Starý Brumbál, pardon, kumbál

Tiše a poklidně kumbál si…co vlastně dělá takový kumbál? To je jedno, pojďme rovnou k věci. Na hradě se objevil Starý kumbál. V tom kumbálu je zrcadlo. Zrcadlo z Erisedu to není. Je to zrcadlo z Erisenu. Nikdo neví nic o původu zrcadla. Proč se Starý kumbál objevil, to už není ani skřítek Trapáček. Já taky ne. Mrzí vás to? Mě také. Proto jsem se překonala a vloupala se do přísně tajného archívu společnosti Sherlock Budget. (Hned jste šťastnější, co?)

Řeknu vám, nebylo to lehké. Jednou v noci, nebylo to náhodou včera? Ale zpátky k té noci. Takže byla noc. Byla tma. Velká tma. Neviděla jsem. Většinou mívám pohotovostní baterku správné bonzačky, bohužel jsem tu noc svoji baterku neměla, jelikož mi ji slečna Alisma Bailly Fisto odcizila, roztavila ji a prodala na bleším trhu. Dokonce si dovolila tam napsat made in Ravenclaw. Tak jsem teda neměla baterku. Lucernu nemám, protože jsem ji prodala. Musela jsem se spoléhat na svých šest smyslů. Hmat, čich, chuť, sluch, chňap a penězolap. Šla jsem temnou chodbou. Nebyla tam ani jedna lampa, protože šetříme. Jeden šetří za všechny, všichni šetří za jednoho. Už jsem zase odbočila od tématu, že? Vážně se omlouvám, občas mi to jednoduše ujede. Jsem opět v té temné chodbě. Za pomoci svých šesti smyslů se snažím najít cestu k tajnému oddělení Shrelock Budget pro tajné případy. Šmajdala jsem si to po té temné (už jsem vám říkala, že byla temná?) chodbě. Občas do mě narazila nějaká slepice (skutečně nyní mluvím o drůbeži), které se poštěstilo utéct z velkokapacitní drůbežárny. Zničehonic se objevily dveře. Vůbec jsem netušila, že tam nějaké jsou. Myslela jsem si, že jdu po chodbě (temné chodbě), kde nejsou dveře po stranách. Najednou však pic mě jedny do obličeje. Určitě mi ta rána zlomila nos. A dvakrát. Jakmile jsem odlepila svůj obličej od těch dveří, zjistila jsem, že mi na čele zůstala památka. Byla to nějaká cedulka. Stálo na ni: Tajné oddělení Sherlock Budget pro tajné případy. Našla jsem první věc, co jsem hledala. Musím se pochválit. Opatrně jsem vešla dovnitř. Všichni víme, jak jsou značka Budget a její majitelka nebezpečné. Kupodivu jsem nebyla přepadena. Dokonce ani okradena. Byla jsem v prázdné místnosti. Když je na dveřích napsáno Tajné oddělení Sherlock Budget pro tajné případy, tak by člověk čekal, že tam objeví tajné informace. Čeho jsem se dočkala já? Ničeho. Doslova. Vůbec nic v té místnosti nebylo. Ani okna. Ani záchod! Avšak uprostřed místnosti ležel malý papírek. Byl pěkně umaštěný, předpokládám, že původně patřil slečně Opálové, jelikož na něm bylo logo její masny. Jste teď napnutí jak kšandy? Čekáte neuvěřitelné rozuzlení? Ready? Na tom papíře… nebylo nic.

A závěr? Původ a využití kumbálu? To přece bylo jasné celou dobu. Slouží slečně Budget jako náhradní skleník. Copak vy se nedivíte, když v tom zrcadle nevidíte nic? Někteří šťastnější tam mohou spatřit peníze… Ale musí se opravdu snažit.

P.S. Taky se zde objevují jiné teorie. Starý kumbál = místo pro klonování krůt. Slečna Hafila si nemůže tak drahý podnájem dovolit, tudíž tahle teorie padá. Jiné teorie tvrdí, že kumbál slouží slečně Portmenové jako místo, kde může skladovat své ananasy…