Praha stověžatá. Tak se přezdívá našemu hlavnímu městu prý podle počtu věží, které spočítal v 19. století matematik a filozof Bernard Bolzano. Ovšem podle současných odhadů má věží a věžiček až několik tisíc. A víte, čeho má ještě hodně? Všeho!
Když se dcera Ashley před prázdninami upsala k napsání článku o Praze, bylo jí už tehdy jasné, že to bude velký oříšek. Ve chvíli, kdy odešla do ledových končin a úkol tak padl na mě, věděla jsem, že mám dvě možnosti. Vydědit ji, nebo povolat posilu. Ashley bude i nadále dědit, tudíž je vám jasné, jakou variantu jsem si vybrala. Ačkoliv možná bude na konci článku vyděděna hned dvakrát. Na pomoc jsem si totiž přizvala mého drahého muže, Jamese Watfara.
Na rovinu vám říkám: nemohla jsem udělat lépe! Sami zajisté uznáte, že toho o Praze ví opravdu hodně a ještě o tom navíc umí psát. A i když se nám nepodařilo pokrýt všechno, co můžete v hlavním městě České republiky vidět a navštívit, určitě jsme toho pokryli víc, než kdybych článek psala sama.
Veškeré použité fotografie jsou z našeho rodinného archivu, některé i několik let staré, tudíž může pokulhávat kvalita, za což se omlouváme. A ne, Watfara, co zrovna obědvá, ani Watfara pózujícího u hradu či Watfara popíjejícího pi… limonádu na nich nehledejte. Ne že bych ho u toho nefotila, ale bylo mi zakázáno takové fotografie zveřejňovat. Ono je mi teda zakázáno je i pořizovat, ale rodinné album je rodinné album a někdy se neovládnu!
Čím jiným začít než památkami? James už se třese, až vám poví, kam máte zavítat.
Začneme památkami, ať to máme rychle za sebou. A nemůžeme začít jinak než u Karlova mostu a Pražského hradu. Abychom byli originální. Tyto pamětihodnosti jsou tak profláklé, že se z nich většině lidí převrací oči v sloup a z přítomných davů se vám možná i dělá lehce nevolno. Místní je navštěvují, jen když provází návštěvu, a snad každý, kdo kdy přijel do Prahy na výlet, si pamatuje tu úmornou cestu: z Václavského náměstí na náměstí Staroměstské, okolo orloje (kde si odškrtne třetinu „Prahy“), přeplněnými uličkami plnými ošklivých obchodů na přecpaný Karlův most (druhá třetina „Prahy“). Pak s davem turistů vyfuní Malou Stranou a nechutně dlouhými schody na Hradčanské náměstí, kam dorazí unavený, upražený na slunci, s bolavýma nohama a znuděnými dětmi – a to ho zlatý hřeb výletu teprve čeká. Z posledních sil přetrpí dav, aby si vyfotil katedrálu, která se nikdy nevejde na záběr celá, odškrtne poslední třetinu „Prahy“ a těší se, že se do ní znovu podívá až za třicet let s vnoučaty.
Poznámka Lilien: Ale vejde! – ukazuje fotografii katedrály – Jen musíte jít z druhé strany, na náměstí U Svatého Jiří. Samozřejmě to není celá katedrála, jen jedna její strana. Ale i tak je krásná, nemyslíte?
I s těmito zážitky stojí za to dát zmíněným památkám druhou šanci (kromě orloje, ten bude o ničem i podruhé) a doopravdy si je užít. Jak na to? Především obráceně. Tedy z vrchu dolů, ne naopak, jak to kdo ví proč dělá většina lidí. Přímo k Pražskému hradu jde pohodlně dojet tramvají, i z vlaku je to na hrad zhruba čtyři sta metrů chůze a dorazíte na něj svěží, připravení na zážitky a cestu protiproudem turistů.
