Je jako kouzlo prchavé,
Omámí tě,
Zbaví všech smyslů.
Zpočátku zdá se lákavé,
Bereš ho
Zcela bez rozmyslu.
Ovládne tělo tvé i duši,
Uvrhne v zapomnění,
Přenese do snů,
Kde nic nemožné není.
Zacpe ti uši, ty neslyšíš
Poplašné volání rozumu,
Potmě si tajně unášíš
Bláznovu korunu.
Když pak trochu vyprchá,
Rozhlédneš se kolem,
Místo ráje na zemi,
Vyprahlým procházíš se polem.
Kdosi ti z očí sejmul
Růžovou masku přetvářky,
A s ní ti i odejmul
Radost, máš chuť na nářky.
A když dlouho působí,
Účinky zhoršení mozku postu,
Je něco, co už nezlobí,
Zbývá skočit z mostu.