Amanda Wright: „Už žádné další šílenosti.“

Přinášíme druhou polovinu exkluzivního rozhovoru se snaživkyní roku Amandou Wright. Jak se jí s hrocením skládala KOZA? Jakým kouzlem zvládá být roky aktivní součástí mrzimorského vedení a co plánuje do budoucna? To vše a mnohem víc se dozvíte v tomto článku!

Jelikož jsem se při rozhovoru s Amandou lehce nechala unést a položila jí větší množství otázek, než by jeden novinový článek dokázal ustát, rozhodla jsem se jej rozdělit na dvě části. V první části jsme probíraly především její nově získaný titul, dnešní druhá část se zaměřuje na mnoho dalších oblastí Amandina hradního působení. Pokud vás první polovina rozhovoru minula, můžete si ji přečíst zde. Jestliže ji máte za sebou, přeji příjemné počtení části druhé!

Denní věštec: – kývne – Ano, příští rok bude v ohledu boje o pohár a možná i snaživce pravděpodobně zajímavou podívanou! Na chvíli teď opustíme téma bohohrocení a pobavíme se o další oblasti hradu, která je ti blízká – hradní novinařina. Jsi šéfredaktorkou, redaktorkou DV a letos jsi skládala zkoušku KOZA z Šéfredaktorského minima. Co tě přimělo KOZU právě letos vůbec skládat, proč právě Šemík a co pro tebe novinařina jako taková znamená? Jak ses k ní vůbec dostala?
Amanda Wright: Začnu úplně odzadu. K novinařině jsem se dostala tak, že jsem ji chtěla prostě zkusit, napsala jsem nějaké dvě hrůzy do Trimela, dodnes obdivuju šéfredaktora, že to pustil ven. A pak přišla nabídka od madam Niane psát bloky do DV. Nadchlo mě, jak funguje Denní věštec, jak se tam mísí úžasní lidé různých barev a jak uvolněná atmosféra v redakci panuje. Později jsem se taky rozhodla, že bych ráda zkusila články a dostala důvěru. Začalo mě to neskutečně bavit a to mě přivádí k tomu, proč právě Šemík. Novinařina je asi to, co mě na hradě nejvíc naplňuje a baví. Tak, jak jsem s madam Niane cestu započala, tak jsem ji taky symbolicky ukončila. Ona byla po celou dobu součástí mé cesty, nadchla mě a předala mi toho tolik, že to ani slovy nezvládnu popsat. – zavzpomíná –

Denní věštec: Ano, madam Niane člověka umí skvěle nadchnout. – usměje se a přikývne – Kromě hrocení jsi tedy úspěšně zvládla vést váš kolejní časopis, Žlutý Trimeles, který jsi přebrala v loňském srpnu. Jak ses vůbec k vedení časopisu dostala? Jak obtížné pro tebe bylo kombinovat tyto hradní oblasti? Jak své působení v časopise doteď hodnotíš?
Amanda Wright: Jak to říct… – zasměje se – Prostě jsem se jeden den rozhodla, že tu funkci chci a druhý den jsem v ní byla? Né, to trochu přeháním, samozřejmě tomu předcházelo to, že jsem časopis už trošku vedla bez funkce a madam Oříšce jsem řekla, že se po prázdninách rozhodnu. Nakonec mě vedení tak nadchlo, že jsem oficiálně tedy nastoupila už v půlce prázdnin.
Nebylo to zas tak obtížné právě kvůli té skvělé komunitě jezevců, kterým stačilo říct „není co vydávat“ a druhý den jsem měla v adminu tři články a přemýšlela jsem, jestli už náhodou z veškeré té práce nemám vidiny. – musí se smát – Mé působení hodnotím hodně pozitivně, časopis se nám společnými silami povedlo dostat tam, kde si zaslouží být. To ale neznamená, že jsem dokonalá šéfredaktorka, ba naopak si myslím, že mám nějaké mezery, na kterých by se dalo zapracovat.