Ani to ale k pravému zážitku nestačí, na hrad nebo Karlův most je třeba vyrazit v pravý čas. Před sedmou hodinou ranní je Hradčanské náměstí liduprázdné a se svými paláci okolo nebo výhledem na probouzející se město přímo úchvatné. A na právě otevřený hrad se ještě nikdo nestačil doplazit – mají to do kopce. Na Karlově mostě v tuhle dobu potkáte jen dva běžce a jednoho fotografa, co fotí korejské novomanžele, bude vás na něm tedy přesně šest. Opravdu, zkuste si to. Vůbec nejlepší je pak most přistihnout přízračně zahalený do ranní mlhy.
Pokud si rádi přispíte, vydržte naopak do pozdního večera. Asi není třeba připomínat krásu výhledů na rozzářené město, ale samotný areál Pražského hradu s nasvícenou katedrálou je za tmy možná vůbec nejpůsobivější. Před desátou, kdy zavírá, nebude úplně liduprázdný, ale rozhodně ne plný lidí. Máme i tajný tip, jak se hradem projít po zavíračce – navštivte některou z tamních akcí, například divadelní představení Shakespearovských slavností, které končí později. V areálu se cestou nesmíte zdržovat, ale pár fotek bez lidí stihnete a procházka je to krásná.
Pražský hrad a restaurace Kuchyň
Pražský hrad a výhled na Prahu
Další v pořadí nejznámějších památek bude jistě Vyšehrad. Ten méně rušný z pražských hradů je pro návštěvu v kteroukoli denní dobu výrazně přívětivější. Místní bazilika je o poznání skromnější než katedrála na druhém břehu Vltavy, ale celý areál pevnosti připomíná jeden velký park. Při procházkách zdejšími cestičkami narazíte na spoustu soch, historických budov a expozic či sklepení – nejvděčnější jsou vyšehradské kasematy, chodby v útrobách pevnosti, dále skoro tisíc let starou rotundu, v létě pak divadelní scénu pod širým nebem a samozřejmě hřbitov s hroby několika stovek slavných osobností. Zdaleka nejpoutavější jsou ovšem vyhlídky na Prahu z vyšehradského opevnění. Vyšehrad je taky ideálním místem pro milovníky tajemna, snad žádné jiné místo není opředeno tolika pověstmi a legendami, které si můžete při procházce náležitě připomenout.
Povídání o dalších pražských památkách muselo být naneštěstí redakčně zkráceno z důvodu omezeného rozpočtu na novinový papír. Projdeme je proto spíše telegraficky. Tedy krátce, ne morseovkou.
Za návštěvu, ať už za monumentální architekturou nebo za chvílí klidu a rozjímání, stojí řada kostelů – v Praze je jich přes 150! Mimo zmíněné katedrály a baziliky jsou to například Týnský chrám, který vykukuje zpoza domů na Staroměstském náměstí, kostel svatého Mikuláše, který stojí přímo na Staroměstském náměstí, další kostel svatého Mikuláše, který nepřehlédnete cestou přes náměstí Malostranské, kaple Loreta nedaleko Hradčanského náměstí, kostel svatého Jakuba Většího s legendou o useknuté ruce, která v něm dodnes visí, chrám svatých Cyrila a Metoděje se známou kryptou, Betlémskou kapli spojenou s Janem Husem, kostel Panny Marie Vítězné se slavným Jezulátkem, půvabně středověké zákoutí s kostelem Panny Marie pod řetězem, katedrála svatého Klimenta, bazilika svaté Ludmily kousek dál od centra nebo moderní, tzn. sotva sto let starý architektonický skvost na náměstí Jiřího z Poděbrad. Dále několik klášterů – v Břevnovském čepují výtečné… limonády, Strahovským se skrz zájezdy německých turistů proderete k jedné z nejkrásnějších knihoven na světě a u Františkánského je příjemná, i když bohužel lidmi objevená zahrada v centru města. Za zmínku stojí i pražské synagogy, předně Staronová a Jeruzalémská.
Mezi světskými pamětihodnostmi, které by všetečný návštěvník neměl minout, můžeme zmínit celou paletu úchvatných paláců a staveb nejrůznějšího druhu.
