Nebelvírský „kozel“ vyzpovídán!

| Vydáno:
Dlouhodobý student z nebelvírské koleje, jenž svůj smysl pro studium zakončil v 7. ročníku rozšiřujícího studia zkouškou KOZA, v neposlední řadě bývalý kapitán famfrpálového týmu. O tom všem a mnohem více se dozvíte v tomto rozhovoru s Nebelbrachem Mechachou!

Již je to dlouho, co jsem přispěl nějakým článkem. A jak jinak se pokusit navrátit do redakce než rozhovorem se studentem, se kterým jsem ho už jednou dělal?Ahoj, děkuji za to, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. – usměje se – Začnu takovou jednodušší otázkou. Jsi první student mužského pohlaví, co složil zkoušku KOZA. Co tě k tomu dovedlo?Nebelbrach Mechacha: Vážně? Tak to jsem ani netušil. Takže to jsem asi kozel, a ne koza, že jo. Tato zkouška byla prostě další výzvou. Když jsem už absolvoval NKÚ a OVCE, chtěl jsem mít i tu poslední možnou zkoušku. Navíc mě lákala možnost naučit se kouzlu, které bych mohl provádět ve Velké síni. Pro studenta je to jediná možnost, když pomineme kouzla dělaná pomocí jistých magických předmětů. – zasměje se poznámce o kozlovi – Proč sis vybral právě předmět mudlovská antropologie, ze kterého jsi složil i zkoušku OVCE?

Nebelbrach Mechacha: Když jsem se rozhodoval, který předmět si zvolit, bylo to poměrně jednoduché. NKÚ a OVCE jsem dělal z mudlovské antropologie, CKÚ ze studia mudlů. Takže jsem chtěl zůstat u stejného tématu. Navíc, oni ti mudlové jsou tak zajímaví!

To věřím, že jsou zajímaví. – usměje se a automaticky rukou zajede pro diplom NKÚ ze Studia Mudlů – Rovnou se tě zeptám i na něco, co zajímá i mne. Kdybych se rozhodoval, z čeho udělat zkoušku, v mém případě jsou nejblíže OVCE, proč bys mi doporučil právě mudlovskou antropologii?

Nebelbrach Mechacha: Když pominu samotný předmět, svou roli samozřejmě hraje i to, že ho učí madam Ansí. Je to moc milá dáma, dobře se mi s ní spolupracovalo už v minulosti a ani letos nezklamala. Zakladatelka hradu má prostě své kvality. Ale zpět k mudlovské antropologii. Díky ní se dozvíme mnoho o druhých lidech. Jak myslí a cítí, co a proč dělají, prostě jde o to poznat člověka. Mudla nebo čaroděj, jsme hodně podobní.

– něco si zapíše do bločku a rozhodne se položit poslední otázku co se týče zkoušek – Jak se ti psal a dělal průzkum na dané téma? Stíhal jsi to, nebo jsi to dělal na poslední chvíli?

Nebelbrach Mechacha: Popravdě jsem měl docela problém s časem. Bohužel to vedlo k tomu, že jsem musel oželet dvě respondentky, protože se nepovedlo domluvit se na dobu, kdy bychom měli všichni možnost se sejít. Jinak však musím říci, že mě mile překvapil vstřícný přístup bradavických profesorek. Byly velmi ochotné se výzkumu zúčastnit.

– kreslí si obrázek spěchajícího Nebelbracha a usmívá se – Tak, to bychom měli, pryč od zkoušek. Chtěl bych se zeptat, když už máš za sebou všechny možné zkoušky – nechystáš se nám zfialovět?– spiklenecky zamrká –

Nebelbrach Mechacha: Tuto otázku dostávám poměrně často. A odpovídám stále stejně: nikoli. Nedokázal bych opustit svou kolej. Život profesora mi přijde takový smutný, osamocený. A život zaměstnanců hradu také, vlastně jsou ještě víc opuštění, bez sociálních kontaktů. Ne, ne, já chci být student, to mě baví.

– nic jiného ani nemohl očekávat, pomyslí si – Teď již zanechám otázek o výuce a přejdu k zajímavější části tvé minulosti, o které jsem s tebou již rozhovor dělal. Jak potom, co již máš za sebou čtrnáct školních let, vzpomínáš na své začátky jako hráč famfrpálu, který radši označuješ prostým „Kvidyč“, i na své kapitánské sezóny?

Nebelbrach Mechacha: Tak to je mé oblíbené téma. Takto jsem se stal slavným. První sezóna ve funkci kapitána nebyla nijak slavná, Zmijozel nás roznesl na svých zubech. Ale druhá, ta byla úchvatná. Prohrávali jsme se Zmijozelem o 150 bodů, pak jsme dali gól a já jsem hned chytil zlatonku.