Denní věštec: Co považuješ za zmiňované mezery?
Amanda Wright: Třeba právě v rámci těch ústních KOZ jsme se docela dlouho zasekly na tom, že někdy přijdou i problémy, nedorozumění a vzhledem k tomu, že jsem člověk, který si ani nepřipouští, že by se něco takového mohlo stát, tak bych takové věci asi neuměla řešit. Nakonec jsem byla donucena přemýšlet, zda bych dokonce zvládla někoho vyhodit z redakce, na což jsem sice řekla, že nejspíš ano, ale odnesla bych to psychicky já, protože bych hledala chyby na sobě. Pak určitě mám mezery v technických věcech, to by vám mohl pan Nich s madam Oříškou vyprávět. Navíc mám občas tendenci řešit věci na poslední chvíli, to je taky špatně. A to uvádím opravdu jen příklady, vidím daleko víc mezer, které by potřebovaly zalátat.

Denní věštec: Mezery jsou lidské, ale věřím, že s těmi tvými to nebude tak horké. Však se pana Nicha a madam Oříšky poptáme! – uculí se – Jaké máš s Trimelem plány do budoucna? Máš i celkové mimotrimelovské hradní cíle, kterých bys ještě chtěla dosáhnout?
Amanda Wright: Nemám žádné specifické, chci Trimela zkrátka předat do dobrých rukou a nechci, aby znovu byl neaktivní. – uculí se – Jinak když se podívám do té bližší budoucnosti, máme vymyšlené krásné dvě letní akce, tak je mým cílem, aby přinesly osobám na hradě radost a mělo to nějaký smysl.
Ano, i po těch letech stále mám! Usadila se mi v hlavě myšlenka Sedmiboje, ale zároveň tam visí pomyšlení na fialovění. – přizná – To ale jezevci zatím moc nechtějí slyšet, tak… uvidíme, kam povedou mé další kroky. A taky chci konečně sesbírat ty štístka na licenci na kočky a maguáry – vážně! Trvá to věky! – otře si pot z čela a rozesměje se –

Denní věštec: Ach ano, změna barvy hábitu, u té se na chvíli zastavme! Co by tě na fialové lákalo? Chtěla bys i učit a případně co? Jsou třeba i nějaké další hradní posty, které by tě po změně hábitu lákaly? A kdy nejdřív si umíš představit, že by ses k fialovým zařadila?
Amanda Wright: Na fialové by mě lákal asi ten druhý úhel pohledu, vypisování soutěží a třeba i nějaká funkce do budoucna, to nemohu popřít. Některé funkce mi přijdou samozřejmě atraktivnější než jiné, ale tak to je vzhledem k mému působení na hradě a zálibám docela jasné. Učila bych moc ráda, na hradě máme tolik kreativních osob, že si myslím, že bych si to užívala. – směje se – Možná mě fialoví vyvedou z omylu.
A kdy nejdřív? Klidně v září, když bych stihla sepsat výklady, měla nástupce na svůj post a byla připravená to udělat (což zatím nejsem – směje se –). Asi by mi ale chyběl i ten studentský život, je to velké rozhodnutí.

Denní věštec: Které funkce by to tedy potenciálně mohly být a co bys ráda vyučovala?
Amanda Wright: O tom, co bych ráda vyučovala, jsem měla dost času přemýšlet v hodinách Pedagogiky, kterou vřele doporučuji. Zatím jsem přemýšlela o nějakých základech zdravého životního stylu, famfrpálové praxi nebo bodohrotičství. Ale hlavně aby to bavilo mě, mé studenty a abych rozuměla tomu, co vyučuju, a dalo se to třeba využít, ať už v hradním či mudlovském životě.
Co se týče těch funkcí, tak asi záleží, co by se naskytlo za příležitost. Asi bych se nejdříve ve fialové chtěla pohodlně zabydlet, než bych se zas vrhla po hlavě do dalších dobrodružství.