Podíváme-li se na Hradčanské náměstí, tedy začátek výletu každého rozumného návštěvníka, neměl by vám krom hradu uniknout Lobkowiczký palác s úchvatnými sbírkami, Schwarzenberský a Šternberský palác, které jsou součástí Národní galerie, nebo Arcibiskupský palác. Jen kousek od Hradčanského náměstí je náměstí Loretánské s už zmíněnou kaplí a úchvatným Černínským palácem. A když už se motáme kolem hradu, nemohli jste si z tramvaje nevšimnout Letohrádku královny Anny.
Pokud z hradního návrší seběhnete okolo nahoru funících turistů a jednoho ze zmíněných Mikulášů, můžete navštívit slavnou Malostranskou besedu, spíše výjimečně, ale někdy přece přístupný Šternberský palác (jsou dva a tento zasedl odbor záhad mudlovského ministerstva kouzel). Cestou nahoru od rušného náměstí můžete projít celou šňůru velkých paláců, více či méně přístupných veřejnosti – porůznu se v nich úřaduje, vystavuje nebo provádí a většina z nich má úchvatnou zahradu.
Opačným směrem můžete utéct z protiproudu turistů a prohlédnout si kanál Čertovku a místa, kterým lidé s velmi přebujelou fantazií říkají pražské Benátky (no… ne) a navštívit přilehlou Kampu, ne úplně liduprázdné, ale přesto poměrně příjemné místo s výhledy na řeku a druhý břeh, kam se hned vydáme.
Probojujete-li se přes Karlův most a neztratíte cestou vůli žít, ocitnete se na mimořádně hezkém a zároveň mimořádně odporném Křižovnickém náměstí, odkud vede nejfrekventovanější cesta na Staroměstské náměstí lemovaná velmi pestrou sbírkou turistických pastí. Při troše snahy mezi nimi ale najdete i několik památek, atrakcí či podniků, které za návštěvu stojí. Najdete je snadno, v památkách bude prázdno a v podnicích plno, u turistických pastí je tomu přesně naopak. Jedním z velkých lákadel cestou na Staroměstské náměstí je Městská knihovna na náměstí Mariánském. Mudlové si sem chodí vyfotit… ehm, knihy, které personál vyskládal na chodbu, protože jim nejspíš došly police. Mudlové jsou divní. Hned naproti stojí úchvatný Clam-Gallasův palác. Hezčí a určitě prázdnější.
Hned za rohem se konečně ocitnete tam, kde většina návštěvníků Prahy – na Staroměstském náměstí s pěknou Staroměstskou radnicí a slavným orlojem. Orloj je jistě čarokrásný světový unikát, ale čekat, až se v celou rozhýbe, může být poněkud zklamání. Mimo to si na náměstí prohlédnete Mariánský sloup, pomník, spoustu fotogenických pražských domů nebo navštívíte další z budov národní galerie, palác Kinských. Taky tady začíná slavná drahá Pařížská ulice, nočním životem slavná Dlouhá ulice nebo uličky, kterými je možno pokračovat k Prašné bráně, Obecnímu domu či Jindřišské věži (když už jsme u těch památek) nebo na Václavské náměstí (když už jsme u toho nočního života), pochopitelně s povinným muzeem.
Ještě než k němu dorazíte, stojí za to zvednout hlavu a náměstí si doopravdy prohlédnout. Tato část města přímo přetéká jedinečnou architekturou, po procházce Malou Stranou pochopitelně o stovky let mladší, secesní a funkcionalistickou. Málokteré místo má tak pestrou sbírku na jediném místě. Kapitolou samo o sobě je bludiště pasáží, které jsou působivé a zpravidla stojí v domech s nesmírně zajímavou historií.
