Samuel Jace Moon na hradě sice tráví čas teprve druhým rokem, za sebou už má však více vystudovaných předmětů než spousta dospělých. V letošním školním roce se mu dokonce podařilo získat prestižní titul Snaživce roku. Jak na uplynulý školní rok nahlíží? Co má na hradě rád? A jak vidí svou budoucnost? To vše se dozvíte v našem rozhovoru.
Denní věštec: Dobrý den pane Samueli! Potkáváme se během příjemného letního večera uprostřed prázdnin. Od vaší korunovace už je to více než měsíc. Jak se vám daří a co jste během prázdnin stihl podniknout?
Samuel Jace Moon: Korunovace se to jmenuje? – zacukají mu koutky – To je zajímavé označení! – zasměje se a pak trochu zvážní – Hezký večer přeji, samozřejmě. A co jsem stihl zvládnout? Absolvoval jsem dva tábory a objížděli jsme rodinu v různých koutech naší republiky. – schová diář a dělá, že ho nepotřeboval – A samozřejmě jsem i na hradním táboře, bojuji proti nočním můrám a tak… takové normální léto. – směje se –
Denní věštec: Já bych to tak rozhodně nazvala! Teda, to zní jako plno práce. – uznale kývne – Na hradě jste sice zatím strávil pouhé dva školní roky, na kontě už však celkově máte 17 363 bodů. Čím to?! – trochu se u pohledu na to číslo zděsí –
Samuel Jace Moon: No, do prvního roku jsem šel prostě po hlavě. Bylo to nové, neokoukané, vše mě zajímalo… přišel jsem do roku, kdy kolej bojovala o pohár, a šlo to tak nějak samo… Vánoce mi trochu zasadily ťafku a konec roku jsem musel hodně odhlašovat. Zapřísahal jsem se, že příští rok si odpočinu… což mi samozřejmě vůbec nevyšlo. – směje se – Ale samozřejmě to hodně ovlivnil odchod Saiph mezi zaměstnance. Na tu bych jinak vůbec neměl, do té doby jsem byl spokojeně druhý, a najednou jsem měl bojovat o titul! Což mě udržovalo ve střehu a musel jsme to dotáhnout úspěšně. A taky jsem se opravdu snažil i v dalších oblastech kromě výuky. To byl základ.
Denní věštec: Vaše výkony v obou letech byly bodově poměrně podobné. Měl jste momenty, kdy jste si brousil zuby na titul již v prvním ročníku? Jak jste hrocení vnímal tehdy a jak se vyvinul váš pohled dnes?
Samuel Jace Moon: Asi to vypadá, že to bude nějaký můj „ideál“ předmětů, co jsem nějak schopen zvládat? – zamyslí se – A rozhodně ne, v prváku tam byla velká konkurence v podobě Dors, která nádherně jela celý rok, té jsem na záda vůbec nedýchal. Dokonce jsem se držel až do konce roku na třetím místě, teprve na konci jsem se dostal o pár bodů na druhé místo, na první však chybělo mnoho. Ale koleji to stačilo. – pousměje se – A já vlastně nevím… pro mě to je něco, kde jsem se našel, zajímá mě spousta věcí a snažím se zapadnout do hradního i kolejního života. V prvním ročníku jsem to nevnímal jako hrocení, bylo to objevování sebe a toho, jak vše probíhá. Ve druháku jsem už šel do toho, že chci být na předních místech a takto mě to baví… a nyní? Nyní doufám, že si zvládnu udělat pauzu. – směje se – Ale už teď jsem nedodržel ani prázdniny.
Denní věštec: Titul Snaživce jste získal ve svém druhém školním roce na hradě, od začátku roku jste ale v bodování nevedl. Čím to, že jste se po předchozím roce rozhodl hrotit znovu, přestože vaše kolej nejela na pohár?
Samuel Jace Moon: Asi mám slabou vůli. – směje se – Myslím, že to není o ničem jiném… a samozřejmě pomáhá to, že mě to prostě baví. Rád objevuji nové, vzdělávám se… když člověk vidí nadšení, že se otevírá nějaký předmět, co tam dlouho nebyl, ví, že nějaký profesor byl skvělý, a pokusí se dostat i na jiný jeho předmět, a samozřejmě (skoro?) všechny druhé ročníky, do kterých jsem se dostal… a ono to prostě naskáče… a to jsem se musel krotit, abych si jich nevzal více. – směje se –
Denní věštec: Ach ano, to znám. – směje se – Jak jste boj o titul během roku snášel? Co vám šlo víc, co spíš méně? Kde jsou hrotičské silné a slabé stránky Samuela Jace Moona?