Denní věštec: Předměty zní moc zajímavě a funkce tedy nechejme opředené tajemstvím, u obdobného tématu však ještě chvíli zůstaneme. V minulosti jsi zastávala pozici prefekta. Čím to, že jsi součástí vedení až dodnes? Která z pozic je ti bližší a proč? Naučila ses z působení na postu prefektky něco, co jsi byla schopna využít taktéž na pozici šéfredaktorky? A kde se ve vedení Mrzimoru vidíš do budoucna? Existuje například další pozice, kterou by sis ráda zkusila?
Amanda Wright: To je spíš otázka na madam Oříšku, ani nevím, jestli jim v tom vedení k něčemu jsem. – protře si oči – Minimálně se tedy snažím být. – dodá – Když jsem byla na postu prefekta, byl mi bližší ten, ale dneska je mi určitě blíž zase ten šéfredaktor. Měla jsem vždycky pocit, že ten šéfredaktorský post není tak akční a nevyužiju tu své bláznivé nápady. Dnes vím, že to je samozřejmě blbost. Ale myslím si, že zkušenosti z péčka trochu nevědomky využívám v roli šéfredaktorky – třeba ta motivace se tam hodně překrývá na obou postech, lidský přístup nebo schopnost komunikovat. –zděsí se otázky – U Merlinových vousů, už ne! – směje se – Už stačilo. Žádné další funkce, máme docela aktivní mladé tváře. Já už můžu do důchodku, o vedení se nebojím.

Denní věštec: Čím to, že jsi stále aktivní, součástí vedení a k tomu žlutá? Jaké kouzlo tě udržuje nadšenou a zapálenou pro kolej?
Amanda Wright: Někdy přemýšlím, jestli to není spíš prokletí. – zavtipkuje – Daleko mladší studenti odcházejí, fialovějí a já tu pořád straším. Baví mě žlutá kolej a lidé v ní. Nikdy jsem neměla potřebu byť jen přemýšlet třeba o změně koleje, což se tady na hradě děje často. Žlutá jsem až do morku kostí a jsem si docela jistá, že v jiné koleji bych se trápila. Mám dojem, že mě udržuje nadšenou snažit se dát něco té koleji a lidem v nich, předat jim své zkušenosti i nadšení. Baví mě pozorovat, kam se posouváme jako Mrzimor, kam se třeba posouvají redaktoři, kteří v Trimelovi pracují. Někteří by si měli uvědomit, že utíkat, protože někde jinde to je jednodušší, problém nevyřeší. A odchod do fialové? Nikdy jsem netoužila po tom stát se profesorkou a dokonce jsem si to nedokázala ani představit. Teď, když už jsem fakt stará, začínám mít na věc už trošku jiný pohled.

Denní věštec: Když už jsi tak dlouho součástí své koleje, v čem vidíš její největší pozitiva a na čem by dle tvého měl Mrzimor ještě zapracovat?
Amanda Wright: Pozitiva jsem docela vyjmenovala už v průběhu rozhovoru – velká soudržnost, schopnost ocenit druhé nejenom v rámci koleje, přátelskost a schopnost táhnout za jeden provaz. No když to vezmu trošku s humorem. Zapracovat bychom měli na tom, aby konečně byl famfrpálový pohár náš, ale to je dost o štěstí, takže vlastně nevím, do jaké míry to reálně jsme schopni nějak ovlivnit. – přemýšlí – A taky na lanaření lososů! Protože Mrzimor není jen mrtvá kolej, i když to tak na první pohled vypadá. To, že nás třeba tolik nebaví sbírat body, neznamená, že se u nás nic neděje!

Denní věštec: – kývne – Dobrá! Zbývá mi tady ještě pár posledních dotazů. Přesuňme se do oblasti udílení hradních řádů. Ty jich máš v tuto chvíli na svém kontě 5. Kterého si vážíš nejvíc a proč? 
Amanda Wright: – trochu ji spadne brada – Fakt? Musím to jít někdy omrknout. Jednoznačně minuloroční Helgy, neboť jsem ji nečekala a hrozně mě dojala i reakce ostatních studentů, jak moc mi to přáli. Sice jsem to madam Oříšce pěkně vytmavila, neboť jsem měla minimálně dva jiné tipy, které by byly na cenu horkými adepty, ale… ve výsledku jsem z toho byla opravdu vykolejená. Přece jenom po tolika letech v koleji už žádné ocenění ani nečekáte.