To tedy byl drobný výčet základních památek. Pokud ovšem patříte mezi opravdové nadšence do historie, ani na jeho konci nemusíte smutnit. V Praze je vždycky co objevovat a pravý fajnšmekr se může vydat ještě hlouběji, do historie skryté a (skoro) ztracené. Její střípky nenajdete jen v muzeích, ale i ve městě a může být zábava po nich pátrat – a nemusí být nijak náročná. Stopy zbouraných středověkých staveb najdete zasklené v obchodním domě i ve stanicích metra, jen kousek od katedrály na Pražském hradě najdete základy kostela o pět století staršího, než je sama katedrála, a u Karlova mostu se snadno dopátráte známek ještě staršího a zajímavějšího mostu Juditina. Tu a tam narazíte na otisk minulosti i v nové zástavbě – půdorys domu, torzo, kámen nebo třeba jen pamětní desku o proměnách místa. Ne vždy jde o kdovíco k vidění, ale vždy na místě najdete nesmírně zajímavý příběh.
Asi vůbec nejzajímavější zmizelou památku najdete kousek od Prahy, proti proudu řeky Vltavy, na opuštěném ostrůvku, kde před tisíci lety stával významný klášter. Dnes po něm zbyly jen stopy základů, ale ve své době musel uprostřed řeky působit jako zjevení a jeho představa i osud je fascinující dodnes.
Doufám, že vás Jamesovo poutavé povídání o památkách moc nezmohlo, a pokud ano, pojďme si odpočinout do parků a najít trochu té přírody.
Hned na začátek vám doporučím místo, které mám co by kamenem dohodil. Já tedy ne, ale někdo třeba ano. Park Ladronka se rozprostírá kolem usedlosti Ladronka na pražském Břevnově. Nabízí útočiště k relaxaci, ale také zde můžete sportovat. Jsou tu cestičky pro pěší, ale i pro milovníky kol, koloběžek či bruslí. Konají se zde různé akce, jako je pálení čarodějnic, Ladronkafest či různé pikniky. Chcete-li, můžete si sem přijít i ugrilovat něco dobrého, což je zvlášť na jaře vyhledávaná činnost.
Nedaleko Ladronky je Obora Hvězda a v jejím středu se nachází Královský letohrádek Hvězda. Opět je to příjemné místo k odpočinku, procházce s dětmi nebo třeba k běhu.
Abychom kruh uzavřeli, již zmiňovaný Břevnovský klášter je tu taky. A pokud zrovna hledáte posezení v hezkém areálu, kde se můžete občerstvit a zastavit se třeba přímo před klášterem nebo v zahradách za ním, je to to pravé místo.
Skvělé útočiště zajisté nabízí i park Královská obora Stromovka v Bubenči. Stromovka je rozlehlý park, místy lesopark. Nabízí několik vodních ploch, na které je radost pohledět. Opět slouží k rekreačním, sportovním, ale i kulturním a vzdělávacím účelům. Přímo na Stromovku je napojeno Výstaviště, kde probíhají různé akce. Včetně Matějské pouti. James ji úplně nemusí, ale pokud se řadíte mezi milovníky různých pouťových atrakcí, perníkových srdcí a davů, je to to pravé místo pro vás.
Dalšími pěknými místy jsou určitě Petřínské sady, Letenské sady, Chotkovy sady, Divoká Šárka, Prokopské údolí či park Gröbovka. Všechna tato místa nabízí to, po čem člověk ve městě často prahne – oázu klidu a přírodu jako na dlani. Některé nabízí i moc pěkné výhledy.
Pak tu máme Vltavu. Asi si do ní nepůjdete zrovna zaplavat, i když pár takových se už určitě našlo a ještě najde, ale my máme nyní spíše na mysli místa kolem ní. Určitě neuděláte chybu, když si na prozkoumání této oblasti nějaký ten čas vyhradíte. Moc hezká procházka je po obou březích.
Místo je lemované nejen náplavkami, ale i různými podniky, do kterých stojí za to zajít. Pozor jen na turistické pasti. Vždy si dobře zjistěte ceny a třeba si podnik prověřte i na internetu.
