vánoc. Jako ozdoby na stromku. Na špičce je jen jedna hvězda, ale potřeba jsou i další ozdoby jako koule, řetězy a podobně, které spolu utváří jeden krásný celek s nádhernou atmosférou.
Proto všem přeji, aby si užili Vánoce, jak jen můžou, ale nejlépe spolu.
Váš Viktor Krum