Moji milí čtenáři Denního věštce,
byl jsem velmi potěšen, když mi byla nabídnuta možnost podělit se s Vámi o pár předvánočně laděných myšlenek. Věřím, že Vánoce, a to nejen ty naše kouzelnické, ale především ty mudlovské, stojí za pozornost.
V čase, kdy se naše Doupě otřásá pod náporem návštěv mých a Mollyiných dětí, snach, zeťů, vnoučat, jejich domácích mazlíčků, jejich sov a dalších příbuzných, když se Vydrník svatého Drába promění v obří kouzelnickou sešlost, velmi rád prchám, jak tomu pracovně říkám, na inspekci do mudlovských obchodů. To víte, musíme přece prověřovat, že se mezi spoustou těch úžasně zajímavých věcí nenachází nějaké prokleté či jinak zakouzlené předměty…
Když jsem nedávno zavítal na inspekci do obchodu s hračkami, našel jsem tam spoustu zajímavých panáčků. Představte si to, blikali, houkali, dokonce se i hýbali jako živí! Vůbec nerozumím tomu, proč se jeden pán na ně tak mračil, a když si přečetl cedulku Made in China, hodil hrubě hračku zpět do regálu se slovy: „To je ale krám!“ Mně opravdu přišli ti panáčci zajímaví! Jak asi fungují? Proč je v nich tolik drátků? A co je vlastně pohání, jestliže to nejsou kouzla?
Pokud si procházíte mudlovské obchody před Vánoci, musíte být okouzlení vším, čeho mudlové dosáhli bez použití magie. Jezdící schody, svítící tyčinky, dokonce i fotorámečky, které visí, představte si to… prostě jen ve vzduchu, obkroužené kovovým půlměsícem! Taková inspekce do jednoho obchodu mi vždycky zabere půl dne, protože je vskutku nač se dívat! Tamhle spatříte ponožky s dílky pro prsty, jinde zase jakési psací hůlky s gumovými květinami nebo s prakem na jednom konci, z dalšího regálu na vás vykoukne pohyblivý dinosaur, snad mudlovská verze kouzelných draků, dál spatříte hromádky sobích parůžků, jinde zas najdete zvláštní kovové tyčky, které jde vysouvat a zase zasouvat, o které je, aspoň dle paní prodavačky, „opravdu velký zájem, selfie jsou teď hodně populární a ty stojany jdou na dračku!“ Že by ta selfie byla nějaká ryba, jako naše okamie?
Na předvánočním čase v mudlovských obchodech mám zkrátka rád to, jak vám prodavači ochotně vysvětlují, co je co, k čemu to je, co k čemu patří, jak to funguje… a představte si to, vůbec nic za ty své rady nechtějí! Pravda, jsou trochu zklamaní, když slušně poděkujete a jdete zjišťovat do dalšího oddělení, co za zajímavé předměty tam mají, ale to se nedá nic dělat, přece je nebudete zdržovat celý den, když tam mají i spoustu dalších zvědavých lidí, co se ptají, jak co funguje a podobně.
Věřte mi, tolik zvláštních pokladů jen tak v kouzelnických obchůdcích nespatříte! Přeji vám tedy, abyste si našli čas na návštěvu alespoň jednoho „krámu“, jak mudlové rádi říkají, a abyste z toho měli stejnou radost jako já. Je to totiž jako vejít do opravdové říše divů, kde spatříte i to, o čem jste nikdy nesnili! Jsou opravdu tak vynalézaví, ti mudlové!
Váš Arthur Weasley