Také není špatné si naopak prohlédnout břehy přímo z Vltavy. K takovému účelu slouží několik lodních společností, které vám to umožní. Lístky si můžete zakoupit přímo na místě nebo online. Jediný problém včasného nákupu online může být nepříznivé počasí, to pak nevidíte z lodí celkem nic, i když určitě záleží i na typu plavidla. I tak si ale můžete užít plavbu s dobrým jídlem či drinky.
Z Prahy můžete dokonce vyplout i na Slapy či do Mělníka. Při hezkém počasí je to opravdu moc pěkný zážitek.
Jestliže chcete být při své plavbě pány, můžete si zapůjčit šlapadlo. Na výběr jsou tvary lodě, auta či labutě. Určitě si vyberete, tedy spíše si počkáte, co na vás vyjde, a v rámci bezpečného koridoru si užijete příjemnou plavbu. Ať už sami, s drahými polovičkami či partou přátel nebo rodinou.
Za zmínku určitě stojí i ostrovy. Ano, Vltava a tedy i Praha má své ostrovy, celkem jich je 13. Nejznámější jsou především Slovanský ostrov, známý jako Žofín, Střelecký ostrov, Kampa, Štvanice, Dětský ostrov a Císařský ostrov. Nejen že všechny nabízí příjemné prostředí s hezkým výhledem, ale každý má své osobité kouzlo a rozhodně byste je měli začlenit do některé ze svých návštěv hlavního města.
To, že je kolem Vltavy na co koukat a stojí za to udělat si pěknou procházku, vám v další části článku potvrdí i James, který vás vezme za výhledy na Prahu.
Velmi oblíbenou činností, kterou jde strávit poměrně hodně času, je zírání na Prahu. K tomuto účelu je město vybaveno celou spoustou vyhlídek, a to dokonce i takových, kvůli kterým se nemusíte drápat na rozhlednu nebo do kopce. Mezi nejznámější výhledy na Prahu patří výhled z Hradčanského náměstí nebo naopak přímo pohlednicový výhled na Hrad z nábřeží u Národního divadla. Oba jsou ovšem poněkud přelidněné a oba jde snadno nahradit.
Pro podobný (a možná ještě lepší) výhled z hradního návrší se můžete vydat do zahrad pod Hradem (ovšem za menší vstupné) nebo do Svatováclavských vinic hned vedle. Nechcete-li utrácet, výtečně poslouží Chotkovy sady, malý parčík je jednu stanici tramvají od Hradu. Z místní vyhlídky uvidíte Prahu, Karlův most i Vltavu z mnohem lepšího úhlu a nebude vám přes rameno fotografovat německý zájezd. Pro pěkný nadhled můžete vyrazit také na Petřín – a ne nutně na rozhlednu. Výhledy nabízí i zahrady ve svazích pod Petřínem, pro lepší rozhled je ovšem lepší je navštívit, až opadá listí. V zimě si díky zdejším strmým chodníčkům navíc užijete výjimečný adrenalinový zážitek. Pokud dáváte přednost létu a rovným chodníkům, vyrazte na Petřín z Pohořelce okolo švédské ambasády. Výhled, který nabízí zdejší cesta do Petřínských sadů, patří mezi ty vůbec nejlepší, dokonce si k němu v klidu sednete.
Abychom mohli konečně opustit levý břeh Vltavy, zmíníme ještě povinně výhledy z letenských plání a sadů. Prakticky po celé jejich délce najdete více či méně příhodná místa k rozhledu, od prostých vyhlídek až po ohromnou terasu u Letenského zámečku. Místa jsou to poměrně rušná, ale snesitelně, spíš místním než turistickým ruchem.
Na druhém břehu začneme od spodku. Chcete-li se vyhnout rušné křižovatce u divadla a nábřežím, odkud si výhled fotí každý, kdo má alespoň jednu ruku, jen sto metrů odtud se po schodech nebo dovedně ukrytým podchodem dostanete na Čapadlo, malý kousek břehu s hospodou a ještě lepším výhledem. Jen o půl kilometru po proudu dál – cestou minete nepříjemně rušné Křižovnické náměstí (to je to šílené místo u Karlova mostu, kde se u přechodu pro chodce tísní dvacet turistů na metr čtverečný) – dorazíte na klidnější Alšovo nábřeží. Odtud je taky pěkný výhled na panorama Hradčan a možná vůbec nejlepší výhled na Karlův most.
