Christina Elizabeth Stark patří k nejvýraznějším uměleckým osobnostem hradu. V Nebelvíru zanechala nesmazatelnou stopu jako módní návrhářka, malířka, tvůrkyně mazlíčků i obrazárenská archivářka. Nyní pokračuje ve své cestě jako zaměstnankyně. Přijměte pozvání k rozhovoru plnému nápadů, šálků kávy a barevných šatů.
Madam Christínka byla tak laskavá, že mě pozvala do své unikátní Komnaty nejvyšší potřeby, která je téměř k nerozeznání od nebelvírské kolejní místnosti.
Denní věštec: Krásný den, madam Christínko. – s nadšením se rozhlíží kolem sebe – Páni, Vy jste si tu založila dokonalou kopii naší kolejky! – nevychází z údivu –
Christina Elizabeth Stark: Krásný den, slečno Prin! – usměje se a nabídne slečně kávu – To víte, občas se mi stýská, chtěla jsem se tu cítit jako doma. – zářivě se na slečnu usměje –
Denní věštec: – ačkoliv kávu nepije, nedokáže odmítnout a aspoň ji osladí tunou cukru – Prozraďte mi… Jaké to je, přejít z role studentky do role zaměstnankyně?
Christina Elizabeth Stark: Prvotní změna hábitu byla trochu šok, pravda. Ono to totiž přijde nečekaně, jako nic. Dříve, než jsem si v zrcadle všimla fialových barev, tak jsem bušila na dveře kolejky a divila se, proč mě Buclatá dáma nechce pustit. – směje se – Ale co se týče povinností, tak je to vlastně mnohem benevolentnější. Jak jsem byla zvyklá na studentské povinnosti, tak jsem i stejně intenzivně najela do zaměstnaneckých kolejí. Akorát tedy přibyla zodpovědnost.
Denní věštec: Vidíte a student by si myslel, že té zodpovědnosti bude mnohem méně! – potřese hlavou a zamíchá si kávu –
Máte nějaké plány, kam se jako zaměstnankyně posunout dál? Láka Vás třeba výuka?
Christina Elizabeth Stark: No to víte, že jo. Nápady by byly, jen ten čas… – povzdechne si – Určitě bych ráda nějaké sportování, malování a pak mám v záloze jeden špek, který bych také ráda uskutečnila, ale to se musíte nechat překvapit. – dodá potutelně – Prozatím se realizuju aspoň na seminářích a soutěžích. – usměje se a usrkne si z šálku kávy –
Denní věštec: Ooo, to zní skvěle! A překvapení já ráda! – zubí se – I něco s módou byste mohla! Přeci jen jste jednou z nejoblíbenějších hradních návrhářek!
Jak jste se k navrhování vlastně dostala?
Christina Elizabeth Stark: Vidíte, nad módou jsem zas tolik nepřemýšlela. Pořád mám pocit, že se mám co učit a že moc nemám, co předávat dál. – zasměje se – Tehdy jsem se k němu dostala jen vyloženě proto, že jsem chtěla zkusit něco nového. Když jakž takž nějak maluju, tak bych mohla zvládnout i hraní si s pixely. Tehdy ten prvotní impulz přišel, když byla vypsaná soutěž od pana George, tuším. Řekla jsem si, že se zúčastním a už se to se mnou vezlo.
Denní věštec: Jakž takž. – musí se smát – Každopádně je to skvělý důkaz toho, jak jsou hradní soutěže důležité. – moudře pokývá hlavou –
Který z Vašich návrhů je pro Vás srdeční záležitostí?
Christina Elizabeth Stark: Hmm, tak nejvíc srdcová záležitost… – zamyslí se a začne štrachat v šuplíku – Ha! Už to mám! – vytáhne dva kousky a oba náležitě opečuje, než o nich začne hovořit – Když se mě někdo ptá na můj nejpovedenější kousek, zaručeně jsem vždy mluvila o tomto. – položí na stolek obrovskou róbu –
Christina Elizabeth Stark: Měla jsem tehdy nový šicí stroj, zbožňovala seriál Doctor Who a dělala závěrečnou esej do Kouzelnické návrhařiny. Tehdy mi šaty kolegyně Wenai vrátila a já z toho byla pěkně smutná. Ale vlastně ještě že tak! Protože jsem se k nim vrátila později, přepracovala je a od té doby jsou v této podobě. A fakt vypadají mnohem lépe. Kdyby mi je tehdy kolegyně vzala, nikdy by se nestaly tím, čím jsou dnes.
A druhým kouskem je klobouk. S šitím klobouků je to dost náročné, nikdy nevíte, která hlava a vlasy ho budou nosit. Mně se třeba líbí, pošlu ho na Příčnou, a potom vypadá na lidech okolo strašně. Ale tento jeden jediný… Tento vypadá prostě skvěle na každém. Tam se mi podařil sklon i hloubka posazení a zároveň nezasahuje do očí. Tak ten považuji taktéž za jeden ze svých nejlepších kousků.