Denní věštec: Tím jsi trochu nakousla mou další otázku. – zasměje se – Získala jsi 2 řády Helgy z Mrzimoru. Jedná se o poměrně neobvyklou skutečnost, není mnoho hradních obyvatel, kteří by se mohli dvěma řády zakladatele na svém kontě chlubit. Čím sis je podle tebe zasloužila? A jaký je tvůj názor na opakované udílení řádu zakladatele?
Amanda Wright: Asi za svou aktivitu a snahu pracovat pro kolej? – pokrčí rameny a trošku se jí vaří mozek z otázek – Jdu všude vidět, protože mě baví různé druhy věcí, tak to by mohl možná být jeden z aspektů.
Jsem pro všemi deseti! Když je někdo aktivní více roků a není tam jiný, vhodnější adept, tak mi přijde neudělení řádu jen proto, že jej již osoba má, jako nevhodné a trošku možná i nedůstojné vůči té osobě.

Denní věštec: Neboj, už jsme skoro u konce! – snaží se o povzbuzení, když zaznamená náznaky vaření mozku – Letos ses umístila na 2. až 3. místě Osobnosti Hogwarts a na 1. místě Osobnosti Mrzimoru. Co to dle tvého názoru ukazuje? A jaké byly tvé první pocity poté, co ses o svých umístěních dozvěděla?
Amanda Wright: To je hodně dobrá otázka, neboť by mě to taky zajímalo. Dodnes moc jako nechápu, co jsem dělala v top 10, natož na tak vysoké příčce. Cítila jsem se tam nepatřičně. Ale jak plyne čas, tohoto umístění si neskutečně vážím. Faye potvrdí, že když jsem se dozvěděla z jejích úst o OH, tak jsem si myslela, že si ze mě dělá vyloženě legraci. Čekala jsem, až to uvidím černé na bílém, neboť mi to přišlo nereálné a přinejmenším dosti podezřelé. – zasměje se –
A Osobnost Mrzimoru – to bylo takové milé! Moc mě to potěšilo a vykouzlilo úsměv na tváři, že i na stará kolena nepatřím v rámci koleje do starého železa. – křupne si koleno a usměje se –

Denní věštec: Rozhodně ne, ty jsi věčně mladá! – ušklíbne se při prokřupávání a pokračuje dál – Vzhledem k tomu, že původním záměrem tohoto rozhovoru bylo probrat s tebou tvůj zisk titulu snaživce, chtěla bych se k němu poslední otázkou zase trochu vrátit. V tuto chvíli máš na kontě jednoho snaživce a přinejmenším tři druhá místa. K tomu jsi žlutá s nejvíce posbíranými body za studium a celkově jsi obsadila čtvrté místo zisku bodů za celé studium. Jak to vidí Mandy v budoucnu? Budeš první žlutá, která koleji přinese druhý titul snaživce? Nebo je to pro tebe spíš hezký zlatý hřeb a sběru bodů se ve větším dál věnovat nebudeš?
Amanda Wright: Kéž by! – kouká do kalendáře a hodně nervózně se usměje – Kdybych měla někdy takový nápad, a že tobě bych se s ním určitě svěřila, prašti mě něčím po hlavě, jo? – řekne velmi důrazně – Myslím to vážně. Žádné další šílenosti. Neříkám, že se nebudu věnovat sběru bodů, protože se mu věnuju každoročně, ale další snaživec určitě nepřijde. To by se muselo stát… ani raději nechci vědět co. Navíc třeba brzy přijde ta další fialová kapitola, kdo ví. Nechme se překvapit. – uculí se –

Denní věštec: Dobrá, nechme to tedy otevřené! – uculí se – Moc díky za tvůj čas, Mandy. Vážím si toho, že jsi mi rozhovor poskytla a přeji ti mnoho štěstí do všeho, do čeho se na hradě ještě pustíš! Pokud bys ještě něco v rámci rozhovoru hradnímu obyvatelstvu ráda sdělila, teď je na to prostor. 
Amanda Wright: Taky moc děkuju a sdělila bych možná jen to, ať každý dělá, co ho naplňuje a baví, to je to nejdůležitější, do ničeho se nenutit. – s úsměvem si posbírá svá stará kolena a vydá se na dlouhou cestu směr redakce –

Mnohokrát děkuji Mandy za to, že náš dlouhý rozhovor s úsměvem ustála, bylo mi ctí ji zpovídat. Za její hradní výkony jí dlouhodobě patří veškerý můj obdiv a pevně věřím, že o ní ještě hodně uslyšíme!

Pro Denní věštec
Arietty Liella Minette