Samuel Jace Moon: Můžu si na tu otázku otevřít úkol z Bodohrotičství? – cukají mu koutky – Ale ne, zkusím to zvládnout i bez něj. Byly lepší i horší termíny. Nejtěžší pro mě bylo, když byla nějaká víkendová akce a musel jsem s tím počítat… ale to zná určitě každý. – pousměje se – Nejvíce mi šly… no, minimálně mě nejvíce bavily kreslící úkoly. Osvědčila se mi i taktika pondělních dní na soutěže, kdy jsem se snažil neudělat jediný úkol, ale čistě jen soutěže, které jsem chtěl udělat ten týden, a pak jsem od nich měl více klidu a mohl se ve zbytku týdnu soustředit na úkoly. A taky jsem letos zvládl více esejí v průběhu ostatních termínů. Slabé stránky? Prokrastinace, zaručeně.
Denní věštec: Žádné zlehčování! – culí se – Jak jste na tom tedy byl se systémem a plánováním? Byl jste schopen dělat věci průběžně a podle předem daného scénáře? Jak moc jste se byl schopen odrazit z loňské zkušenosti?
Samuel Jace Moon: Ne, ne a ne. – směje se – I když jsem si řekl: „Nebuď blbej, dej si každý den jeden předmět, jeden dva úkoly, v neděli si poděkuješ,“ stejně si myslím, že nebyla neděle, kdy bych nemusel dělat přes deset úkolů. – utře pot z čela – Mně se nejlépe pracuje pod tlakem, no… Neměl jsem problém sobotu proflákat a v neděli sednout v deset dopoledne k úkolům a o půlnoci skončit. Samozřejmě to fungovalo za předpokladu, že jsem věděl, že tomu tu neděli mohu obětovat. První rok mi ukázal hlavně to, že nesmím podcenit eseje – a sice to bylo těsné, ale poučil jsem se dostatečně na to, abych odevzdal všechny. – usměje se –
Denní věštec: To je zcela legitimní postup! Kdy vám došlo, že máte titul nejspíš v kapse? A jaké to pro vás bylo, když vaše hlavní konkurence v podobě dvojnásobné snaživkyně Saiph Lacaille zfialověla?
Samuel Jace Moon: Ano, ano, zaručeně se to událo někde mezi 6. a 7. termínem, jestli se nemýlím. Jak už jsem říkal, do té doby jsem byl spokojeně druhý a snažil jsem se balancovat tak, abych zvládal soutěže i vše okolo. A pak Saiph zfialověla. A já se ocitl první… a tušil jsem, že by to klapnout mělo, pokud se nestane něco hodně nečekaného. Tušil jsem, že i kdybych během 7. a 8. termínu omluvil všechny úkoly a soustředil se na eseje, mělo by mi to klapnout. Ale takto jsem to samozřejmě udělat nemohl. – směje se – Potřeboval jsem dokázat okolí i sobě, že nebudu mít titul proto, že na mě „zbyl“. Chtěl jsem si ho zasloužit.
Denní věštec: A jaké to pro vás tedy bylo? Dokážete si vybavit, co se ve vás odehrávalo?
Samuel Jace Moon: Vím. Přijel jsem tehdy po pěti dnech pod stany, kontroloval jsem různá zákoutí hradu a večer jsem kontroloval i sekci bodování a našel jsem se na prvním místě. Mé druhé kroky mířily do seznamu osob, abych si Saiph našel, a zjišťoval jsem, co se děje. Pamatuji si, že jsem zíral na obrazovku počítače a chvíli to celé vstřebával a uvažoval jsem, co se to děje a proč. Až s odstupem dne či dvou jsem to nějak vstřebal.
Denní věštec: Tak důležité je, že jste se nezalekl a makal jste dál! – usměje se povzbudivě – Kolej Mrzimor je v mnoha ohledech spojována s tvrdou dřinou a loajalitou. Jak se vám v ní žije? Byl jste následovníkem Helgy v srdci vždycky? A jak vnímali váš boj o Snaživce spolukolejníci?