Denní věštec: – opatrně si prohlíží oba výstavní kousky – To je taková nádhera! Vůbec se nedivím, že právě na tyto dvě umělecká díla jste nejvíce pyšná!
Máte i nějakou poznávací značku? – zkouší nějakou na šatech a na klobouku zahlédnout – Něco, podle čeho vždy můžeme říct: „Tohle je od madam Christínky!“
Christina Elizabeth Stark: Hmm, úmyslně určitě ne, ale těžko říci. Určitě už módy znalý jedinec pozná na první dobrou, co jsem malovala já – možná podle množství barev? Připadá mi, že mívám návrhy hodně barevné, vždy vymyslím nový odstín nebo kombinaci a pak je to těžké s něčím sladit. – směje se –
Denní věštec: Barevné jsou stejně nejhezčí! Nebo aspoň tedy já je mám nejradši. – výmluvně ukáže na svůj outfit a zakření se –
Podílela jste se i na tvorbě některých hradních mazlíčků. Který z nic je Vám nejbližší?
Christina Elizabeth Stark: No já osobně jsem vytvářela pouze kluběnky, ale paradoxně mezi mé nejmilejší nepatří. Mám totiž pocit, že jsem je mohla udělat lepší, ne tak divoce barevné a ne tak obrovské. Tehdy to prošlo schválením, všem se nám to zdálo supr, ale zpětně bych je udělala jinak. Častokrát na svojí práci vidím chyby, a tak si ji ani nedokážu pochválit a užít.
No a moji nejmilejší? Určitě maguáři, zbožňuju jejich barevné kombinace!
Denní věštec: Vy si vždycky stěžujete, že nic o hradním dění nevíte a já byla přitom naprosto přesvědčená, že většina mazlíčků je Vaše práce! – pronese s údivem – A mně se kluběnky náhodou líbí! I právě jak jsou barevné, ale to jsme zase u toho, že já se barev rozhodně neštítím. – zasměje se – Maguáři jsou rozhodně velcí krasavci, to souhlasím.
Čím jsem si ale jistá, je Vaše autorství víc než jedné z kulis u pana Paštičky. – šlehne po madam pohledem, jako by čekala ujištění. – Je něco, co jste si do nich ukryla jako tajný vtípek?
Christina Elizabeth Stark: To ze mě dostáváte pěkné pikošky! – nenápadně se nakloní, jako kdyby říkala super tajnou věc – No ba že jo! Společně s kolegyní Verčou jsme do každé nové kulisy vždycky něco schovaly, takové easter eggy. Samozřejmě Vám neprozradím co, ale pozornému oku to určitě neuteče. Jediné, co mohu prozradit, je to, že to vždy nějak souvisí s naším hradem. – šibalsky mrkne –
Denní věštec: To víte, pár let v novinařině a už je ze mě šťoura. – zasměje se – Moc doufám, že si čtenáři odteď budou kulisy prohlížet ještě důkladněji, jsou totiž opravdu krásné. – pokývá hlavou –
Ještě něco se z Vás ale pokusím vydolovat a uvidíme, jak pochodím. – zakření se – Když na hradě vzniká něco nového – mazlíček, kulisa u pana Paštičky nebo třeba kartička z čokoládové žabky, jak ten proces vlastně probíhá?
Christina Elizabeth Stark: Všechno toto vzniká v takzvané Čarodílně. Nepředstavujte si to nikterak speciálně. Je to v podstatě takový obyčejný spolek. Funguje dost nárazově a málokdy se objeví něco, co je třeba udělat hned teď. V zásadě má permanentně vypsané projekty, na kterých je třeba pracovat a kdo má čas, tak se k danému projektu připíše a vrhne se na něj. Pokud už to trvá moc dlouho, tak se většinou někdo ozve a opět tak trochu vyzve k akci, nicméně naprostou většinu času je ve spolku mrtvo. Jakmile ale mají aspoň trochu času dva a více členů, tak je velká šance, že nejenom že dojde k oživení, ale i k dokončení daného projektu. Ať už je to nový mazlíček, nebo změna vzhledu kouzel v Soubojovém klubu.
Aktuálně je rozpracovaných deset projektů, z toho některé už od založení Čarodílny, tedy od roku 2022. Nicméně třeba takové nové žabky dokončit ani nelze, pořád totiž přibývají noví členové světa kouzel, kteří by si svou také zasloužili.
Denní věštec: To je tak vzrušující nahlížet pod pokličku tam, kam se normálně nedostanu! – nadšeně zatleská – A trpělivost růže přináší, a tak věřím, že nás Čarodílna překvapí ještě mnoha a mnoha úžasnými novinkami, jako vždy. Je to super věc, že někdo tráví svůj volný čas tím, že se snaží, aby byl náš hrad lepším místem. A to by člověk řekl, že už to snad lepší být nemůže. Děkujeme za to! – usměje se –
Je něco, co byste chtěla na hradě navrhnout, ale ještě jste k tomu nedostala příležitost?