Za dalšími výhledy z pravého břehu Vltavy už musíme do kopce. Někdy stačí vyjet, jindy je třeba vyběhnout. Velmi hezká a i když známá, tak ne zrovna přelidněná je vyhlídka z památníku na Vítkově. Historické centrum je odsud spíš dál než jako na dlani, ale zato uvidíte opravdu pořádný kus města a navíc navštívíte opravdu působivé místo. Když už jsme tak daleko mimo centrum, musíme zmínit i několik parků na Žižkově a Vinohradech, ze kterých se dá Praha pozorovat třeba i při pikniku v trávě. Mezi nejznámější patří Riegrovy sady nebo Parukářka, úplně jinou část Prahy si pak prohlédnete z terasy v parku Gröbovka. Samostatnou kapitolou výhledů na Prahu a zvlášť na Vltavu je Vyšehrad, který snad ani není potřeba vyzdvihovat.
Na Prahu se můžete samozřejmě podívat i z Petřínské rozhledny, Žižkovského vysílače nebo celé spousty věží, od věže Staroměstské radnice nebo věží Karlova mostu až po nejrůznější věže kostelní – věž chrámu sv. Víta nevyjímaje. Většinou ovšem bude taková návštěva hodně drahá a plná lidí. Existuje však i několik míst, kam přijdete za úplně jiným zážitkem a výhled dostanete v ceně. Pěkně je vidět ze zoologické i botanické zahrady, kouzelný pohled na noční Prahu si užijete při čekání na koncert v Kongresovém centru a komu stačí letmý zážitek, určitě najde hned několik výstavních prostor v palácích s mimořádným výhledem.
Vyhlídky už znáte, pojďme se nyní podívat do zahrad. Každému z vás se zajisté vybaví zahrada zoologická a botanická, obě se nacházející v Troji. Obě jsou moc pěkné a při správné konstelaci hvězd se v nich dá užít spousta zábavy, hezky se projít a samozřejmě si prohlédnout zvířata či se pokochat různými květinami. Botanická zahrada nabízí pohled do Japonské zahrady, zahrady mEDU, ale projít se můžete také v tropickém skleníku Fata Morgana. Pořádají i různé tematické akce a výstavy. Koho zajímá, jaké nám v brzké době nabídnou, může nahlédnout zde.
Pražskou zoo v Troji vám asi nemusím představovat, zajisté jste si schopni dohledat informace sami, tak jen ať ji máme v tomto přehledu, protože sem určitě patří. A jen tak mimochodem, na Dívčích hradech se můžete podívat na koně Převalského.
Pokud zrovna nechcete navštěvovat velkou zahradu, můžete zkusit malé zoo a zooparky. V takovém Chuchelském háji můžete spatřit typická česká lesní zvířátka, sovy, srnky, prasata nebo třeba krkavce. Toulcův dvůr je farma s domácími zvířátky. Zajímavé jsou také historické budovy v tomto komplexu.
To jsme trochu odbočili ke zvířátkům, ale to snad nikomu nevadí! Zahrady… Vrtbovská zahrada, Valdštejnská zahrada, Františkánská zahrada, Kinského zahrada, Zahrady pod Pražským hradem, Královská zahrada… ehm, a pak že v Praze není zeleň! Za návštěvu některých zahrad sice zaplatíte nějaké to vstupné, ale zase budete mít jistotu, že budou udržované.
