U tří koštat aneb jak jsem byl pozván na oslavu Famrpálového poháru.
Po pokusech nezdařených,
jež jsem stihl dopsat,
chci teď čtvrtý, nejhorší
pro Vás stručně popsat.
Do Prasinek na brigádu
vydal jsem se znovu,
neboť mi pan vedoucí
z Tlapy poslal sovu.
V tom dopise bylo psáno:
„Dostavte se zítra ráno,
přijďte zdráv a ošacen,
Ať zas nejsem nešťasten.
Zítra ráno míním brzy,
přijďte po půl osmé,
zdržení pak velmi mrzí,
je to celkem prosté.
Peníze si vyděláte
zaléváním zahrad,
potom chutně posnídáte
a pak zpátky na hrad.“
Radostné to bylo psaní,
nemohu se dočkat,
proto rychle vyrážím,
když v tom slyším: „Počkat!“
Volá na mne primus můj:
„Ladarde, teď chvíli stůj!
Pohár dneska přebíráme,
na oslavu srpce máme.
My, co nejsme v pubertě
bezvadný plán máme,
jdem se napít k Rosmertě,
tam si ležák dáme.“
Je to velká pocta pro mě,
přemlouvat se nedám,
za vstup platím čtyři svrčky,
pak ke stolu sedám.
Oslava to vskutku smělá,
namačkána všude těla.
Ta volala: „Prváčku,
pojď se napít ležáčku!!
Po ležáku máslovém,
když jsem již tři vypil,
mávám sklenkou směrem k baru,
bych Rosmertě připil.
„Mladá paní,“volám na ní,
„čípak je to vina,
že na našem dlouhém stole
chybí medovina!“
„To je proto, drahý pane,
že medovina došla,
vyslala jsem pro ni ale,
dost rychlého posla.
Pošlu ale ještě sovu,
snad je více pobídnu,
mezitím Vám, místo medu,
ohnivou whisky nabídnu.“
„Já souhlasím, drahá paní,“
návrh chutě přijímám,
„moc -li lahví máte skladem,
o to se teď zajímám.“
Objednáme hnedle čtyři,
k tomu něco k zobání
neboť dnešní večer bude
míti dlouhé trvání.
Potom v pozdní noční době,
přemožen alkoholem,
nakláním se a k vlastní škodě
ocitám se pod stolem.
Opouštěl jsem Koště k ránu,
vetchým krokem houpavým,
dnes si sotva v Žluté tlapě
reputaci napravím.
Bylo brzké ráno šedé
zakopnul jsem, „Klatě!“
trvalo mi hezky dlouho,
než jsem došel k Tlapě.
Zaklepal jsem, dveřmi vstoupil,
na zem sebou seknul,
vedoucí se polil kafem,
ten se asi leknul.
Opírám se rukou o stůl,
ze země se zvedám,
politého vedoucího,
očičkama hledám.
Pan vedoucí se mému zraku
začal zvolna ztrácet,
když v tom škytnu a pak znovu
a začínám zvracet.
Pan vedoucí na brigádě
byl pak velmi jízlivý.
Od stolu pak zařval na mě
prý ať příjdu střízlivý!
Proto milí studentíci,
píšu s hlavou v bolu
vyhněte se prosím vždycky
démonu ALKOHOLU!