Sova do redakce Denního věštce doručila i speciální dárek od Edwarda „Teddyho“ Lupina, který se rozhodl se s námi ve vánočním čase podělit o část svého rodinného dědictví, o slova, jež mu, ještě jako nenarozenému dítěti, napsal jeho otec.… Co říct dítěti, na které jste možná přenesli své vlkodlačí prokletí?
Mé milované dítě,
doufám, že tyto Vánoce, stejně jako všechny předchozí, tráví š v kruhu milující rodiny a přátel, u hřejivého krbu a rozzářeného stromečku, pod nímž se vrší dárky, jakkoli právě ony jsou tou nejméně podstatnou částí Vánoc, nejkouzelnějšího svátku v roce. Přál bych si, abys tento dopis nikdy nemusel otevřít, protože jsem tam s Tebou – věř mi, není nic, oč bych stál víc.
O Vánocích se dějí zázraky – a já bych dal svou duši za to, aby ses o tom mohl přesvědčit sám, abys po mně nezdědil můj chlupatý problém a mohl svůj život trávit bez odsuzujících či přímo nenávistných pohledů, abys měl klidný, stálý a především bezpečný domov přímo dýchající souzněním a svorností. Kéž nikdy nepoznáš odloučenost a samotu – a pokud přeci jen ano, kéž Ti na ně Vánoce dají zapomenout.
Právě nyní, o Vánocích, přichází ten nejlepší čas otevřít své srdce laskavosti, odpustit sobě i světu nedostatky a všímat si toho dobrého v nás. Věř sám v sebe, tak jako v Tebe věřím já sám – s temnotou lze bojovat, zvítězit nad ní. Ne však silou a bezohledným potlačováním, to jen zatemňuje mysl, znásobuje zlé zdi, stavěné mezi lidmi a vrhající je v beznadějné, osamělé kobky zoufalství. Pamatuj, že tmu zažene pouze světlo, jas vyzařující z naděje a bezpodmínečné lásky: nesnaž se své nedostatky ukrýt hluboko v sobě, aby Tě děsily za bezesných nocí a zamračených dní, aby mohly kdykoli ze zálohy zaútočit, zahnat Tě ze slunce do stínů a zničit Ti život.
Přiznej si své špatné stránky, poznej je a nauč se žít s nimi, přestože vyrovnat se sám se sebou může být to nejtěžší, co Tě v životě čeká – pamatuj ovšem, že na to nikdy nemusíš být sám. V tom tkví tajemství úspěchu i kouzla Vánoc: v přátelství a pospolitosti. Nedovol, aby Tě strach někdy odvedl od Tvých blízkých. V jejich pochopení je ta skutečná pomoc, vše, co potřebuješ, abys mohl roztáhnout svá křídla a skutečně žít, prožívat radost. Dovol si přijmout podporu, kterou Ti nabízejí, a neboj se nabídnout tu svou. I dobré slovo, gesto či drobný dárek, jdou-li od srdce, mohou mít tu největší hodnotu na světě, cenu, již nelze vyčíslit penězi.
Věř mi, že já Tě miluji a jsem na Tebe hrdý bez ohledu na vše. Kdybych mohl, dýchal bych za Tebe, nasadil bych i vlastní život, jen aby ten Tvůj mohl rozkvétat jako květina na slunci. Nezáleží na tom, proč s Tebou právě teď nejsem – ve svém duchu Tě nikdy neopustím, má láska Tě bude provázet na každém kroku.
Táta