Jak chtěl vlk létat
Kdysi dávno chodil po naší hezké zemičce osamělý vlk, který zoufale toužil létat, aby poznával nové věci a místa. Jenže nevěděl, jak se létá, jestli to umí a jestli je to vůbec možné, aby vlk létal.
Každý den byl pro něj jako kopie toho předchozího. Ráno vstal. Šel do nedaleké vesnice, kde zabil malou slepici a najedl se. Potom chodil po lese a myslel na létání. Na oběd zabil jednu ovci a potom šel spát. Když se probudil, zase chodil po lese a myslel na létání. Večer nejedl. Ulehl ke spánku a spal.
A tak to šlo pořád dokola až do jednoho dne.
Ten den byl slunečný na obloze ani mráček. Proto se malý motýlek rozhodl vylétnout. Když tak letěl, viděl na pasece u lesa sedět na pařezu vlka. Přilétl k němu. „Ahoj vlku, copak tě trápí?“ Vlk se na něj podíval a odpověděl: „Motýlku, ty se máš, že můžeš létat. Já bych taky chtěl ale nevím jak.“ Motýlek byl chytrý a proto hned přišel s dobrým nápadem. „Vlku, co kdybych ti daroval svůj prášek na létání? Stejně. Už jsem obletěl vše, co jsem chtěl a navíc jsem starší a moc času mi nezbývá.“ Vlkovi se na tváří objevil široký úsměv. „Tohle by pro mě nikdo neudělal.“ řekl vlk.
Tak motýlek začal divoce poletovat nad vlkem. Na vlka se sypal jemný stříbrný prach.
Motýlek byl vyčerpán a spadl vlkovi do dlaní. Vlk ho odnesl do svého doupěte.
Potom se vrátil zpět na paseku. Tam se odrazil od země a letěl. „To je krásný pocit!“ pomyslel si vlk. Za to, že to pro něj motýlek uděl, se vlk rozhodl, že se o něj bude starat.
Od té doby žije létající vlk a nelétající motýlek spolu.