Samuel Jace Moon: Vykašlat se na to, tak bych nemohl přijít sám sobě na oči! – usměje se – Ano, myslím si, že to docela sedí… nebo hlavně v prvním ročníku to sedělo, kde jsem měl určitě velké štěstí na to, kdy jsem na hrad přišel. Trochu pochybuji o tom, že bych měl takový start, kdybych přišel až na školní rok, co nyní skončil. Ale chápu, že každý má právo odpočívat a většina koleje to potřebovala. – usměje se – Jinak mám ale Mrzimor rád. Když v něčem potřebuji pomoc, něco vysvětlit, často najdu pomoc velmi rychle. A můj boj o Snaživce? No, někteří to zjistili. A ano, Mrzimor mám moc rád, skončil jsem v něm nejčastěji i na jiných školách. – pousměje se –
Denní věštec: Zajímavé! – zapisuje odpověď – Najít motivaci zvládnout hrocení po celý rok od začátku do konce bývá dost oříšek. Jak jste přistupoval k té své? Co vás pohánělo? A měl jste naopak momenty slabosti, kdy jste se na hrocení chtěl vykašlat? Co bylo klíčové při nich?
Samuel Jace Moon: Nejhorší pro mě asi byly termíny, kdy se dělo hodně věcí o víkendech nebo se hodně cestovalo, takže jednou jsem dodělával posledních pět úkolů na dovolené nebo jsem byl pět dní pod stany bez počítače a druhá polovina termínu byla o to náročnější. Pohánělo mě mé vlastní přesvědčení, že to dělat chci, a pocity slabosti byly nejčastější asi v neděli pět minut před půlnocí. – směje se – A nevím, na to recept asi nemám… Pokud jsem nějaký den nemohl, klidně jsem si dal prokrastinaci a doufal jsem, že zítřek bude lepší. A když to klaplo, tak super, když ne… tak se stane. – usměje se – A na nervy je dobrá čokoláda!
Denní věštec: S čokoládou vždy souhlasím! – přikývne – Za dva školní roky jste odstudoval velké množství předmětů i seminářů. Prozradíte nám, které patřily mezi vaše více a méně oblíbené? A co vyučující, jaké máte oblíbence mezi nimi? Je případně někdo, komu se vyhýbáte?
Samuel Jace Moon: Ach jéje. – směje se – Jak dlouhá že může ta odpověď být? – sahá po svých složkách – Může být třeba top pět? – uvažuje, zda je schopen to zvládnout – Z předmětů mě určitě velice bavily Starodávné runy, Přeměňování, Osobnosti školy bradavické, Péče o kouzelné tvory, Živlová magie, Kouzelnická tvořivost, Famfrpálová praxe a… – zasekne se – To už bylo asi více než pět, co? – zatváří se nevinně – Ale byl bych schopen ještě vyjmenovat i další řadu… A ano, byly i předměty, které mi třeba nesedly tak, jak jsem si myslel. Sem bych asi zařadil Dějiny mudlovských záhad, Nauku o fobiích či Studium mudlů. Čímž nechci říct, že jsou to špatné předměty, jen mi prostě nejméně sedly – hlavně úkoly, pak hledám hůře motivaci na jejich vypracování. A profesoři? No, snad nedopadnu s tím výčtem stejně… pan Tadäus, madam Mintaka, madam Hekatea, madam Amanda, madam Arietty, madam Annya, madam Ema… – snaží se brzdit, aby nevyjmenoval všechny – A co se týče toho, zda se někomu vyhýbám, to určitě ne. I když jsem loni neměl dobrou zkušenost s panem McCollinem, stejně jsem letos vyzkoušel další jeho předmět a bylo to lepší… ale jsou profesoři, u kterých nečekám „zázraky“.
A co se týče seminářů, nechodím čistě po profesorech jako spíše po oblastech. Moc rád si vybírám semináře, kde se peče, vaří nebo dělají pomazánky, což vlastně i určuje jakýsi okruh profesorů, které vídám častěji… A dále volím semináře, kde se skládají puzzle, něco (jednoduchého) se vyrábí a kreslí se nebo vybarvuje. Kdo takový seminář vypíše, rád na něj půjdu! A nejlepší je, když nějaký takový seminář přisoudí Klobouk. To je radost! Ovšem kvůli Klobouku se nesmím bát ničeho, to by byla cesta ke zkáze!
Denní věštec: Vybavíte si nějaké úkoly, které se psaly samy? A co naopak ty, u kterých jste zadavatele proklínal?