Například hned první zmíněná Vrtbovská zahrada je barokní terasovitá zahrada italského typu, jak prozradí teta Wiki. Je to jedna ze zahrad, kam se platí vstupné. Nám se líbil nejenom styl zahrady, ale i klid, který jsme našli kousek od Malostranského náměstí. No klid… Vedle je škola, takže někdy možná tolik ticha zahrada neposkytuje, ale minimálně vás zbaví davů. Jako třešnička na dortu poslouží nádherný výhled z teras.
Byla jsem rozhodnuta, že vám ji tu ukážu, ale fotografie mi snědla škrkna. Takže všichni si povinně najít na sítích, jak hezky to v této zahradě vypadá, ať nemám špatný pocit, že jsem vás o ni ochudila!
V letních měsících se otevírá i Černínská zahrada, která je běžně využívána mudlovským Ministerstvem zahraničí. Můžete tak spatřit nejen Černínský palác a zahradu, ale také si posedět v příjemném prostředí u fontán.
Základem pro každého, kdo zahrady rád, je zajisté vidět i zahrady pod Pražským hradem, počínaje zahradou Valdštejnskou. Výčtem zahrad bychom mohli zajisté ještě nějakou dobu pokračovat, ale přesuňme se za kulturou, což přenechám ctěnému muži, ono mu to tak nějak celkově jde lépe než mně.
Nyní je důležité zmínit, že v Praze se něco vystavuje prakticky v každém třetím domě a není v lidských silách vše projít. Možná ani proběhnout, ale v poklusu se exponáty stejně špatně prohlíží. Základem poznání je určitě Národní galerie, která má po Praze rozeseto několik budov – mimo modernější hlavní budovy i několik zmíněných paláců – a vystavuje zejména slavné obrazy několika uplynulých staletí. Prakticky v každé ulici v centru ale narazíte na nějakou stálou nebo dočasnou expozici prakticky čehokoli, od umění po různé tematické sbírky nebo jen expozice k historii místa či události. Často jde o jediný způsob, jak se dostat do historického domu či paláce a prohlédnout i zajímavé interiéry.
Z větších institucí mají své sbírky například Pražský hrad, Židovské muzeum, Pražská městská galerie, kterou taky nenajdete na jedné adrese, a samozřejmě i národní muzea, to s velkým N na Václavském náměstí se sbírkami všech možných oborů od minerálů po zoologii a muzeum technické na Letné, vedle kterého musíme zmínit (protože stojí vedle) muzeum zemědělské, kam se chodí pražské děti podívat na živou slepici.
Pakliže patříte mezi milovníky moderního umění, nabídne Praha hned několik míst. Mezi nejslavnější patří Museum Kampa, mezi nejzajímavější kulturní prostor Dox a mezi nejnovější galerijní prostor Kunsthalle.
Po celé Praze jsou pak rozesety desítky tematických výstav a menších i větších muzeí, často soukromých a různě kvalitních, ale na své si přijdou zájemci o prakticky jakýkoli obor činnosti nebo historie. Solidní zastoupení mají muzea hudby a nejrůznějších skladatelů nebo expozice o slavných osobnostech a historických událostech. Své expozice mají i prakticky všechny praktické instituce, od dopravních podniků, pošty či hasiče až po vodárny. Mudlové se obecně rádi chlubí tím, co dokázali jejich předkové.
Pokud vás bolí nohy a raději byste při objevování pražských možností seděli, můžeme přejít k letmé zmínce o pražských divadlech. Těch je na rozdíl od výstav výrazně méně a nenachází se v každém třetím, ale pouze v každém čtvrtém domě. Přehlédnout pochopitelně nejde nejslavnější divadlo Národní, cestou po Praze neminete ani krásné divadlo Stavovské.
Zdaleka největší koncentrace divadel je ale okolo Václavského náměstí. V přilehlých pěti ulicích najdete některá z nejznámějších divadel – Rokoko, Studio Dva, Palace, maličký Činoherní klub, ABC, Divadlo Komedie, Divadlo Bez zábradlí (existuje i Divadlo Na zábradlí, ale to je blíž k Vltavě) a spoustu menších scén.
