Spím a do očí,
Padá mi paprsek měsíčního světla,
Já cítím jak se probouzím,
Aniž bych něco vnímala.
Moje tělo bez duše,
Kračí pomalu tmou,
A tápá beze mne,
Prostorem domu.
Venku slyším vytí vlků,
Ale to já necítím,
Jsem tělo bez duše,
Nebo duše bez těla?
Ráno se probudím,
Oblečení je mokré,
Úplněk konečně skončil,
A já si oddychnu
Ale moc dlouho se netěším,
Protože vím,
Že až přijde další,
Že se nevrátím.