Dovolte mi vás jménem Denního věštce informovat o nejnovějším dění ze světa čar a kouzel. Už několik dní koluje hradem nemilá zpráva, že spánkovou laboratoř, kde se zkoumají sny a noční můry, zasáhl surový útok. Měla jsem možnost vyzpovídat nešťastníky, kteří byli těmto událostem přítomni. Přinášíme vám tak ověřené informace přímo od zdroje a připomínáme, abyste se měli na pozoru.
Skrz mlhu bezvědomí začal pomalu pronikat první zvuk. Nepříjemné praskání statické elektřiny, ke kterému se přidávalo nepravidelné pípání. Krátké. Ostré. Takové, které dokázalo v nemocnicích člověka uklidnit – alespoň do chvíle, než začalo vynechávat. Bylo to právě ono vynechání, které ho donutilo v panice otevřít oči. A hned je musel zase zavřít. Celý svět se s ním točil. Pokusil se otevřít oči podruhé, tentokrát pomaleji, a soustředit se na bílé světlo zářivky, která visela napůl utržená ze stropu. Zářivka sem tam problikla a s každým zablikáním se svět přestával točit.
Teprve v tu chvíli začal vnímat pach spáleného plastu a čehosi nasládlého a kovového. Krev, problesklo mu hlavou. Prudce se posadil a zaúpěl bolestí. Neuvědomoval si, že leží ve střepech, které mu způsobily drobné ranky. Opatrně se zvedl a rozhlédl se kolem sebe. Celá místnost vypadala jako po výbuchu – vytrhané zářivky, převržené stoly, monitory válející se po podlaze. Většina měla prasklé obrazovky, pár z nich stále lehce problikávalo.
S pohledem upřeným na jeden ze zrnících monitorů se pokoušel vzpomenout na to, co se stalo. Čím víc se snažil se rozpomenout, tím víc mu pulsovala bolest v hlavě. Oběma rukama si mnul čelo a doufal, že bolest odpluje dál, ale zdálo se, že se jí v jeho hlavě zalíbilo. Zhluboka dýchal a kroutil krkem, doufaje, že jej křupnutím uvolní. To bylo jediné, co dokázalo ukončit blížící se migrénu.
„No tak, Rogere, vzpomeň si,“ šeptal dokola zatímco opatrným krokem opouštěl místnost. Vstoupil do prázdné a tiché chodby. To ticho bylo nepřirozené. Žádné vzdálené hlasy, žádné kroky. Jen ticho tak hutné, že měl pocit, že mu zalehlo uši. Rozhlédl se po chodbě a všiml si, že kromě jediných dveří jsou všechny otevřené dokořán. Jako by z nich lidé odcházeli ve spěchu a nezdržovali se opětovným zavřením.
A právě tehdy se mu v mysli spustila tichá melodie. Nejprve jen pár tónů, které zněly vzdáleně a tlumeně, jako kdyby hrály ze starého rádia schovaného někde za zdí.
„Mr. Sandman… bring me a dream…”
Zamrazilo ho. Srdce se mu rozbušilo tak silně, až cítil tep v poraněných rukou. Sny, jde tu o sny, problesklo mu hlavou, ale nedávalo mu to pořád žádný smysl. Opatrně procházel nepřirozeně tichou chodbou a vyděšeně nahlížel do všech otevřených dveří.
V jedné spatřil muže ležícího na posteli. K hlavě měl připojené dráty vedoucí k počítači, který překvapivě stále fungoval a natáčel EEG vlny pacienta. To však bylo jediné normální v pokoji. I tady byly všechny věci poházené a žárovka zběsile problikávala. Co se tu u všech všudy stalo? Roger se vrátil na chodbu a jeho pohled se stočil k oněm jediným zavřeným dveřím.
Konečně si začal vzpomínat, kde je. Výzkumné centrum spánku, ve kterém už roky pracoval. Jeho oddělení se specializovalo na spánkové poruchy. Pořád si ale nedokázal vzpomenout, co se stalo, že celé patro budovy vypadalo jako po výbuchu. Jedno ale věděl jistě – musí dát vědět nadřízeným. Musí se dostat do ředitelovy kanceláře. Jen odtamtud existovalo přímé spojení s Ministerstvem kouzel.
Zamířil k výtahu. Po pár krocích si ale uvědomil, že použití výtahu není dobrý nápad. Pokud by fungoval, mohl by jeho přivoláním na sebe upoutat pozornost. Rozhodl se proto použít schodiště a rychle vyrazil chodbou k zavřeným dveřím, které vedly do druhé části oddělení, na jehož konci se nacházelo schodiště. Došel ke dveřím, položil ruku na dveře a v tu chvíli to prosklenou částí spatřil.
Na chodbě se vznášela děsivá postava – napůl vypadala hmotná, napůl, jako by ji tvořil černý dým. Stála k Rogerovi zády, ale ve chvíli, kdy se dotkl dveří, ozvalo se zaskřípění pantů a postava otočila hlavu.
Roger nedokázal odtrhnout pohled od žhnoucích očí – noční můra! Srdce mu bušilo jak splašené. S vyděšeným pohledem začal couvat po chodbě, ale postava ho následovala. Prošla skrze zavřené dveře, jako by byly vzduch.
Roger zakopl a spadl na zem.
Noční můra s k němu začala naklánět.
Roger věděl, že se v budově nesmí používat kouzla, ale byl k smrti vyděšený.
Roger se přemístil ve chvíli, kdy k němu noční můra natáhla kostnatou ruku.
Noční můra se s ním přemístila přímo na Ministerstvo kouzel.
Desítky svědků popisovaly, jak Roger zavřeštěl, když se ho dotkla, a poté snad jako Růženka, které se píchla o trn, upadl do věčného spánku. Než se kdokoliv stihl vzpamatovat, vzlétla noční můra ke stropu, kterým prolétla a unikla do světa.
Pro Denní věštec
Eillen McFir Elat