Samuel Jace Moon: To je u mě takové zavádějící… protože jsem moc úkolů asi nepsal. – směje se – Zárukou úspěchu je, když je úkol nějak jiný – skládají se v něm puzzle nebo malované křížovky či vyžadují nějaké focení a vyrábění. Do těch jsem se vždy pouštěl rád. Nejraději jsem ale kreslil. A které úkoly se mi kreslily samy? To byly rozhodně ty z Přeměňování, kde jsem se pokoušel vystihnout přeměny, nebo ty z Osobností školy bradavické. Za co naopak proklínám? Nemám rád čisté úvahy nebo úkoly, kde je téma jen jedno dvě slova. To je pro mě peklo něco vymyslet. – směje se –
Denní věštec: Jak vnímáte tři nejzásadnější oblasti zisku bodů – výuku, soutěže a semináře? Co vám sedí nejvíce a co nejméně? A měnilo se to nějak pro vás v průběhu hradního působení?
Samuel Jace Moon: Vnímám to tak, že je důležité vše a nemělo by se nic vynechávat. Nejdůležitější je určitě výuka, snaha o plnění bonusových úkolů… část zisku bodů, kde je důležité „jet“ konstantně, a i když si člověk vezme předměty, které ho nějak zajímají, má tam úkoly skvělé i takové, co mu nesednou. I když to zní hrozně, tak mi to vlastně sedí nejméně. Je zde největší tlak a hůře se zde manévruje. Nejvíce mi asi sedí soutěže. Mám čas? Udělám to, co mě baví, nemám čas, prostě to neudělám (o výčitkách v případě soutěže za spoustu bodů pomlčíme). Snáze si zde vyberu to, co chci, ale samozřejmě i zde dělám spoustu takových, co „musím“. Nejméně důležité jsou asi semináře. Ovšem pro sebe je řadím do středu oblíbenosti. Často se stane, že nevím, co si vybrat, ale díky Moudrému klobouku zde často dochází i k vykročení z komfortní zóny.
A pokud se něco změnilo? Asi ne… přesněji se to mění stále. Když po aktivním dni vidím odfajfkovanou polovinu seznamu soutěží, tak je miluju. Naopak nesnáším seminář, který začnu psát v neděli ve 23 hodin, protože jsem na něj úplně zapomněl a je prostě hooodně dole na stránce. Úkoly miluji každé pondělí a nesnáším v neděli. Není to konstantní. – usměje se –
Denní věštec: To je rozhodně zajímavý pohled na věc! – směje se – Jaké jsou podle vás nejdůležitější vlastnosti hrotiče? A jsou třeba studující, které byste si uměl při hrocení představit a rád byste je tady ve článku podpořil?
Samuel Jace Moon: – matně se mu vybavují hodiny Bodohrotičství – No… určitě schopnost organizovat svůj čas, velká psychická odolnost, nutnost nevyčítat si pauzu… a asi i to vyjít s málo spánkem. – směje se – A no páni, na to se bojím, že tu nejsem dost dlouho. Znám letmo ty, které jsem pozoroval při svých bojích, vybavují se mi hlavně slečna Vilja, která měla spoustu předmětů a spoustu děl v archivu, nebo slečna Princess, která byla skvělá v sekci soutěží. Nebo slečna Dors, která vyhrála loni… či od nás z koleje pan Michaell, který by v sobě mohl po odpočinku znovu zažehnout tu správnou jiskru. – usměje se – Ale určitě jsem teď na někoho zapomněl.
Denní věštec: Kromě hrocení se věnujete i řadě dalších hradních aktivit, mimo jiné jste byl nepřehlédnutelným mrzimorským zástupcem při řešení hradní magické nerovnováhy. Kde na všechny činnosti berete čas? A čemu dalšímu se vlastně kromě výuky sám za sebe vědomě na hradě rád věnujete?
Samuel Jace Moon: – jeho tvář nabere trochu žlutý tón – Já myslím, že to je tím, že u jiných činností prostě prokrastinuji. – směje se – Nechce se mi psát žádný úkol? Jdu vysedávat do Velké síně nebo trénovat famfrpál. No a pak jdu prostě někdy spát klidně i ve dvě ráno. Snažím se dělat všude něco, nejaktivnější jsem asi na famfrpálu, chodím i na kolejní tréninky. A ve střehu mě udržují i týdenní výzvy, které mě „nutí“ k aktivitě v dalších částech hradu. V čem nejvíce pokulhávám, a mrzí mě to, je soubojový klub, který mě baví, ale na který jsem moc času neměl. Tak se na tom pokouším zapracovat teď o prázdninách, ale nejsem v tom moc úspěšný.