Tu a tam pak narazíte na divadlo i mimo centrum, na Smíchově na divadlo Švandovo, v Nuslích na divadlo Na Jezerce, v Karlíně na slavné Divadlo Karlín (někteří divadelníci při pojmenování divadel zrovna nehýřili fantazií) a své divadlo má třeba i čtvrť Palmovka.
Zvláštní kategorii tvoří divadla takzvaně beznadějně vyprodaná, tedy Divadlo na Vinohradech, které se nachází… na Vinohradech, Divadlo Járy Cimrmana ve strmé žižkovské uličce a divadlo Dejvické, které se poměrně očekávatelně nacházelo v Dejvicích, než šlo do háje – totiž než se dočasně přesunulo do stejnojmenné čtvrti.
V létě jsou pak oblíbené letní scény, kterých se taky skoro nejde dopočítat. Divadlo se hraje na Výstavišti, na Vyšehradě, u Žižkovského vysílače, v půvabné maličké čtvrti Malý svět u Pražského hradu, na Kampě nebo na samotném Pražském hradě.
Chtěli jsme vám doporučit i nějaké zajímavé podniky z gastronomie či zábavního průmyslu, ovšem už takto máme pocit, že nás šéfredaktorka nebo některá ze slečen korektorek vynese v zubech z redakce. Možná to udělají společně.
A tak zmíníme jenom dva podniky. A proč zrovna tyto dva? Protože je vlastně nemůžeme nezmínit.
CukrCafé Blackulus – I. P. Pavlova
Přenést se na síť.
Kavárna se ve svých začátcích v roce 2022 jmenovala CukrCafé Ridikulus a podle slov samotných zakladatelů to byla první kouzelná kavárna v České republice. Po rekonstrukci začátkem roku 2024 změnili jméno na CukrCafé Blackulus. Co se sortimentu týká, rozhodně neusínají na vavřínech a obměňují nejen své menu, ale i to, čím se ozvláštňují od jiných kaváren. Můžete si vypůjčit hábit a hůlku, nakouknout do tajemné knihovny, ochutnat dobroty z Candylandu a také tu mají tajemnou almaru s kouzelnickými artefakty, které wizwaiter půjčuje na stůl během vaší návštěvy.
Jestli vás zajímá, co znamená jejich vlastní gastro koncept Ludensio, navštivte tuto kavárnu a zažijte si to na vlastní kůži. Rozhodně je lepší zarezervovat si místa, je to malý podnik a je o něj zájem.
Magická sova: Kouzelný bar v Praze – Vinohrady
Přenést se na síť.
Bar, který vám více než cokoliv jiného připomene život na hradě Hogwarts. Na zdech visí obrazy, strop mění barvy a vše má takovou magickou atmosféru. Salonek zajisté učaruje hlavně Zmijozelu. Stejně jako v předchozí kavárně, i zde si můžete půjčit hábity a klobouky, zahrát si nějaké hry či se začíst do knih. A hlavně tu mají zajímavou nabídku drinků, ale i pochutin. Také tu dělají kvízy a společné promítání filmů. Historie baru sahá do roku 2021, kdy přišel nápad, ale než majitelé našli vhodné prostory, uběhly dva roky, bar se tedy otevřel až v polovině roku 2023. I sem je dobré udělat si rezervaci.
A co říct závěrem? Že Praha má své krásy, stačí jim být otevřen. Samozřejmě i naše hlavní město se potýká s nešvary velkých měst. Často slýcháme, že do Prahy to někoho neláká, že to není nic pro něj. Tomu naprosto rozumíme a chápeme to, ale naopak rádi ukážeme tu hezkou stránku města, i kdyby si někdo měl udělat jenom výlet a opět se vrátit do svého klidu tam, kde je mu nejlépe. Na rovinu, každý, kdo nás zná, by si asi nikdy netipnul, že my dva budeme žít zrovna v Praze.
Pro Denní věštec
Lemka Fotolemka a Dash Galatch
alias Lilien Emity Watfar a James Watfar
Vyčerpávající a boží! 💖