Christina Elizabeth Stark: Nejde ani tak o příležitost, jako spíš o čas. Ať už jde o kolekce, nového mazlíčka nebo i ty předměty… Příležitost by byla, všichni jsou více než rádi, když se najde někdo ochotný něco pro ten náš hrad dělat. Jen mít ten čas… No každopádně mám v nejbližší možné době v plánu nějaké další kartičky, z loňska jeden extra žabkový projekt, který je prozatím tajný, no a i další mazlíček už by mohl být.
Denní věštec: Jů, tak to se máme na co těšit! A nejspíš má tedy každý talentovaný malíř dveře do Čarodílny otevřené, že? – nadhodí –
Christina Elizabeth Stark: V podstatě ano. Když chce a má zájem, stačí se už jen ozvat panu řediteli, zda neshání další šikovné kolegy a kolegyně. Samozřejmě mluvíme o grafické zdatnosti, kreslit na papíře je sice krásná věc, ale v Čarodílně absolutně nepoužitelná.
Denní věštec: Co je podle Vás nejpodceňovanější umělecké dílo na hradě?
Christina Elizabeth Stark: To je těžká otázka. Ty podceňované kousky se totiž nedostanou na veřejnost a pak nemáme my ostatní možnost je vidět! – zasměje se – Osobně jsem ráda, že může uvidět, jak úžasnou práci odvádí např. madam Gin, nebo jak vypracovávají soutěže někteří Nebelvírští, takže věřím, že nejvíc podceňovaní jsou ti úžasní lidé v kolejích kolem vás všech. – obdaří studentku úsměvem –
Denní věštec: Je pravdou, že když si prohlížím Archiv, nestačím kolikrát lapat po dechu.
I po svém odchodu z Nebelvíru stále zastáváte neoficiální funkci správkyně kolejní Obrazárny. Co tato funkce obnáší?
Christina Elizabeth Stark: Dřívější doby obrazárenských soutěží už jsou dávno pryč, momentálně tak Obrazárna funguje spíš jako jakýsi archiv. Naleznete v ní jak diplomy a pamětní listy z nebelvírských akcí, tak fotogalerii kolejních srazů nebo i nějaké obrázky, na které jsou naši lvi a lvice náležitě hrdí a třeba se nedostaly do školního Archivu. A má práce je to tam všechno vkládat a třídit. Možná ještě občas vyhnout pavouky z koutů.
Denní věštec: Když jste zmínila kolejní srazy – Vy sama jste jejich pravidelnou účastnicí. Jak byste jejich atmosféru popsala někomu, kdo na žádném nikdy nebyl?
Christina Elizabeth Stark: Srazy mi ukázaly něco krásného, co Vás Hog samotný nenaučí. Že je každej stejně potrhlej, jako jste vy sami. – směje se – A že konečně, když mluvíte o Hogu, tak vám někdo rozumí. – zářivě se usměje – Rozhodně by si to měl zkusit alespoň jedou každý. Jsme fakt hodní a nekoušeme!
Denní věštec: V tom s Vámi naprosto souhlasím. – přikývne – A platí to pro každou kolej!
Další otázka je cílená na Vás jako na velkou znalkyni kávy. Jakou kávu by podle Vás měli pít jednotliví duchové našich kolejí?
Christina Elizabeth Stark: Ti už zažili svoje, takže jedině černou! – zasměje se – Třeba tmavě praženou kávu z moka konvičky, to vyloženě doporučuju všem. Ta probudí i mrtvého!
Denní věštec: Takže tedy pro všechny čtyři stejnou? – směje se – Jé a ta moje mi vystydla, než jsem se vůbec stihla napít! – snaží se tvářit nešťastně a rychle přispěchá s poslední otázkou, aby madam Christínku nenapadlo uvařit jí novou –
A na závěr… Kdybyste mohla na hradě nechat ještě nějakou Vaši stopu, co by to bylo?
Christina Elizabeth Stark: Asi budu nejraději, když se budou i v budoucnu nosit mnou navržené věci, lidé budou s radostí koukat na moje obrázky v Soubojovém klubu a u Paštičky a celkově si i za x let řeknou: „Joo, to navrhovala madam Stark!“ Takže vlastně to, co už na hradě je a časem třeba i přibyde. Pocit, že ta práce nebyla k ničemu a skutečně udělala radost. – zářivě se usměje –
Denní věštec: Je pravda, že už teď je těch vzpomínek na Vás spousta! – laskavě se usměje –
A já už bych Vám chtěla jen moc poděkovat, že jste si našla čas a podělila se s námi o své zážitky i pohled do zákulisí hradního tvoření. Přeju Vám spoustu nápadů, spokojených zákazníků a hlavně radost z toho, co děláte.
Christina Elizabeth Stark: Děkuji! I Vám mnoho úspěchů a hlavně díky za možnost tohoto rozhovoru. – dopije již studenou kávu, zářivě se usměje a podá slečně ruku –
Pro Denní věštec
Tereza Pergamenová
alias Princess Star