Denní věštec: Ach ano, prokrastinace umí být mocná čarodějka. – přikyvuje – Co pro vás vlastně nově získaný titul Snaživce znamená?
Samuel Jace Moon: Já vlastně nevím. – dlouze přemýšlí – Nejvíce jsem se bál toho, že bude panovat názor, že si to nezasloužím, že mi titul spadnul do klína po odchodu Saiph, nebo to, že jsem se nemusel moc snažit. To pro mě znamenalo, že musím zabrat. Že si nesmím dovolit polevit a musím si to zasloužit. Titul tak pro mě znamená odevzdaných 23 esejí a žádný odhlášený předmět a to, že jsem to prostě zvládnul. A doufám, že i když se jedná o nejméně bodů za posledních pět školních roků, že na to ostatní nekoukají moc kriticky. Ale samozřejmě mám radost z toho, že jsem to dokázal. A děsí mě mé jméno v síni slávy. – směje se –
Denní věštec: Myslím, že jste na sebe dost přísný, vždyť jste podal krásný výkon! – povzbudivě se usměje – Prozradíte nám o sobě něco, co by do vás nikdo na hradě možná neřekl?
Samuel Jace Moon: – horečně přemýšlí – To je těžká otázka! Napadá mě asi to, že se ze mě stal přes prázdniny shopaholik a za různé hadříky (a další věci) jsem nechal téměř 50 galeonů. Za měsíc asi slušný výkon. – směje se – A to nemůžu kupovat šaty!
Denní věštec: To už je slušný výkon! Za sebou máte první titul, před sebou spoustu studia… Co dalšího vás láká na hradě zažít? Máte nějaké cíle či sny, o které byste se s námi byl ochotný podělit?
Samuel Jace Moon: Chci být dále oporou koleje, a to v bojích o jakýkoliv pohár. Ať se rozhodne Mrzimor zabojovat o pohár školní či kagíkovský, nebo budeme mít štěstí a zabojujeme o famfrpálový… Chci být platným členem koleje. Nyní se chci hlavně zlepšit v soubojáku a začít objevovat sklepení. V neposlední řadě chci být prostě jezevcem.
Denní věštec: Máte moc milé cíle. – usměje se – Pomalu, ale jistě se blížíme ke konci, ale nemůžu se nezeptat. Jak bude vypadat třetí Samuelův rok na hradě?
Samuel Jace Moon: Tak to vůbec netuším. – zacuká mu koutek – Ke konci roku jsem (si) sliboval, že zvolním, uklidním se… ale ani o prázdninách nejsem schopný odpočívat, pokouším se zapojovat do hradního dění, soutěží. Moc rád bych řekl, že si trochu odpočinu, zapíšu si třeba pět předmětů a užiju si to trochu jinak, ale je mi jasné, že prsty mi cukat budou a klid budu mít jedině tehdy, když se během prvního termínu objeví aspirant na titul Snaživce a nabere si 30 předmětů a kolej si dá v boji o pohár další rok spánku. Jedině pak to může vyjít. – směje se –
Denní věštec: Tak to je tedy výzva pro hrad, jen ať to všichni slyší. – směje se – Moc díky za rozhovor! Vážím si toho, že jste si na mě udělal čas. Přeji vám na hradě ještě spoustu kouzelných a krásných okamžiků. Pokud byste chtěl našim čtenářům něco vzkázat, teď je ta pravá chvíle.
Samuel Jace Moon: Já teda chci smeknout svůj klobouk… nebo v tomto počasí alespoň mokrý ručník… těm, co to dočetli do konce. – směje se – Já taky moc děkuji za rozhovor. To jsem loni v srpnu při svém příchodu na hrad vůbec nečekal, že by něco takového mohlo nastat. – pousměje se – A vzkaz čtenářům? Hrad je magické místo, kam patří každý z vás a dělá jej takovým, jaký je. Užívejte si pobyt zde, to, co vám hrad přináší, a vyhněte se zbytečným problémům. A já vám k tomu přeji to, ať vám hrad píše do vaší knihy života samé hezké kapitoly. – pousměje se –
Pro Denní věštec
Arietty Liella Minette