Vyhráli jsme o deset bodů a pohár byl náš. Na ty oslavy nikdy nezapomenu.

Ne, kecám, to snížení na poslední chvíli bylo v jiné sezóně. Ale o deset bodů to bylo. – zasměje se –

– něco si zaznamená o jeho koleji a zůstane blíže u tématu zisku poháru – A kolikátý to byl tenkrát pohár, co jste získali?

Nebelbrach Mechacha: Čtvrtý? Nejsem si teď jistý.

– pokračuje dále a dostává se k žhavé novince, která omezila svět famfrpálu, jak jsme ho dlouho znali – Co říkáš na profiligu? Dejme tomu, že bys byl nečinný přihlížející, kterého by to nijak neomezilo. Jaký bys na to měl názor?

Nebelbrach Mechacha: Inu, jako nezávislého pozorovatele by mě asi profiliga zajímala. Jenže tím nejsem. Bohužel profesionalizace hráčů pro mne znamená, že nemohu hrát za svou kolej, takže jsem z ní jaksi smutný. Jinak je zatím těžké se k profesionální lize vyjadřovat, když ještě nezačala. Uvidíme, co se od ní dá čekat.

To jsem si chtěl nechat jako další otázku, ale tak rovnou přeskočím. Jak brala kolej, že opouštíš Váš tým? Byla nějaká rozlučka? – vyzvídá –

Nebelbrach Mechacha: Ano, byla. Nebelvír nechal vyrobit speciální předmět, který dává svým odcházejícím hráčům. Bohužel teď nemám přístup na hrad, jsem na dovolené s C. A. Partem, tak ti ho nemohu ukázat. Ale určitě mrkni na nebelvírské studenty, někdo ho u sebe bude mít.

– poznamená si, aby pro čtenáře předmět později vyfotil, a mezitím o něm vyzvídá více informací – Jak se předmět jmenuje, jaké má speciální vlastnosti? Povídej, přeháněj. – usměje se –

Nebelbrach Mechacha: Jéje, jak on se jen jmenuje… Já teď fakt nevím. Je umístěný vlevo nahoře a má takovou kvidyčovou podobu. Jsou tam míče, pálka a tak.

– poznamená si bližší popis, aby pak měl jednodušší hledání – Určitě jsi byl na všech Vašich zápasech, i těch ostatních, ze kterých jsi nedělal reportáž. Co říkáš na to, jak Váš tým bez již teď profesionálních opor hrál? Myslíš, že by měl šanci s tímto týmem porazit Zmijozel minulé dvě sezóny, kdy přerušil Vaši šňůru vítězství?

Nebelbrach Mechacha: Letos hrál Nebelvír naprosto skvěle, neměl konkurenci. Moc jsem si naše zápasy užíval. Špatně se odhaduje, jak by týmy hrály v minulosti, co by to udělalo. Nevím. Poslední dvě sezóny byl Zmijozel skvělý, pokud by měl stejný tým letos, bylo by těžké ho porazit.

– při řeči Nebelbracha procházel svoje autoportréty bývalých nebelvírských hráčů famfrpálu, až zmíněný předmět „Nebelvírská legenda“ našel u teď už bývalé studentky a nyní profesorky, jež se jmenuje Esperanza Milagrosa Ano, odchod hlavně Lucy udělal své… A co říkáš na nový tým například havraspárské koleje, který porazil již dlouho jimi nezdolaný Mrzimor?

Nebelbrach Mechacha: Havraspár
mě mile překvapil. Předvedl letos skvělé výkony, pro Nebelvír byl kupodivu nejtěžším soupeřem. Zdá se, že mu nový systém svědčí.

– podává Nebelbrachovi portrét –

Nebelbrach Mechacha: Jo, to je on. – zasměje se –

– pomalu jdou do finále, pomyslí si – To už zřejmě bude vše. Chtěl bys něco čtenářům vzkázat?

Nebelbrach Mechacha: Mějte rádi náš hrad. Je skvělý. Buďme vděční všem, kdo se o něj starají.

Ámen. – pokývá hlavou na souhlas – Děkuji za čas, který jsi tomuto rozhovoru věnoval, a třeba někdy u dalšího rozhovoru na shledanou. – sbalí si své věci a je připraven k odchodu –

Nebelbrach Mechacha: Hezký den přeji. – zasměje se –

Tak jste to viděli! Doufaje, že se Vám článek líbil, se s Vámi loučím.

Pro Denní věštec
John Charles Bartowski

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *