To by mě taky pekelně zajímalo. V neděli 9.7 jsem se probudila, na jasném nebi se tu a tam skvěl bílý obláček, vypadající jako chomáček vaty. Ale co bylo moje zděšení? Když sem si místo červeného hábitu musela přehodit hábit žlutý…
Byla jsem smutná, naštvaná. Že bych nakonec patřila do Mrzimoru? No nic, jdu do ředitelny. Už, už jsem chtěla zaklepat, když tu přišla malá studentka, která na sobě měla zelený hábit. Ještě včera jsem si s ní povídala a patřila Havraspáru. Dnes však patřila Zmijozelu. Slzy se jí po tváři kutálely jedna za druhou. To už jsem věděla, že v tom něco nehraje. Zlostně, v očích nenávist, jsem se ohnala po malé studentce. Nepovedlo se to. Díky bohu. Hábit, který byl nezvykle těžký, se mi dostal pod nohy, a já ucítila podlahu. Studentka se smála, až se za břicho popadala a začala vyřvávat jak na lesy: „Pojďte sem. Studentka z Mrzimoru leží na zemi.“ „To nebude mít pan ředitel radost,“ pomyslela jsem si „za chvíli vyletí jak rozzlobený býk.“ Ale nic se nedělo. Podívala jsem se opatrně do dveří. Ředitelna byla podivně prázdná. Jen okno bylo otevřené, a fialové závěsy se tam houpaly.
„Vypadněte!“ ozval se hlas, a já nevěřila, že by mohl patřit našemu panu řediteli. Ale on tam fakt stál. Nebyl to on. Nějaká malá postavička ve fialových věcech. Vždyť tohle je…! Věděla jsem, že to není náš pan ředitel, ale jakási dívka ze Zmijozelu.
Co má tohle znamenat? Raději jsem šla do nebelvírské věže a na čumily jsem se raději ani nedívala. Tedy. Plášť jsem raději vecpala do mého malého batůžku, abych se dostala do své vlastní koleje. Když sem batůžek otevřela, nevěřila jsem vlastním očím. Hábit byl žluto-červený. Žlutá barva se začala odlupovat. Hábit jsem hodila do vody. Za chvíli jsem ho vytáhla. Na některých místech, byla ještě neumytá žlutá barva. Vše jsem tedy pochopila. Nějaký vtipálek se zabavil tím, že některé hábity, svetry… natřel jinou barvou. Zvláštní bylo, že za chvíli začaly hábity ztrácet barvu. Vracely se do své původní podoby. Když jsem na chodbě potkala studentku, která všechny přivolala, když jsem spadla na zem, tak si nic nepamatovala. Ani další postižení. Co to tedy bylo? Proč si to jako jediná pamatuji?